Sníh
Když se řekne Vánoce, každému z nás určitě probleskne hlavou zima. Nedílnou součásti zimy a tedy i Vánoc je sníh. Vánoce bez sněhu, to je jako léto bez sluníčka. Nedovedu si představit trávit Vánoce někde v 30 stupních Celsia, třebas v Austrálii. Ani se nedívím, že tamní domorodci tomuto svátku zrovna neholdují. Bílé Vánoce mají totiž co do sebe. Představte si sami sebe někde v teple u krbu, poslouchajíc příjemné praskání ohně, usrkávajíc teplý čaj s vůni skořice a hřebíčku. Když se podíváte z okna, vidíte mocnou Paní Zimu, která svým bílým kouzlem očarovala všechny stromy a zahalila celý svět do té nejčistší barvy. Ten kontrast tepla a pohodlí uvnitř vůči krásné, ale studené zimě venku je právě to, co v našich srdcích navozuje pocit radosti a bezpečí, to, co zahřeje naši duši a vyvolá na tváři úsměv. Zima bez sněhu je smutná, depresivní. Kdyby venku nebyl sníh, neměli bychom se před čím schovávat, neměli bychom se na co dívat z tepla svých domovů a už vůbec bychom nemohli rozpustile vyběhnout ven a jít si v něm zařádit. Tisíce lidí na světě skoro ani neví, co to sníh je. Nemají to štěstí, že by se rok co rok mohli těšit na jeho příchod zvěstující blížící se Vánoce. Jednou za čas se stane malý zázrak a sníh se objeví i na takových místech. Když začne padat první sníh, lidé se zastaví a pozorují divukrásné vločky pomalu klesající k zemi. Snažíme se je rukou zachytit, abychom si alespoň na malou chvíli mohli zblízka prohlédnout i ten nejmenší detail. Vločky jsou však prohnané a málokomu se ukážou v celé své kráse. A tak nám nezbývá nic jiného než spokojit se s jejich papírovými napodobeninami, které si sami vyrobíme a nalepíme na okno, abychom všem připomněli, že i sněhová vločka je významným symbolem Vánoc.