Létání po mudlovsku (připravila Lily Peterson)

Všichni dobře známe kouzelnické způsoby přepravy. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak cestují mudlové? Jelikož jsem tak trochu dobrodruh, rozhodla jsem se to pro Vás prozkoumat...

Musím se přiznat, že mudlovským vynálezům zas až tak nedůvěřuji. Proto jsem si raději zjistila, co statistiky považují za nejbezpečnější. O tom, že se za volantem svých drahých aut chovají jako blázni, víme i my. Nepřekvapilo mě tedy, když jsem se dozvěděla, že nejbezpečnějším mudlovským přibližovadlem jsou letadla. Rozhodla jsem se, že se budu řídit pravidlem „když už tak pořádně“ a objednala jsem si rovnou zaoceánský let.

Legrace začla hned u odbavení. Ač jsem chtěla nebo ne, musela jsem svoje zavazadlo odevzdat úplně cizímu člověku, který ho pousunul do černé díry. „No nic, budu věřit, že to mají pod kontrolou a vrátí mi ho se vším uvnitř v naprostém pořádku“ říkala jsem si bláhově. Vezla jsem s sebou totiž nějaké letvary. Pokračovala jsem tedy dál a po chvíli mě čekala další kontrola. Musela jsem jim předat zbytek svých věcí, sebrali mi zásobu pití do letadla, fungl nový nožík na krájení přísad a nakonec po mně chtěli, abych si sundala boty! Naprosto zmatená jsem prošla nějakou divnou bránou, která asi měla odhalit jestli neskrývám černou magii. Nakonec mi skoro všechno vrátili (toho nožíku mi je teda líto) a já se šla courat po obchůdcích, které měly mít super akční ceny. Pustá lež! Byly to úplně stejní vyděrači, na které narazíte všude po městě. Stejně jsem neobjevila nic zajímavého, tak mi to mohlo být jedno. Těšila jsem se hlavně na let.

Na palubě letadla jsem se usadila do křesílka u okna, abych nebyla ochuzena o jediný detail venku. Jakmile byli všichni pasažéři na svých místech, pilot začal směřovat našeho obřího plechového ptáka k runwayi. Po chvíli jsem již cítila, jak mě setrvačnost přišpendlila k opěradlu, když jsme prudce zvýšili rychlost při vzlétání. Samotné odlepení od země už jsem pak skoro nevnímala. Soustředila jsem se na krajinu mihající se kolem, a jak jsme nabírali na výšce, bylo všechno menší a menší, až už člověk nebyl schopen rozpoznat, co na zemi vidí.

A pak se objevily mraky. Ladně jsme vyletěli až nad jejich úroveň. Bylo to jako dívat se na nekonečné jezero, ve kterém plavalo tisíce bílých ostrůvků různých velikostí. Musím uznat, že toto na koštěti ani jiném obvyklém létajícím prostředku nemáme možnost vidět. Nedoporučuji Vám zkoušet vyletět tak vysoko, okolní teplota byla okolo – 40°C. Chvíli jsem na to zírala s otevřenou pusou, ale pak mě to přestalo bavit. Raději jsem zaměřila svou pozornost na dění na palubě. Zrovna se začal servírovat oběd. „Hurááá“, už mi celkem vyhládlo. V příštích několika hodinách jsem v pravidelných intervalech střídala tyto činnosti – spánek, poslech mudlovské hudby spojený s dalším zíráním z okna, zase spánek, další jídlo a taky se mi podařilo vyhrát nad důmyslnou mašinkou a pustila jsem si prý fantasy film o Harry Potterovi. Kdyby oni věděli... (-šéfredaktorka se po přečtení začala kácet smíchy pod stůl-)

Největší zážitek přišel, když jsme letěli nad Grónskem. Pilot snížil letovou výšku z obvyklých 10km a já jsem nestačila věřit svým očím. Obdivovala jsem tento kus ledové země, dokonce jsem chvíli měla pocit, že tam vede cesta vyjetá obřím traktorem. Hloupá myšlenka. Grónsko je nezapomenutelná země, nikdy předtím jsem nic podobného neviděla. Díváte se dolů a přemýšlíte, jak tam může někdo žít. Nejraději by jste se hned přemístil a zkusil si to taky, ale pak si uvědomíte, že z toho máte strach. Celou dobu vidíte jen led a sníh schovávající místní hory pod bílou pokrývkou. Ani oceán není takový jako by jste ho nejspíše očekávali. V zálivech plavou kusy ledu a vlastně pořádně nevíte, kde je ještě voda a kde už začíná pevnina. Je to prostě zvláštní.

Intenzivní  pro mě byl i východ slunce. Nad oblaky to vypadá trošku jinak. Máte před sebou perfektně rovný obzor plný barev plynule přecházejících z červené, přes odstíny oranžové a žluté, které se v určitém okamžiku střetnou s fialovou a modrou. Do této hry barev nezasahuje žáden objekt, proto celá kompozice působí tak silným dojmem. Věřím, že je v tom spousta kouzelné energie.

Po východu slunce už se vlastně nic zajímavého nedělo a  ve chvilce jsme hladce přistáli. Štastní z toho, že jsme v cílovém bodě živí a zdraví, jsme jako poděkování zatleskali našemu pilotovi a pomalu se odebrali zpět na letiště a pak už každý svou cestou.

Kdybych měla srovnat kouzelnické a mudlovské způsoby přepravy jistě bych našla plus i mínus u každého. Není pochyb o tom, že naše metody jsou rychlejší a pokud se vyhneme nezdařilým pokusům s odštěpem, tak i bezpečnější. Na druhou stranu při cestování po mudlovsku zažijete mnohé veselé situace, užijete si celkem pohodlí a podíváte se na svět z trochu jiného pohledu. Jediný problém bych viděla v tom, že ty jejich přístroje bývají čas od času poruchové a někdy bohužel nastává i selhání lidského faktoru.

Pro Lví tlapou

Lily Peterson

Zdroj fotografií: Lily Peterson