Kritika obsazení Michaela Gambona do role Brumbála v dílech 3-6 ale nesdílím. Brumbál je v předloze líčen jako člověk s různými výstřelky. V tom je pro mně jeho kouzlo – kombinace nesmírného kouzelnického umění, moudrosti a zkušenosti s poťouchlostí, místy až dětinskostí. Richarda Harrise, předchozího Brumbála, mám velmi ráda i z jiných filmů, ale nedovedu si představit, že by natočil bojové scény např. v pátém díle na ministerstvu. Ale všechna „kdyby“ jsou zbytečná. Mně Gambon vyhovuje, i když většinou mu to scénárista vůbec neulehčuje.
Třetí díl je pro mne z filmařského hlediska jeden z nejlepších. Ale na rozdíl od slečny autorky mě naprosto nadchla práce režiséra Cuaróna s detaily, ale ne ve smyslu přesnosti ve srovnání s předlohou. Cuarón výrazně rozkreslil bradavické pozemky a všechny části hradu (z čehož pak vycházeli i jeho nástupci). Pak také i do scén, které mají například jen poukázat na změnu roční doby, dostal vtip a originalitu (například když kamera sleduje let ptáčka po pozemcích za zvuku výborné flétnové melodie Johna Williamse, který je ukončen švihnutím větve Vrby Mlátivé). Dále úžasné pojetí Děravého kotle – konvice, které nalévají na požádání, hospodský, co při sklízení ze stolu nechá zmizet lahve v utěrce atd.
Prostě mě Cuarón naprosto dostal na vynikající a neotřelé detaily, které mnohdy ani neobkoukal z předlohy. To velmi cením. Dokázal se napojit na ducha tvorby Rowlingové, tvořivě přistoupit ke scénáři a udělat z něj nadprůměr.
Jinak scénárista (Steve Kloves) podle mě v některých případech odvedl dost mizernou práci – díl šestý a obě sedmičky, to jsou vyloženě urážky předlohy.
Rovněž kritiku představitelky Fleur Delacour nesdílím. Možná na slečnu autorku její vílí přitažlivost nefunguje jen proto, že je žena

Jinak je pro mě čtvrtý díl honbou za co nejefektnějšími záběry a totálním sklouznutím po povrchu co se týká obsahu. Jediné veliké plus je scéna znovuzrození Voldemorta. Proč nenos boty mě nikdy předtím nenapadlo, skvělá otázka... Myslím, že už není natolik lidský, aby ho trápila zima od nohou.
V pátém díle si vždy vychutnám Helenu Bonham Carter a Brumbálův souboj s Voldemortem na ministerstvu. Imelda Stauton je výtečná herečka a s rolí Dolores Umbridge si bez problémů poradila, jen mi přijde na „odpornou ropuchu“ moc atraktivní

Šestý díl je nepodařená poslepovaná a nevyvážená snaha o.. ani nevím o co. Pubertální hrátky s láskou jsou klišovitě rozpatlané a dostávají tolik prostoru, že při sledování tohoto filmu tvrdě přeskakuji určité kapitoly. Důležité studování Voldemorta v myslánce je upozaděno, hlavně že můžeme do detailu sledovat rozkvétající milostný život... Scény Harryho a Ginny jsou nejhorší ze všech, trapné, nesmyslné, prostě zpackané.
U sedmičky souhlas se slečnou autorkou: scénárista zklamal. Kniha je vyvážená, mistrně balancuje mezi akcí a bezvětřím naplněným zoufalstvím, tápáním a ztrátami. V prvním díle se mi líbí jediná věc: pochod přes pole v tichu, jen za zvuku rádia, kde čtou jména mrtvých. Velmi silné.
Druhý díl projel veškeré své šance lacinou snahou prokládat děj v pravidelných intervalech nějakými vtípky (Mcgonagall a její dětinská radost z povolání soch na obranu Bradavic, které jde proti samotné podstatě postavy, nebo karikaturizace Nevilla do podoby tupého pitomce, přestože v knize se završuje osobnostní růst Nevilla od nesebevědomého nešiky po statečného vůdce odboje proti Carrows, který je schopen Voldemortovi z očí do očí říct, ať se jde se svou nabídkou smrtijedství vycpat). A souboj Harryho s Voldemortem hůř dopadnout nemohl. Místo aby vše probíhalo v napětím překypující Velké síni i s vyjasňujícím monologem Harryho, oba čarodějové se honí po všech čertech, přemisťují se v objetí a metají na sebe kletby (přitom v předloze padne jediná kletba, Avada); jak by asi tak Harry přežil souboj s Voldemortem, který zná nepoměrně víc magie, kdežto Harry v předloze projde celou heptalogií bez toho, aby zabil (alespoň to není explicitně zmíněno).
Jsem k filmům dost přísná a neberte to jako kritiku článku

