Kdo chce rovnou slyšet, co mě napadlo, a nikoli důvody, proč jsem o tom začal přemýšlet, nechť si přečte jen poslední tři odstavce.
Na naší škole se v poslední době objevily dva protichůdné názory. Vlastně se tak úplně neobjevily, jen po delší době byly opět vyjádřeny. První říká, že se z Hogwards vytrácí radost, vše je orientováno na výkon. Druhý namítá, že záleží na každém člověku, jak se na Hogu zařídí, zda orientaci na výkon přijme či nikoli.
Dovolím si zde odcitovat z komentářů k článku madam Ansí „Proč je mi smutno“ v Denním věštci.
Letitia te Tiba: „A paradoxne – mám pocit, že to množstvo príležitostí (množstvo súťaží atd.) vo svojom dôsledku ani nedáva priestor pre rozvíjanie tvorivosti mládeže. Skôr vedie k snahe získať. Skoro by som to nazvala hrabivosťou, čo na tom, že hrabeme body a nie hmotné statky. Ale je dôležité urobiť tie správne súťaže, na ktorých sa dá získať veľa bodov. Či ma bavia, či sa niečo naučím, či sú pre mňa výzvou alebo ich urobím ľavou zadnou… všetko jedno, dôležitý je pomer body/čas. … Viac súťaží = viac slobody. Ja mám pocit opačný. Alebo nie priam opačný, ale vidím v tom istý nátlak… Ale keď už študent cíti zodpovednosť za kolej, môže si dovoliť vynechať napr. také písmenkování, za ktoré môže získať 60 b za krátky čas? Keď zároveň vie, že ostatné koleje tiež makajú na tejto súťaži? Môže namiesto toho venovať svoj čas niektorej tvorivejšej súťaži, ktorá ho zaujala, ale jej vypracovanie potrvá dlhšie, odmena bude menšia a navyše ani nekončí dnes? No, môže. Ale pokiaľ cíti ten tlak, že chce urobiť všetko, aby jeho kolej ‚neostala v hanbe‘, tak to bude pre neho problém…“
Betelgeuse Orionis: „Hrocení je jiná věc, na druhou stranu myslím, že všichni ti nedobrovolní hrotiči tu jsou mnohem více hnáni kupředu svou loajalitou vůči ostatním, potřebou nezradit kolej – a to je prostě problém každého jednoho. Někdo si v hlavě srovná, že mu to za to nestojí, tak to nedělá. Někdo si to v hlavě nesrovná, tak skuhrá, a teprve až za chvíli mu dojde, že to dělat nechce. Někdo to dělá rád, a tak to dělá a dál bude dělat. Je to jen o tom, jak je daný člověk vyzrálý, jak si umí udělat jasno v tom, co vlastně chce a co ne.“
Patřím k lidem, kteří na výkon orientovaní jsou. Po celou dobu, co na Hogu jsem, jsem vždy skončil v top ten školy. Přinášelo mi to však vždy radost? Konečný výsledek ano, rád vyhrávám. Ale průběh roku mi mnohdy způsobuje stres.
Patřím vlastně k těm nedobrovolným hrotičům. Když vidím, jak se jiní snaží, bylo by mi trapné vynechat nějakou soutěž, kterou bych z časových důvodů, a zároveň i proto, že nemám právě energii, raději nedělal. Bohužel pak nemám už čas chodit do Ďáblovy jámy, hrát šachy, povídat si ve Velké síni a tak dále. A myslím, že tím o mnoho přicházím. Ale vždyť přece je potřeba získat Školní pohár!
Nikdo mě nenutí hrát na body. Ani mne, ani nikoho jiného. Ale mně to prostě nedá. Chci vítězit. A nechci kazit snahu druhých. A chci pro svou kolej dělat i jiné věci, například psát články pro Lví tlapou. Jenže když píšu tento článek, znamená to, že neudělám nějakou soutěž a připravím kolej o body.
Má to nějaké řešení? Za stávajícího systému nemá. Buď budu mít pocit viny, že nesbírám body, nebo budu mít pocit viny, že nepracuji pro Lví tlapou, nebo budu mít pocit frustrace, že nevyužívám všech možností, které mi Hog nabízí. Je možné vymyslet nějaký systém, v němž by se cítili spokojeně i ti, kteří to stejně jako já nemají v hlavě srovnáno, a jde jim o to udělat co nejvíc pro kolej, i když nepatří k těm, kteří mají dost času a dělají to rádi? O těch, kteří to mají v hlavě srovnané, je zbytečné mluvit, ti si skutečně na Hogu najdou to, co je baví, a čerpají z něj relaxaci.
Můj nápad souvisí ještě s jednou věcí. Jaký výkon vlastně chceme. Má jít o kvantitu nebo kvalitu? Mají studenti soutěžit v tom, kdo udělá nejvíc soutěží, kdo si zapíše nejvíc předmětů a seminářů, nebo v tom, kdo vypracuje úkoly nejlépe? V současnosti je větší důraz kladen na kvantitu. Kdo toho udělá víc, získá více bodů. Ten, kdo toho udělá méně, ale lépe, to kvalitou dohnat nemůže.
Napadá mě následující změna systému.
Maximální počet zapsaných předmětů bude omezený na pět. Změní se ovšem hodnocení. Vynikající (50 bodů), dobré (40 bodů), přijatelné (30 bodů), slabé (15 body), hrozné (0 bodů). Za výjimečně dobrou práci bude moci profesor udělit 10 plusových bonusových bodů. V případě, že student úkol neodevzdá včas a neomluví se, dostane trolla (-50 bodů). Stejné hodnocení bude platit i u seminářů, jde přece také o výuku, tak proč by měly být znevýhodňovány. Soutěže budou hodnoceny maximálně 20 body, samozřejmě se tomu přizpůsobí i jejich zadání. Soutěže typu „Napište mi, jak se podrbete na zádech, za každý způsob dostanete jeden bod,“ by se změnily na „Napište mi, jak se podrbete na zádech, za tři způsoby dostanete jeden bod.“ Básničky nebudou hodnoceny podle počtu veršů, ale podle kvality, totéž bude platit pro povídky a další prozaické útvary. Délka bude jen pomocným kritériem. Denně budou vypsány maximálně tři soutěže. Body bude možno získávat za akce uspořádané pro celou školu, jako byl loňský KouzlOskar, podle zvážení vedení školy, maximálně však 200 bodů za akci pro kolej. Body budou také udělovány za příspěvek do časopisů, a to nejen do Denního věštce, ale také do časopisů kolejních a Sub Salix. K tomuto účelu bude zřízena „Časopisecká rada“, v níž budou šéfredaktoři časopisů. Za článek bude udělováno 0 až 60 bodů.
Návrhy na konkrétní počty střílím od hůlky, samozřejmě mohou být nastavené jinak. V každém případě by mělo jít o zvýraznění výuky oproti soutěžím, zvýraznění kvality na úkor kvantity a zvýraznění aktivit, které směřují k zlepšení hradní atmosféry a větší aktivitě směrem k tomu, co se týká celé školy. Kdo bude chtít hrotit, bude moci, nikdo mu nebude bránit vymýšlet akce a psát do časopisů. Ale za předpokladu, že to, co udělá, bude mít svou kvalitu. Za dvacet hloupých divadelních představení ve Velké síni nebude muset nikdo dostat nic, za jedno podařené 200 bodů každá zúčastněná kolej. Vice versa totéž bude platit pro články.
Vím, jak obtížné je posuzovat kvalitu, kvantita je jasná, ale vzhledem k tomu, že při tomto systému bude víc věcí podléhat veřejné kontrole, myslím, že se nakonec hodnotící kritéria povede ustálit.
Pokud bych chtěl tento návrh uvést v život, musel bych si otevřít vlastní školu. Ale co bych si tak trochu nezauvažoval. Třeba teď budete mít o čem přemýšlet také vy. Prosím o komentáře.
NM