Tak je to tu zase. Holky, připravte si polštáře pod sukně, kluci zase pomlázky a Velikonoce mohou začít.
Velikonoce jsou jedním z těch svátků, které se nám dochovaly do současné doby a zároveň tu ještě po nás dlouho budou, protože který „slušný“ chlap by nechtěl aspoň jednou v roce pořádně vypráskat tu svoji „starou“, že. No, jen se nedělejte, já viděla, jak vám blýsklo v očích.
Ale zpátky. To, že Velikonoce slavíme díky Ježíši Kristu, kterého přitloukli na kříž a on pak byl vzkříšen a vstal z mrtvých, víme všichni. Ale víte k tomu i něco víc? Ne? Dobrá, tak já vám to povím.
Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Asi tak před 3500 lety tomu však Židé dodali i jiný rozměr. U nich to byly svátky pascha (hebrejsky pesach) a oslavovali tím osvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Hospodin tehdy postihl Egypt deseti ranami, kterými chtěl faraona přinutit, aby Židy propustil. Při poslední z nich vstoupil do každého domu, jehož veřeje nebyly pomalovány beránčí krví, a zahubil tam prvorozené dítě. Pomalované domy měli jenom Židé, kteří byli Bohem předem varování.
Nejvíce však pak byly Velikonoce ovlivněny křesťanstvím, odtud pochází i název Velikonoce. Je odvozen od Velké noci, kdy ukřižovaný Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Ježíše křesťané pokládají za dokonalého a čistého obětního beránka, který svou krví smyl hříchy lidstva.
Pro nás Čechy však zůstávají Velikonoce převážně původními pohanskými svátky jara a plodnosti. Oslavujeme zánik zimy, vítáme jaro a ptáci se k nám vracejí z exotických krajin.
Pro Lví tlapou
Cathrine Lokwood
2024 ©