Kvalita a kvantita. Věčné téma, podle mě hodně utopické, profesoři rozhodně nehodnotí stejně, a to asi nezměníme. Tabulky na básničky a délky povídek mi taky vadí, k tomu asi není co dodat. Taky by se mi líbilo, kdyby články do kolejního časopisu mohly být hodnoceny bodově, mohlo by to zajímavě změnit postavení kolejí v bodování…
No a co se týká konkrétně mě a toho bodování. To je taky potíž. Přiznávám, že během minulého týdne jsem trpěla takovou depresí, že se prostě nikdy nevyrovnám Larrie nebo vaší Jane. Zaprvé nemám tolik času, abych si vzala tolik předmětů, zadruhé mám i jiné zájmy než Hog a zatřetí vím, na co mám a nemám. Z předmětů si pečlivě vybírám podle toho, co vím, že mě alespoň trochu zaujme, já k úkolům nepřistupuji s odporem, protože valná většina z nich mě alespoň trochu baví. O tom, jak jsem vybíravá v soutěžích snad ani nemluvě. Rozhodně nedělám všechno, ba ani polovinu. Nehrnu se do věcí, které mě nebaví, Hog je pro mě skvělá hra, která mi dost dává i do reálného života, ale nikdy si to nenechám přerůst přes hlavu. Dneska už mě to bodování netrápí, a to díky jedné skvělé osobě, která mi promluvila do duše – madam Leti.
Chápu, že někteří hrotiči můžou vyjet, že vzhledem k mému postavení v koleji je můj postoj zcela nepříkladný ale ať. Já si zatím stojím, protože se tady neomezuji jenom na bodování, ale i na další věci, co mě baví.Ano, postav si svoji vlastní školu. =)