Snažím se všem filmům dát šanci prezentovat se mi v co nejúplnější formě, nabídnout mi co nejvíc, abych pak mohla zodpovědně říct: "Vyšla jsem tomu naproti co to jen šlo, ale ten film se mi nelíbí." Často říkám, že se mi něco nelíbí, proto chci mít čisté svědomí a vnímat dané dílo co nejvíc, abych to pak mohla ze svého pohledu "soudit".
Nechci, aby se každý díval na filmy stejně jako já, ani aby si bral sešit na poznámky a choval se při filmu jako na přednášce, jen bych chtěla víc diváků, co aspoň přemýšlejí o tom, že by MĚLI filmu vycházet svou pozorností naproti podobně jako jiným uměním - divadlo, knihy.
Pak jsou ale filmy, které už předem říkají: "Já jsem jen pro zábavu, nic víc ve mně nehledejte." Tam jde o něco jiného
Ale naprosto přesně a striktně se filmy (ani nic jiného v umění) chlívkovat nedá. Takže jsem zase zpátky u "vycházení naproti", ať jde o cokoliv 