12. 11. 2011. Nemohla jsem dospat. Večer jsem si poctivě nastavila „kykiriký“. V 8:45 mi zvonilo ve snu…ehm, teda do snu! Vyskočila jsem z postele a utíkala na hřiště. Tam samozřejmě ještě nikdo nemohl být. Trochu zmateně jsem běhala mezi kolejkou, diskuzní a vývěskovou místností… a nikde heslo do Komnaty nejvyšší potřeby. No a teď co?? Jak se dozvím, kdo hraje, kdo sedí na lavičce, kdo fandí, kdo nedorazil, kdo dorazil…naštěstí všudypřítomný Oliver McCollin na mě houknul ve Velké síni. Udýchaně jsem dorazila do Komnaty, kde se to hemžilo studenty….ehm, tedy červenými! Ani jsem se nenadála a hupli jsme na to.
Zelení nasadili rychle sílící tempo, ale my jsme jim pořád stačili. Hra byla ve znamení střídání gólů. Jednou oni, jednou my. Nezkrotná Cerridwen Lowra Antares šéfovala postu střelce, humorný Lee Mortir jako vždy pustil tak málo gólů jako jeho babička zubů, Henrik Leens s Barbarou Arianne Lecter tvrdě odráželi, až nakazili celé jejich družstvo, Marguerita Laux se z toho zamotala hlava (nebo jí možná ruplo v bedně?!) a upustila smrdutou bombu hnojůvku. Prý ještě někdo, ale v záchvěvu znečištění ovzduší a špatné viditelnosti jsem nepostřehla, kdo další. Teda, možná byla hnojůvka ovlivněna nějakým kouzlem a mě navštívil pan Němec Alzheimer…no každopádně to zanechalo nemalý zmatek na hřišti. Naše kapitánka Rebecca Shadowfang to schytala přímo do hlavy, s ní i Jane Patricia Vamos, ale do pěti minut byly obě zpátky v plném nasazení a s dávkou chuti vrátit to zelené barvě i s úroky. Pustili jsme se celý tým do nich a dostali jsme se do vedení. Ale zelený tým nenechal nic náhodě a nahodil dvojitou rychlost jako kulový blesk prchající před ohněm. Za malou chvilku se „žáby“ dostaly do vedení a my jsme za nimi začali značně pokulhávat. Ale bojovali jsme dál. Skórovali jsme často ve dvou a nasadili konečně úžasnou Kate Reseu, aby si po delší pauze chytila zlatonku. V soupeři měla ovšem silného protivníka – Cerridwen. Mrštněji vystartovala v „rovince smrti“ po zlatonce a Kate na ni už nedosáhla. Zápas skončil po necelých dvou hodinách a po třech letech nad námi vyhrál ZMIJOZEL.
Ještě není všem dnům konec. Budeme držet palce (i malíčky) Mrzimoru a Havraspáru, aby se vyburcovali k vítězství a pro jednou to „nandali“ zelenému týmu oni!
Pro Lví Tlapou
Jessica Brownová
Poděkování:
Nebelbrachu Mechachovi za obrázek výsledného skóre.
2024 ©