Patnáctá magická recenze - Filmový maratón Harryho Pottera (připravila Lily Peterson)

Napsal Kirsten Woodová (») 2. 1. 2012 v kategorii Magické světy, přečteno: 1171×
deathly-hallows-2-poster.jpg

Víc jak rok jsem měla se svými přáteli v plánu uspořádat filmový maratón Harryho Pottera. Čekali jsme, až bude uveřejněn poslední díl. Hned ze startu musím přiznat, že jsme to celkem podcenili. Jestli se někdy pro takovou akci rozhodnete, určitě si na to vyhraďte celý víkend. Žádné jiné aktivity nejsou absolutně žádoucí. Jinak se dostanete do časového presu, který by Vám mohl celou akci znechutit. Předem se ujistěte, že máte k dispozici dostatek jídla a pití a pohodlné místo na sezení pro všechny zúčastněné. Polohu vleže výrazně nedoporučuji. V pokročilejších hodinách se totiž nezřídka objevuje nebezpečné upadnutí do spánku. Každý by měl po očku kontrolovat bdělost ostatních diváků a samozřejmě - není třeba se zdržovat komentářů. Hlavní myšlenkou je přeci vzájemně zhodnotit autentičnost a dojem ze všech filmů…

Z mého pohledu jsou první dva filmy nejlépe zpracovány, hlavně co do pohledu na Bradavice jako školu. Hlavním důvodem je pravděpodobně fakt, že všechny postavy neustále nosí kouzelnický hábit. Druhým nepopíratelným plusem těchto dílů je osoba Albuse Brumbála. Chápu, že po smrti prvního herce bylo potřeba najít někoho nového, nevidím však jediný důvod, proč z něj museli udělat ošuntělého hipísáka nosícího vousy stažené gumičkou. Z celkového pohledu jsou tyto díly pojaty především jako pohádky pro děti, a tak bychom je taky měli brát.

Třetí díl již začal výrazně pokulhávat za svou literární předlohou. Vyskytuje se zde mnoho nepřesností a změn, které se snaží nahnat drahocenný čas, ale ve výsledku na mě působí dosti nepřesvědčivě. Na druhou stranu však musím ocenit dokonalost momentu, kdy Hermiona vrazí Dracovi pěstí do nosu. Kdybych nebyla člověk, který zarputile lpí na detailech, které si vžil během opakovaného čtení, mohla bych asi říct, že tento film se mi líbil.

V následujícím díle se objevuje mnoho nových postav, se kterýma přichází příjemná překvapení například v podobě arogantního Karkarova, ale bohužel i zklamání z Fleur Delacoure. Jak si někdo promerlina může myslet, že tahle osoba má v sobě vílí přitažlivost? Filmaři nás také připraví o veškerou atraktivnost mistrovství světa ve famfrpálu, místo kterého obdržíme pouze suché setkání Malfoyových a Weasleyových na tribuně. Pokud jde o utkání o pohár tří kouzelníků, musím opět nechápavě zakroutit hlavou. Začne to hned absurdním výlevem cholerického Albuse Brumbála, který třese Harrym. Souboj s drakem během prvního úkolu je možná divácky zajímavý, ale řekla bych, že představa Harryho šplhajícího se po jedné ruce na věži je přinejmenším nadsazená. Obyvatele Hanibalova jezera jsem očekávala spíše jako hezké lidi s ocasem než obludy a sfinga uprostřed labyrintu jim zřejmě nepřišla natolik zajímavá, aby ji zanesli do scénáře, škoda. Abych však jen nehanila, klobouk dolů před nově stvořeným Voldemortem. Ta podoba s hadem je tak očividná, že mě až mrazí. Akorát jsem si říkala, proč vlastně nenosí boty?

V pátém díle se ukazuje, jak všichni studenti pozoruhodně vyrostli. Z chlapců jsou kolohnáti objevující taje opačného pohlaví, Hermiona nasadí svůj permanentně nabroušený obličej, který ji vydrží skoro až do konce série a u Ginny se konečně prokáže to, co jsme všichni už dávno bohužel tušili. Kde se vytratila ta úžasná, vtipná dívka, která měla zatočit hlavou nejednomu spolužákovi? Z dějového hlediska je tento díl brán velice zodpovědně a potěšilo mě, že se do mnohem více scén znovu vrátily školní hábity. Klobouk dolů nad přesvědčivým hereckým výkonem Heleny Bonham Carter (Bellatrix) a perfektně dosazenou Imeldou Staunton (Dolores). Když to shrnu - byla jsem příjemně překvapená a k dokonalosti mi chyběly snad jen oživlé sochy na Ministerstvu. I přesto uznávám, že na mě závěrečný boj docela zapůsobil.

Šestý díl pokračuje v již tradičně tmavých barvách. Ty tam jsou pohádky pro děti. Na hrad a celý kouzelnický svět dopadá deprese a strach. Musím přiznat, že mě dostala úvodní scéna smrtijedů útočicích na Londýn, velice efektní záběr. Dočkáme se i zajímavého pohledu na famfrpálový zápas, ale i mnoha zbytečných scén jako např. vypálení Doupěte během Vánoc. Pobavilo mě, jak zpracovali poblouznění mezi Ronem a Levandulí, zato počátky vyvíjejícího se vztahu mezi Harrym a Ginny jsou - mírně řečeno - nepodařené. Pokud jde o Brumbála, nemůžu si pomoc, ale stále v něm nevidím toho úctyhodného staříka. Na začátku se chová spíše jako diktátor, který staví Harryho před hotovou věc, postupně poněkud roztává a více se snaží o zdánlivě bezvýznamné rozhovory, a jak to obvykle bývá, nejvíce si mě získá těsně před svou smrtí, kdy se na světlo opět dostanou jeho velkolepé schopnosti.

S posledními díly přichází dlouho očekávaný vrchol našeho filmového víkendu. Jakmile příběh opustí dobře zažité schéma školního roku, dostáváme se do neprobádaných krajin. Pozvolný začátek Harryho putování za viteály se může zdát poněkud nudným, je však protkán akčními scénami, které mají udržet diváka bdělého. Odhalení velkého tajemství pomalu pokračuje, ve vzduchu však zůstává viset spousta nezodpovězených otázek. Přestože se děj tentokrát striktně drží knižní předlohy, scénárista nezvládl ty jemné nuance, které v poslední knize pospojují všechny články dohromady. Dočkáme se tak filmu, který nepostrádá vtip a jistou dramatičnost, ale je jen dalším z řady děl, která těží na své atraktivnosti jakožto jeden z celku. I tak musím říct, že jsem si obě části posledního dilu užila a filmy předčily i některé své předchůdce. Velice by se mi líbily, kdyby ...

... kdyby to skončilo úplně jinak! Byla jsem šokována a znechucena z toho, co vyplodili při závěrečném souboji. Osmý film jsem jako jediný z celé série předtím neviděla a pochopitelně jsem se na něj nejvíce těšila. Jak jsem na začátku víkendu plná očekávání usedala na gauč, tak jsem se v neděli odpoledne zvedla naprosto zklamaná a naštvaná že kvůli tomuhle jsem absolvovala x hodin před obrazovkou. Děs a hrůza.

Na závěr bych jen řekla, že tento článek je čistě jen mým subjektviním názorem jakožto letitého fanouška knih o Harry Potterovi. Nejsem žádný expert na filmografii a ve skutečnosti jsem v tomto ohledu poměrně nenáročná, ale ověřit si, jak filmaři zvládli zpracování mého oblíbeného příběhu, jsem brala jako povinnost.

Pro Lví tlapou

Lily Peterson

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Lily P. z IP 83.135.96.*** | 11.1.2012 00:00
Velmi si cením názoru madam Bely, i když se v některých věcech opravdu rozcházíme, tak v jiných krásně doplnila moje myšlenky. A Nebe díky za toho Gumpa, sama jsem dumala nad tím, který film by byl lepší než předloha a tys na to kápsmile
Nebelbrach z IP 78.45.193.*** | 5.1.2012 11:03
Lili, jsem na tom stejně. Snad jen v jednom případě je lepší film než kniha, podle které byl natočen: Forrest Gump.
Lilien z IP 89.24.201.*** | 4.1.2012 15:11
Chtěla bych poděkovat za článek Lily a komentář profesorky Malrin. Hltala jsem to celé bez toho, abych se přistihla, že se nudím. Nebudu tu říkat s čím souhlasím a s čím ne, každopádně musím říct, že filmy mají do knih opravdu hodně daleko. Popravdě, dlouho jsem neviděla film, který by byl lepší, než jeho knižní předloha...smile
Bela N. Malrin z IP 178.72.208.*** | 2.1.2012 22:45
Chvála prvních dvou dílů chápu a do jisté míry sdílím. Mají atmosféru, jsou „kouzelné“, dětské. Přestože v druhém díle nechybí okamžiky vyloženě děsivé (Riddle a bazilišek, Aragogova rodinka), vnímám ho pořád spíš jako pohádku.

Kritika obsazení Michaela Gambona do role Brumbála v dílech 3-6 ale nesdílím. Brumbál je v předloze líčen jako člověk s různými výstřelky. V tom je pro mně jeho kouzlo – kombinace nesmírného kouzelnického umění, moudrosti a zkušenosti s poťouchlostí, místy až dětinskostí. Richarda Harrise, předchozího Brumbála, mám velmi ráda i z jiných filmů, ale nedovedu si představit, že by natočil bojové scény např. v pátém díle na ministerstvu. Ale všechna „kdyby“ jsou zbytečná. Mně Gambon vyhovuje, i když většinou mu to scénárista vůbec neulehčuje.

Třetí díl je pro mne z filmařského hlediska jeden z nejlepších. Ale na rozdíl od slečny autorky mě naprosto nadchla práce režiséra Cuaróna s detaily, ale ne ve smyslu přesnosti ve srovnání s předlohou. Cuarón výrazně rozkreslil bradavické pozemky a všechny části hradu (z čehož pak vycházeli i jeho nástupci). Pak také i do scén, které mají například jen poukázat na změnu roční doby, dostal vtip a originalitu (například když kamera sleduje let ptáčka po pozemcích za zvuku výborné flétnové melodie Johna Williamse, který je ukončen švihnutím větve Vrby Mlátivé). Dále úžasné pojetí Děravého kotle – konvice, které nalévají na požádání, hospodský, co při sklízení ze stolu nechá zmizet lahve v utěrce atd.
Prostě mě Cuarón naprosto dostal na vynikající a neotřelé detaily, které mnohdy ani neobkoukal z předlohy. To velmi cením. Dokázal se napojit na ducha tvorby Rowlingové, tvořivě přistoupit ke scénáři a udělat z něj nadprůměr.

Jinak scénárista (Steve Kloves) podle mě v některých případech odvedl dost mizernou práci – díl šestý a obě sedmičky, to jsou vyloženě urážky předlohy.

Rovněž kritiku představitelky Fleur Delacour nesdílím. Možná na slečnu autorku její vílí přitažlivost nefunguje jen proto, že je žena smile. Já u ní cením hereckou úroveň, kterou rozhodně postrádají ostatní šampioni. Filmový Krum je všechno jen ne postava, kterou napsala JKR a Cedrika by rozhodně neměl hrát někdo, kdo je herecky retardovaný (Pattinson).
Jinak je pro mě čtvrtý díl honbou za co nejefektnějšími záběry a totálním sklouznutím po povrchu co se týká obsahu. Jediné veliké plus je scéna znovuzrození Voldemorta. Proč nenos boty mě nikdy předtím nenapadlo, skvělá otázka... Myslím, že už není natolik lidský, aby ho trápila zima od nohou.

V pátém díle si vždy vychutnám Helenu Bonham Carter a Brumbálův souboj s Voldemortem na ministerstvu. Imelda Stauton je výtečná herečka a s rolí Dolores Umbridge si bez problémů poradila, jen mi přijde na „odpornou ropuchu“ moc atraktivní smile.

Šestý díl je nepodařená poslepovaná a nevyvážená snaha o.. ani nevím o co. Pubertální hrátky s láskou jsou klišovitě rozpatlané a dostávají tolik prostoru, že při sledování tohoto filmu tvrdě přeskakuji určité kapitoly. Důležité studování Voldemorta v myslánce je upozaděno, hlavně že můžeme do detailu sledovat rozkvétající milostný život... Scény Harryho a Ginny jsou nejhorší ze všech, trapné, nesmyslné, prostě zpackané.

U sedmičky souhlas se slečnou autorkou: scénárista zklamal. Kniha je vyvážená, mistrně balancuje mezi akcí a bezvětřím naplněným zoufalstvím, tápáním a ztrátami. V prvním díle se mi líbí jediná věc: pochod přes pole v tichu, jen za zvuku rádia, kde čtou jména mrtvých. Velmi silné.

Druhý díl projel veškeré své šance lacinou snahou prokládat děj v pravidelných intervalech nějakými vtípky (Mcgonagall a její dětinská radost z povolání soch na obranu Bradavic, které jde proti samotné podstatě postavy, nebo karikaturizace Nevilla do podoby tupého pitomce, přestože v knize se završuje osobnostní růst Nevilla od nesebevědomého nešiky po statečného vůdce odboje proti Carrows, který je schopen Voldemortovi z očí do očí říct, ať se jde se svou nabídkou smrtijedství vycpat). A souboj Harryho s Voldemortem hůř dopadnout nemohl. Místo aby vše probíhalo v napětím překypující Velké síni i s vyjasňujícím monologem Harryho, oba čarodějové se honí po všech čertech, přemisťují se v objetí a metají na sebe kletby (přitom v předloze padne jediná kletba, Avada); jak by asi tak Harry přežil souboj s Voldemortem, který zná nepoměrně víc magie, kdežto Harry v předloze projde celou heptalogií bez toho, aby zabil (alespoň to není explicitně zmíněno).

Jsem k filmům dost přísná a neberte to jako kritiku článku smile. Jen další názory do debaty, která se snad rozvíří, protože o to je to potom přínosnější. A zajímavější smile.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a nula