Víc jak rok jsem měla se svými přáteli v plánu uspořádat filmový maratón Harryho Pottera. Čekali jsme, až bude uveřejněn poslední díl. Hned ze startu musím přiznat, že jsme to celkem podcenili. Jestli se někdy pro takovou akci rozhodnete, určitě si na to vyhraďte celý víkend. Žádné jiné aktivity nejsou absolutně žádoucí. Jinak se dostanete do časového presu, který by Vám mohl celou akci znechutit. Předem se ujistěte, že máte k dispozici dostatek jídla a pití a pohodlné místo na sezení pro všechny zúčastněné. Polohu vleže výrazně nedoporučuji. V pokročilejších hodinách se totiž nezřídka objevuje nebezpečné upadnutí do spánku. Každý by měl po očku kontrolovat bdělost ostatních diváků a samozřejmě - není třeba se zdržovat komentářů. Hlavní myšlenkou je přeci vzájemně zhodnotit autentičnost a dojem ze všech filmů…
Z mého pohledu jsou první dva filmy nejlépe zpracovány, hlavně co do pohledu na Bradavice jako školu. Hlavním důvodem je pravděpodobně fakt, že všechny postavy neustále nosí kouzelnický hábit. Druhým nepopíratelným plusem těchto dílů je osoba Albuse Brumbála. Chápu, že po smrti prvního herce bylo potřeba najít někoho nového, nevidím však jediný důvod, proč z něj museli udělat ošuntělého hipísáka nosícího vousy stažené gumičkou. Z celkového pohledu jsou tyto díly pojaty především jako pohádky pro děti, a tak bychom je taky měli brát.
Třetí díl již začal výrazně pokulhávat za svou literární předlohou. Vyskytuje se zde mnoho nepřesností a změn, které se snaží nahnat drahocenný čas, ale ve výsledku na mě působí dosti nepřesvědčivě. Na druhou stranu však musím ocenit dokonalost momentu, kdy Hermiona vrazí Dracovi pěstí do nosu. Kdybych nebyla člověk, který zarputile lpí na detailech, které si vžil během opakovaného čtení, mohla bych asi říct, že tento film se mi líbil.
V následujícím díle se objevuje mnoho nových postav, se kterýma přichází příjemná překvapení například v podobě arogantního Karkarova, ale bohužel i zklamání z Fleur Delacoure. Jak si někdo promerlina může myslet, že tahle osoba má v sobě vílí přitažlivost? Filmaři nás také připraví o veškerou atraktivnost mistrovství světa ve famfrpálu, místo kterého obdržíme pouze suché setkání Malfoyových a Weasleyových na tribuně. Pokud jde o utkání o pohár tří kouzelníků, musím opět nechápavě zakroutit hlavou. Začne to hned absurdním výlevem cholerického Albuse Brumbála, který třese Harrym. Souboj s drakem během prvního úkolu je možná divácky zajímavý, ale řekla bych, že představa Harryho šplhajícího se po jedné ruce na věži je přinejmenším nadsazená. Obyvatele Hanibalova jezera jsem očekávala spíše jako hezké lidi s ocasem než obludy a sfinga uprostřed labyrintu jim zřejmě nepřišla natolik zajímavá, aby ji zanesli do scénáře, škoda. Abych však jen nehanila, klobouk dolů před nově stvořeným Voldemortem. Ta podoba s hadem je tak očividná, že mě až mrazí. Akorát jsem si říkala, proč vlastně nenosí boty?
V pátém díle se ukazuje, jak všichni studenti pozoruhodně vyrostli. Z chlapců jsou kolohnáti objevující taje opačného pohlaví, Hermiona nasadí svůj permanentně nabroušený obličej, který ji vydrží skoro až do konce série a u Ginny se konečně prokáže to, co jsme všichni už dávno bohužel tušili. Kde se vytratila ta úžasná, vtipná dívka, která měla zatočit hlavou nejednomu spolužákovi? Z dějového hlediska je tento díl brán velice zodpovědně a potěšilo mě, že se do mnohem více scén znovu vrátily školní hábity. Klobouk dolů nad přesvědčivým hereckým výkonem Heleny Bonham Carter (Bellatrix) a perfektně dosazenou Imeldou Staunton (Dolores). Když to shrnu - byla jsem příjemně překvapená a k dokonalosti mi chyběly snad jen oživlé sochy na Ministerstvu. I přesto uznávám, že na mě závěrečný boj docela zapůsobil.
Šestý díl pokračuje v již tradičně tmavých barvách. Ty tam jsou pohádky pro děti. Na hrad a celý kouzelnický svět dopadá deprese a strach. Musím přiznat, že mě dostala úvodní scéna smrtijedů útočicích na Londýn, velice efektní záběr. Dočkáme se i zajímavého pohledu na famfrpálový zápas, ale i mnoha zbytečných scén jako např. vypálení Doupěte během Vánoc. Pobavilo mě, jak zpracovali poblouznění mezi Ronem a Levandulí, zato počátky vyvíjejícího se vztahu mezi Harrym a Ginny jsou - mírně řečeno - nepodařené. Pokud jde o Brumbála, nemůžu si pomoc, ale stále v něm nevidím toho úctyhodného staříka. Na začátku se chová spíše jako diktátor, který staví Harryho před hotovou věc, postupně poněkud roztává a více se snaží o zdánlivě bezvýznamné rozhovory, a jak to obvykle bývá, nejvíce si mě získá těsně před svou smrtí, kdy se na světlo opět dostanou jeho velkolepé schopnosti.
S posledními díly přichází dlouho očekávaný vrchol našeho filmového víkendu. Jakmile příběh opustí dobře zažité schéma školního roku, dostáváme se do neprobádaných krajin. Pozvolný začátek Harryho putování za viteály se může zdát poněkud nudným, je však protkán akčními scénami, které mají udržet diváka bdělého. Odhalení velkého tajemství pomalu pokračuje, ve vzduchu však zůstává viset spousta nezodpovězených otázek. Přestože se děj tentokrát striktně drží knižní předlohy, scénárista nezvládl ty jemné nuance, které v poslední knize pospojují všechny články dohromady. Dočkáme se tak filmu, který nepostrádá vtip a jistou dramatičnost, ale je jen dalším z řady děl, která těží na své atraktivnosti jakožto jeden z celku. I tak musím říct, že jsem si obě části posledního dilu užila a filmy předčily i některé své předchůdce. Velice by se mi líbily, kdyby ...
... kdyby to skončilo úplně jinak! Byla jsem šokována a znechucena z toho, co vyplodili při závěrečném souboji. Osmý film jsem jako jediný z celé série předtím neviděla a pochopitelně jsem se na něj nejvíce těšila. Jak jsem na začátku víkendu plná očekávání usedala na gauč, tak jsem se v neděli odpoledne zvedla naprosto zklamaná a naštvaná že kvůli tomuhle jsem absolvovala x hodin před obrazovkou. Děs a hrůza.
Na závěr bych jen řekla, že tento článek je čistě jen mým subjektviním názorem jakožto letitého fanouška knih o Harry Potterovi. Nejsem žádný expert na filmografii a ve skutečnosti jsem v tomto ohledu poměrně nenáročná, ale ověřit si, jak filmaři zvládli zpracování mého oblíbeného příběhu, jsem brala jako povinnost.