Vážení čtenáři nebelvírského kolejního časopisu,
v následujícím textu bych Vám chtěla představit společnou práci mnoha šikovných lvů a lvic. Tento projekt s krycím názvem "skládaná povídka" mi vznikl v hlavě někdy počátkem tohoto roku. Už si přesně nevzpomínám, co konkrétně bylo jeho podnětem, tuším však, že jedním z hlavních důvodů mohla být moje neskonalá lenost a částečně i zoufalství z neustálé absence nápadů na články. Došla jsem tedy k názoru, že na to půjdu od lesa. V koleji máme mnoho schopných pisatelů, ne všichni z nich však své práce veřejně publikují. Proč nevyužít jejich potenciálu a nesepsat dílko, které by bylo prací celé koleje? Jak se říká, víc hlav víc ví a tudiž by mělo mít i více nápadu, nemyslíte?
Po vzoru zábavných her z dětství jsem tedy napsala 2 věty a jednu z nich poslala své spolužačce, aby na ni navázala dalšími dvěma větami. Tímto způsobem jsem po sovách rozesílala a po kouskách sbírala části nově vznikající povídky. Zpočátku to bylo velice jednoduché, ale jak se děj začal prohlubovat, bylo třeba více a více vysvětlovat. Nechtěla jsem, aby povídka byla jen nějakou nesmyslnou slátaninou vět, které na sebe dějově vůbec nenavazují. V určité chvíli jsem pak došla k názoru, že vlastně vůbec nezáleží na tom, aby byl děj před tvůrci utajen. Povídka se tvoří každou větou a nikdo z nich nemůže tušit, co se z toho vyvine dál. Právě díky této zásadní změně si dnes můžete přečíst část toho, co se teprve zrodí v našich fantaziích.
Lily Peterson
________________________________
Jakmile kouzelník dokončí svá studia na škole čar a kouzel, musí se rozhodnout, kam bude jeho cesta životem pokračovat. Petr na tento krok nebyl ještě vůbec připravený, proto se rozhodl nejprve trochu porozhlédnout po světě. (Lily) Proč si jen myslel, že by se tím mělo něco změnit? Snad se tím změní jen to, že se naučí konečně přežít mezi mudly. (Angelica) A že to nebude žádný med poznal, už když si chtěl jen koupit mudlovské oblečení. Bude muset najít nějakého známého, který s nimi přichází do styku pravidelně, aby mu poradil, jak se obléknout a jak se chovat. (Esperanza) Nemůže přece jen tak vběhnout na ulici v kouzelnickém plášti, začít mávat hůlkou s tím, aby každý viděl, že je čaroděj. Samozřejmě, pochlubit se tím, jak je dobrý, je velice lákavé, ale touha po cestování je větší, než aby se kvůli své chloubě dostal do mudlovského blázince. (Emily) On sám znal mudly dost na to, aby věděl, že jsou blázni, jeden jako druhý. Nevěděl, kde by měl začít, ale jeho touha ho vedla pořád dál a dál. (Barbara) Co vědel, bylo, že se nesmí ohlížet na minulost a přestat setrvávat na jednom místě z čiré pohodlnosti. Taky vědel, že to nebude jednoduché, ale co v živote je. (Margit)
Nemusel dlouho přemýšlet, kde by měla jeho cesta začít. Je to už hodně dávno, co poprvé slyšel o Egyptu, zemi, jenž je považována za kolébku magie, to bude určitě to pravé místo. (Lily) Samozřejmě se musel připravit na cestu. Sbalil si několik věcí a vyrazil. (Victoria) Nohy ho táhly poměrně daleko, čímž se dostal až do dalekého Egypta, kde si začal prohlížet pyramidy, které ještě nikdy v životě neviděl! Sice u pyramid nikdy nebyl, ale mnoho o nich věděl, tak nebyl tak úplně překvapený. Co jej však zarazilo, že tam potkal přenádhernou blondýnu, která se ho ptala na nějaké podrobnosti. Samozřejmě znal odpověď. (Oliver) Byla mu ale podezřelá, neboť co dělá blondýna u pyramid, když se může válet na pláži. Proto se raději tvářil hloupě a na všechny její otázky odpovídal jen: "Ano, ano, to je zajímavý problém." (Nebelbrach)
Ona však vytáčky slyšet nechtěla - ne, právě naopak: na jasnou hádanku chtěla jasnou odpověď. A protože ji nedostala, smrtelně máchla tlapou a srazila ho prudce k zemi. (Niane) Petr zůstal otřeseně ležet na zemi a jen lapal po dechu. Když otevřel oči, spatřil, jak se na vrcholku jedné z pyramid něco zlatě leskne. (Nerys) Nevěřícně zamrkal, neschopný uvěřit vlastním očím. Nakonec, když se přesvěčil, že se nejedná o odraz slunečních paprsků, rozhodl se daný předmět blíže prozkoumat. (Alissia) Sebral všechny síly a vyšplhal na vrchol pyramidy, odkud odlesky přicházely. Spatřil blyštivý drahokam, do jehož povrchu bylo důkladně vyryto slovo PŘENÁŠEDLO. (Kirsten)
V tu chvíli si uvědomil, že ho však stále pozoruje tajemná blondýnka, na problém už však bylo zaděláno. Rychle šplhala za ním a s výrazem naprostého uspokojení prohlásila: „Já hned věděla, že jsi čaroděj, ale tenhle drahokam je můj!“.
A aby dala svým slovům patřičný důraz odstrčila ho z dosahu přenášedla. (Lily) Petr ani na vteřinu nezaváhal a jediným zkušeným švihem hůlky přenášedlo přitáhl k sobě, svět se mu zatočil a za sebou slyšel už jen zoufalé kvílení a dusot podpatků. Srdce se mu málem zastavilo, když mu ledová ruka jeho nechtěné společnice spočinula na kotníku. (Narcissa) Bleskurychle ucukl s nohou, aby se vyprostil z ledového sevření, a mžouravým pohledem ve tmě hledal vhodné místo úkrytu před mrazivou neznámou. (James) Jednotlivé dílky skládačky mu začaly zapadat do sebe. Najednou pochopil, koho má před sebou – oslnivá krása, nadliská síla, ruce chladné jako kámen... jenže kam se to dostali? (Lily) Vypadalo to na planinu, ale kvůli tmě se to dalo jen těžko odhadnout. Nedostal ale žádnou možnost něco vypozorovat, protože v dálce se ozvalo cosi, co mu zježilo vlasy na hlavě. (Bilkis) Byl to zpěv, jasný, čistý a melodický. Prudce se otočil směrem, odkud tušil jeho zdroj, když tu ho náhle oslepila prudká záře. (Marla)
Přimhouřil oči, přikrčil se a chtěl utíkat. To se ale nelíbilo jeho blonďaté společnici, která ho chytila za ruku a ledově se na něj podívala. (Tamarka) Petrovi se strachy roztřásla kolena a jako smyslů zbavený začal křičet na krásku:" Co po mně chceš?"
Neznámá blondýnka se ani nepohnula a na Petra přicházely mdloby. (Boženka) Chvíli na ni jen hleděl a pak nenápadně prohrabal kapsu svého kabátu, aby se dostal až k nouzovému přenášecímu knoflíku, který stačilo jen stisknout a mohl být kdesi v bezpečí, daleko od ní. Než ale stihl knoflík stisknout, blondýnka na něj káravě pohlédla, bleskurychle ho chytila za ruku, kterou knoflík hledal, a s úsměvem řekla: ,,Nečekala bych, že budeš tak odvážný a pošetilý a budeš mi zkoušet uniknout znovu, když už jsi jistě pochopil, že mně se utéct nedá." (Jane)
Nakonec se ďábělsky zasmála, zřejmě mu tím chtěla dát najevo, že jí nikdy neuteče. "Ale... Já nechtěl utéct slečno," dostal těžce ze sebe svá slova.
"Nejsem žádná slečna!", zařvala ledovým hlasem blondýnka a ze zlosti Petrovi dala facku. (Claude)
Petr se rychle pokoušel vymyslet, jak se z téhle prekérní situace dostane. Jenomže tajemná blondýna mu ukázala svou pravou tvář a on jen nevěřícně koukal na ni. (John Braen)
"Teď mě pozorně poslouchej", začla z ničeho nic potichu šeptat.
"Potřebuji, abys mi tam", kývla směrem, odkud přicházely zvuky, " s něčím pomohl."
"Pokud se budeš chovat slušně, nepříjdeš zkrátka, ale jestli budeš něco zoušet, tak pocítíš můj opravdický hněv." Poslední slova pronesla s jasnou hrozbou v hlase a oči jí při tom znatelně potemněly. (Lily)
Petr si záhadnou štíhlou ženu prohlížel s jistou dávkou opovržení. Nakonec však od ní odvrátil zrak, uposlechl bez dalších poznámek a zaposlouchal se do směsi melodických zvuků, které se ladně nesly krajinou až k jeho uším. (Jessica) Nevěděl ale, co má dělat. Jestli čekat na další pokyny od od ledové krásky nebo prostě jít, kam by ho uši nesly. Zase se na ni podíval a z jejího pohledu pochopil. (Meggie)
to asi ta paměť 
2024 ©