12. 11. 2011. Nemohla jsem dospat. Večer jsem si poctivě nastavila „kykiriký“. V 8:45 mi zvonilo ve snu…ehm, teda do snu! Vyskočila jsem z postele a utíkala na hřiště. Tam samozřejmě ještě nikdo nemohl být. Trochu zmateně jsem běhala mezi kolejkou, diskuzní a vývěskovou místností… a nikde heslo do Komnaty nejvyšší potřeby. No a teď co?? Jak se dozvím, kdo hraje, kdo sedí na lavičce, kdo fandí, kdo nedorazil, kdo dorazil…naštěstí všudypřítomný Oliver McCollin na mě houknul ve Velké síni. Udýchaně jsem dorazila do Komnaty, kde se to hemžilo studenty….ehm, tedy červenými! Ani jsem se nenadála a hupli jsme na to.
číst dál