Vánoční koledy
Zvučně znějící melodie. Rychlý, pomalý, tečkovaný rytmus, silné soprány, barvité alty, silné basy či jen výrazný jednohlas…
Tak takto, milí čtenáři, takto asi nějak vypadají abstraktně koledy.
Zdálo se mi, že by bylo příjemné se na vánoční písně podívat i z jiného hlediska, než jen z křesťanských tradic, i když poučit se z nich můžeme...
Koledy byly a jsou jednou z nejrozšířenějších vánočních kratochvílí. Šířili je ve středověku po celé Evropě potulní žáci, často účinkující v oblíbených vánočních hrách. Makaronské koledy se zpívaly směsicí latiny a místních jazyků. O vánočních svátcích byly slyšet na trzích, v šencích, klášterech, domech bohatých měšťanů i šlechtických palácích. V jednotlivých zemích vedle kosmopolitních makaronských koled zněly o vánočních svátcích domácí koledy, zpívané v národním jazyce.
Nicméně koledy jsou věčné. Nesmrtelné. Rok co rok nám zpříjemňují vánoční atmosféru a podtrhují dobrou náladu.
Vůbec to nejsou obyčejné písně. Nejsou rozhodně moderní, současné. Skrývají v sobě několik legend, mýtů. Ačkoliv někdo koledy rád nemá, jejich znění si zapamatuje lehce. Jsou totiž známé svou chytlavostí, každé slovo se jasně vštípí do vaší paměti, i když to nechcete.
Koledy jsou tedy důležitou součástí Vánoc, která pohladí jak tělo, tak i duši.