Mám pocit, že v prosinci jsem nedělala nic jiného, než že jsem tiskla vánoční články. Měla jsem toho po krk. Přiznám se, že najednou mi to chybí. Jsem tedy ráda, že můžu vydat Vánoční zamyšlení od Jasmíny Archeryové. Snad u vás vánoční naladění ještě zcela nepominulo a článek vám přijde vhod!
NzL
Kouzlo Vánoc
Tak tu sedím, je 24. prosince, po pravici mísu plnou cukroví, po levé sklenici coly a přemýšlím, co napsat o tom, čemu dokonce i mudlové říkají kouzlo. Kouzlo Vánoc.
Už jsem prohledala haldy knížek s tématem Vánoce, nikde se však nepíše, kterak vánoční atmosféru vykouzlit. Je to teda kouzlo?
No je, protože i já každý rok cítím v tomto čase ve vzduchu něco magického a významného. Nicméně neznám nikoho, kdo by byl za tato kouzla zodpovědný, a zdá se, že ani ministerstvo nemá informace o tom, kdo vánoční kouzlo každý rok způsobuje. Uvedli: „Kouzlo Vánoc přichází každoročně samo. Nevíme, kdo je jeho působitel, ani kde se nachází.“
Takže vědeckou teorii můžeme vyloučit a zapojit trochu fantazie. Nemějte mi to za zlé, díky fantazii tady máme už plno seriózních vědeckých objevů.
Tedy, položme si základní otázky. PROČ slavíme Vánoce?
Protože se narodil malý Ježíš, to vám řekne malé dítě.
KDY slavíme Vánoce?
25.–26. prosince, původní pohanský svátek, který si křesťané přetransformovali k vlastní podobě. Asi proto, aby nevypadali divně ve starém Římě; když všichni slavili, tak oni slavili taky. Asi bylo už jedno co.
Jak víme, všechny staré magické rituály jsou plné kouzel, které s námi zůstávají celé věky. I když dnes už o některých tradicích nevíme, stále cítíme jejich atmosféru.
ALE já neznám moc svátků, kdy magie, která vládne, je taková… no, vánoční, plná lásky, tepla a porozumění. Třeba takový Halloween nebo Svatojánská noc, ty jsou plné tajemna, a když je člověk neopatrný, mohou být i nebezpečné.
Tak zkusíme pozdější význam Vánoc. Narození Krista.
Tehdy před asi 2 000 lety se ukázal jisté panně jménem Maria anděl a jenom tak jí řekl, že porodí Syna Božího. Toho, který bude vládnout všem národům.
Logické by bylo, kdyby Maria byla od té doby hýčkána a rozmazlována, když má porodit Krále, ona se však musela z Nazareta trmácet až do dalekého Betléma, kde porodila v chudé stáji, jelikož pod žádnou střechou nebylo místo.
A tehdy se začaly dít věci. Na oblohu se vyhoupla velmi jasná hvězda (o které dodnes nikdo neví, kde se vzala… pokud se ke vzniku nějaké věci vážou aspoň tři různé teorie, můžete vzít jed na to, že pravdivá nebude ani jedna. No, schválně, kde se vzal Stonehenge?), pastýři na nedaleké louce uviděli dokonce celé zástupy andělů, které nádherně zpívaly… no, prostě oslava narození Krále, jak má být. A přesto tomu všemu něco chybí. Králové přece spí ve zlatých a hedvábných poduškách, a tenhle má ustláno u volka a oslíka na slámě v jeslích.
A možná tohle je to kouzlo Vánoc, po kterém se tak pídím. Kouzlo, kdy si každý víc nebo míň uvědomí, že existují jiní lidí kromě něj, že bohatství není tak důležité, pokud máte střechu nad hlavou, jídlo akorát pro žaludek a hlavně někoho, s kým můžete tento čas strávit.
Že existují lidé, kteří nemají už třeba nic, ani střechu nad hlavou, ani jídlo, ani nikoho milujícího, ke komu se vrátit. A že není dobré, aby tito lidé zůstali sami.
Kouzlo Vánoc je v tom, že Král žil v chudobě, jen se svými rodiči, s náručemi lásky. Kouzlo Vánoc je v tom, že i my si můžeme uvědomit, jaký poklad máme v lidech, se kterými se každý den potkáváme, ne jen ve věcech, které máme.
2024 ©