Milí čtyři fanoušci Krvavého znamení a vy všichni, kteří to ještě s mou tvorbou zkoušíte!
Již dlouho se na stránkách Lví tlapou neobjevilo pokračování Krvavého znamení. A protože již bylo z velké části dlouho na světě, trochu jsem jej dotvořila a předkládám Vám ho k přečtení.
Pokud si vzpomínáte (pokud ne, pak zde je předchozí díl: Návrat I.), opustili jsme naše hrdiny uprostřed dobrodružství. Parta bývalých bystrozorů se na Sibiři rozhodla zničit jádro jedné z nejhorších brutálních černokněžnických skupin, jejich akci však narušila svým příchodem ikona Ústředí bystrozorů. Z jakého důvodu přišla na Sibiř a proč dopadla domluvená akce špatně, se zatím nedozvíme. Dnešní příběh nás vrátí v čase. Niane a Jassem sedí po zkaženém zásahu odloučeni od ostatních - ztraceni v bílé pustině - a snaží se čelit nejen neznámému, ale i známemu z minulosti.Máte-li dostatek času a chuť, pusťte se do toho se stejnou chutí, s jakou jsem to psala.
Já i Belatris děkujeme za přízeň, se kterou pár z Vás Krvavé znamení sleduje.
NzL
°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Oheň zapraskal do tmy. Jassem se protáhnul a podíval se na zadumanou Niane. Seděli mlčky na stráži už čtvrtou hodinu a ve svých myšlenkách se vraceli k uplynulému dni. Byl to průser. Ale žili.Niane sáhla po svém léčitelském vaku, vytáhla kelímek a začala potírat sedřené dlaně. Téměř neslyšně usykávala bolestí. On to nekomentoval. Věděl, že to nesnáší. Raději sáhnul po dekách, jednu hodil Niane přes ramena a do druhé se zabalil sám.
"Co jste si udělaly?"
"Kdo?"
"Ty a Bela."
"Střet pracovních zájmů," odvětila nezúčastněně a dál si mazala ruce.
"Áále... povíš mi to?" zatvářil se zvědavě a nasadil výraz krtka, kterému se právě vrátil zrak.
Niane se nadechla a otevřela pusu k odpovědi, když se to ozvalo. Po několika měsících na Sibiři se naučíte rozpoznat, kdy křupe sníh pod nohama zvířete a kdy klesá pod tíhou člověka. Zachvěla se. Přiložila ukazováček k ústům a vytáhla hůlku. Opatrně se zvedla a přesunula se za Jassema, který už také držel napřaženou ruku s hůlkou. Niane zabořila obličej do jeho vlasů čím nejblíž k uchu a téměř neslyšně zašeptala:
"Mohou nás vidět?"
Jass zvedl levou ruku ze země a naznačil pohyb zleva doprava. Niane pochopila že ne. Věděla, že Jassem promluvit nemůže. Její hlas se však ztrácel v jeho vlasech, ve velmi, opravdu velmi dlouho nečesaných a nejspíš i nemytých vlasech. Ať žijí přírodní dredy! Mohla si tedy dovolit šeptat.
"A slyšet?"
Naklopil dlaň doleva a doprava. Ona si tím také jistá nebyla. Proto zůstala ve stejné poloze. Jassem se k ní však otočil tváří, mrknul levým okem, pravým, pak oběma a dvakrát levým. Nakonec na ruce dva prsty sevřel a tři nechal vztyčené. Zalapala po dechu. Nevěděla, že tuhle bystrozorskou morseovku, která se rok co rok /a někdy mnohem dřív/ mění, Jassem zná. Nestačila se však nad tím podivovat, zasunula hůlku do bot a přiložila ruku na hřbet té Jassemovy, kterou držel zdviženou dlaní směrem k ochranné cloně. Napočítali do tří a z této spojené síly vytryskl oranžový paprsek, který se rozprostřel ve tvaru jakýchsi dveří bez kontur přes část clony, čímž vznikl průhledný průzor na několik metrů. Postava zachumlaná v hustém medvědím kožichu a čepici se vzdalovala. Když byla definitivně pryč, paprsek zmizel, průzor také a oba bývalí spolužáci začali okamžitě vytvářet nová ochranná opatření.
"Snad ještě Ševelisimo, co říkáš?" zeptala se Niane, "je to přece jen jedno ze základních, ale v jednoduchosti je síla."
Jassem přikývl. Po pár okamžicích však znova promluvil. "Kdo to asi byl?"
"Nějaká žena."
"Žena? jsi si tím jistá?"
"Ano. Všimnul sis, jakým způsobem měla ruce od těla, když se snažila udržet balance v krustách sněhu? Takhle já udržuju balanc na podpadcích. Ta osoba nebyla těžkopádná. Vsadila bych svou kůži - pochopitelně tu sedřenou z dlaní, co už nemám - na to, že to byla ženská!" upřela pohled do tmy, kde byla ještě před chvílí vidět žena.
"Hmmm," zabručel nejasně a začal se velkým těžkým klackem hrabat v ohni.
O dvě hodiny bylo kolem dokola zase ticho jako na konci světa. Ochranná kouzla posílili, zjišťovací a vyhledávací přidali. Kotlík nad ohněm tiše bublal a v Jassemovi bublaly otázky.
"Tak co jste si udělaly?" zeptal se přesně ve chvíli, kdy Niane nasypala do konvice poslední dvě lžičky kakaa.
"Počkej chvíli..." nechávala si pár okamžiků pro koncentraci a dodělávala slabou břečku.
"To máš těžký, Jassi," pronesla, když se dvěma hrníčky přisedla k ohni, zabalila se do deky, jeden hrneček chytila do obou dlaní, aby je zahřála, a zírala do ohně. "Je to složité."
"Budeš se divit, zrovna nespěchám..." Niane ironii přešla, chvíli dumala a pak spustila.
"Vlastně ani nevím, kde byl spouštěcí moment celého konfliktu. Možná jsem prostě celý život jen zbrklá a paličatá. A možná jen nesnáším zákony a pravidla, u nichž nenacházím smysl. Ale snad za tím vším stál ten dopis. Ano, je to dost možné, když nad tím tak přemýšlím. To ráno mi sova přinesla psaní. Bylo od naší bývalé učitelky Janel Weil. Psala, že pustila jeden předmět a že by ráda zase jednou trochu praxe v terénu. Prý jí nabídli, aby se studenty zvěromagie na bystrozorské akademii opět absolvovala dvouměsíční kurz přežití v terénu. Jassi, já jí v tu chvíli tak záviděla!"
"Taky nesnášíš kanceláře,..."
"Jo, přesně. Byl to zrovna měsíc, co jsme s Paddym ukončili akci. Protože zrovna nebylo k mání nic jiného než Krysy, měli jsme se zdržovat v Ústředí hezky v teploučku nad agendou. Ne, že by mě to nebavilo, ale já po týdnu měla všechnu práci hotovou a vesměs jsem si četla bystrozorský zpravodaj. Nakonec jsem z nudy začala kontrolovat práci ostatních. Od té doby mě velmi milují."
Jassem se od srdce rozesmál a prskal okolo kakao. "Chachá, Niane stíhačka. Nic nerozhodí okolí víc. Škoda že jsem nebyl u toho! Kontrolovola jsi i Belatris?" jeho pobavení stoupalo.
"Jsem snad sebevrah?" opáčila jsem ironicky. "Týden před tou kolizí jsme slavili Ashtonovy narozeniny. Taktně jsem v klidné chvilce naznačila, že bych ráda přiložila ruku k dílu. Nicméně mi jak Ashtonem, tak Belatris, bylo naznačeno, že v případu nejsem zainteresovaná a trvalo by dlouho, než bych se do toho dostala, protože Krysy jsou velké sousto... Takže prý si mám počkat na něco dalšího. Připadala jsem si, jako by mi říkali, že na to nemám."
"O co vlastně šlo s těma Krysama?"
"Těžko říct, neměla jsem přístup k interním informacím. I když jsem na Ústředí něco málo zaslechla. Myslím, že to prostě všechno gradovalo. Bylo jich čím dál tím víc, byli čím dál tím šikovnější v organizaci, nápaditější v praktikách a myslím, že získali napojení na některé zahraniční skupiny a to Naše děsilo nejvíc, víš..."
"Ta rozpínavost, jasně... a dál?"
"Pak jsem jedno ráno seděla v kanceláři, Paddy seděl proti mě, přerovnávali jsme po sté složky, když se v krbu objevil velitel ruských bystrozorů. Prosil nás o posily. Sibiřané už byli k nezastavení a praktiky K.I.L.L. byly dost daleko za lidskostí."
"Chtěla jsi jet, že?"
"No jistěže! Předně jsem měla nevybitou pracovní energii a hlavně byla Sibiř mou srdcovou záležitostí od dob studentských stáží. Mám to tady ráda."
"Nechápu to," zakroutil Jass hlavou.
"Já taky," ušklíbla se Niane, "jindy nenávidím vše, co je tak kruté a úzkoprsé, ale tady je to všechno tak přírodní, tak původní. Takových míst už mnoho není. A nejhorší je, že to nejlepší, co si lze odsud vzít, si berou bestie jako K.I.L.L. Jednou ji dostanu."
"Amen." rozesmál se a zase prohrábl oheň.
"Pořád nechápu, jak s tím souvisí Ústředí?"
"Jo. Já vím. Patřím pod Top secret, ale velitel nebyl přítomen. V takovém případě jsme se museli - protože Paddy pochopitelně šel se mnou - hlásit vedoucímu Ústředí bystrozorů - tedy Ashtonovi. Okamžitě jsme se přemístili s cílem posbírat výstroj a terénní vybavení, nahlásit se a přemístit na ruské Ústředí. Jenže jsme narazili na Jane Pat, která nám okamžitě hlásila, že je po nás sháňka, že nás nemohou sehnat na naší základně, že nás potřebují. Pamatuji si, že jsem jí tehdy vylíčila naši situaci a na ní bylo vidět, že chce pomoct. Odvedla nás do kanceláře k Ashtonovi a Belatris. A pak jsme se všichni do krve pohádali. Nechtěli nás pustit. Prý jsme povinni pomoci své zemi..." Z Nianina hrdla se vydralo teatrální skřehotání. "Naštvali mě. Celou dobu o nás nestáli a pak... Věděli, že nás tady potřebují, ale oni jen podotkli, že si to Rusko má vyřešit samo. Mohli nás dva klidně postrádat. Měli tam plno lidí. A možná i lepších. Belatris jen zuřivě syčela, že takovéto porušení pracovní kázně je na vyhazov, ne-li na disciplínarní soud. A to už za mnou stála Jane Pat a Robert, v rukou vše, co jsme potřebovali na cestu. Poslední vzpurný pohled mých očí, výraz nemilého překvapení v jejích, pak jsme sáhli na Paddyho a ten nás čtyři přemístil do Ruska."
"Drsný... Niane z Libelusie neuposlechla rozkaz. Asi bych si měl vyprat trenky."
°°°°°°°°
(téže noci o tři hodiny později)
"Niane, spíš?" otočil se Jassem od ohně směrem k postavě zachumlané do plášťů a kožešin.
"Hmm...?"
"Jsou živí? Myslím Pat, Paddyho a Roberta..."
"Nevím. A jestli se mě chceš taky zeptat, kdo byla ta postava, tak nevím..."
"Musíme tomu přijít na kloub."
-pokračování příště-
Protože já to prostě žeru 
2024 ©