
Zajímá vás, kdo dostal jaký řád, kdo co vyhrál a s kolika body? Skandály? Sandály?
Tak teda dál nečtěte. Páč tyhle věci mě při psaní reportáže fakt jako nezajímaly. Vůbec.
To se totiž dočtete ve všech článcích, co po slavnosti vyjdou, nuda ne?
Bulvár by určo zajímalo, kdo se v nestřežených chvilkách rýpal v nose, taky kdo pak „poklad“ utřel do hábitu a kdo ho slupnul jako dezert.
To mě taky nebere, páč je to dost odporný a kazí to apetýt. Nemluvě o reputaci nosních horníků.
Původně jssem si chtěl nejdřív stěžovat na skřítky z kuchyně. Nikde v mojí blízkosti nebyla dýňová šťáva. Když jssem ukradnul pohár Bilkis a konečně mohl zalít svojí saharskou žízňu, tak do mně drcla Libeluská, ať prý zpacifikuju ponožku Jenovéfu, že prej jí leze do boty. Šťáva vylitá, vsáknutá do slavnostního hábitu, do vlasů, do stolu. Vycucnul jssem si pár kapek z vlasů a šmitec.
Teprve po slavnosti mi Neb prásknul, že prý vedení koleje zařídilo, abych se nedostal ke šťávě. Že prý chtějí zmenšit riziko, že zas něco vymamlasím. Dík za důvěru, fakt. Jako pomstu jssem se rozhodl spolknout jednu famfrpálovou třásňu!
Hned první věc, kterou jssem na slavnosti hodlal zjistit, byly spoďáry. Kdo se jak přioblíkává v takovéhle kose. On ten hrad není zrovna nejpříjemnější místo v mrazech, to už všichni víme: my = naši „vlci“ a jiní vopruzové, co nás navštěvují po dlouhém sezení v zimném prostředí. Tak jssem vyslal Ponožky po síni, aby mi vyslídily, jak na tom je pár obyvatel hradu.
Zajímalo by mě, jestli mají zmijouši povoleno nosit hadříky nekolejních barev. Taková Elizabeth Lextrová si totiž nějakým barvismem výběr neztenčuje. Její podvlíkačky sytě žluté barvy podle bonzu ponožky Rudolfíny zdobí koláž obrázků členů populární kouzelnické holčičí pop-magic-punkové skupiny Čtyři bratři (ufff tyhle dlouhé věty mě jednou zabijou). Zpět k Elizabeth a jejímu žlutýmu pokladu. Asi budou mít slušnou výhřevnost - nedokáže potlačit úchylný výraz -
Další ponožčí špión se mrknul do suterénu Briseis Kouzelné a potěšilo mě, že Bris je patriotka. Asi odebírá z Papulkovic farmy vlnu páč její zateplení by strčilo do kapsy i kruvalské spodky (a tam je panečku kosa!). I když je možná trochu sporné, jestli je vhodné mít vyšito Godricovo jméno na... hem.... na vlně!
Při průzkumu spodních svršků modré hvězdy Lilien Emity Meissed udělala ponožka Josefka osudovou chybu. Dala se do řeči se značkovou ponožkou zmíněné slečny a tak prozradila celou operaci. Byla chycena a vyzpovídána. Nakonec ale dostala informaci, pro kterou přišla. Lilien prozradila s nemalou hrdostí, že její zateplené spodní prádlo pochází z eks-klouzívní (= asi extrémně klouzavé) kolekce vyhlášeného módního salónu Louče a Kaplana (mudlové to komolí na Dolče a Gabána, trotlíci). Barva je podle Josefky modrá, Lilien to upřesnila jako perlově oceánový blankyt číslo 3.
K profesorům jssem ponožky poslal, ale ony neměly odvahu. Srolovaly se a požadovaly dobrovolně trest: vyprání včetně avivážování. Tak jssem jim dal volno.
V průběhu večera jssem se nechal napojit šťávou propašovanou od mrzimorského stolu – srdečné díky Vicky Charmant a Jane Karen Langley).
Šmerline, tenhle antičlánek se podobá článku víc než jssem chtěl. Může mít správný antičlánek hlavu a patu? Nemůže!
Ještě redakční perlička na závěr. Když jssem dával tenhle článek redakčnímu skřítkovi na přepsání a k tisku, hihňal se připitoměle tak dlouho, dokud jssem se nezeptal na důvod. „Víte, tohle vám neprojde. To je tak blbý, že by vám to nevydal ani CENZUROVÁNO. Navíc je úplně jasné, o co vám jde.“
„A o co mi jako jde?“
„O provokaci. O provokaci vedení. Naší nejvyšší božské Libelusanky.“
Mávnul jssem rukou. „Si piš, prcku. Vedení se musí provokovat, průběžně a vytrvale, protože jinak by si mohlo začít myslet, že má právo nám furt něco přikazovat.“
Skřítek se smál tak dlouho, dokud ho nevcucnul tiskařský lis. Poučení pro vás, milí čtenáři: karma je sviňa!
Ať vám to smrdí,
váš SVŮJ
antiredaktor
Jass Rinal
(pozn. red.: pozřená třáseň dosud nevyšla, Rinal je držen na toaletách a nucen pít projímavý lektvar je však nepravděpodobné, že vyjde dřív než tento článek)