Pro všechny fanoušky Harryho Pottera mám dobrou zprávu – dnes budou otištěny první dva úkoly soutěže Vánoční doušek mnoholičného lektvaru. Těšíte se? Já ano, moc jsem si první dvě kola užila. +usměje se a vytáhne pergamen s prvním úkolem+
Jak jistě víte, první úkol se skládal ze dvou částí. Tou první byly komentáře, které si můžete přečíst u prvního adventního okénka. Druhý úkol byl poněkud složitější – jednalo se o dopisy vánoční Fleutýně. Jak se s tím jednotliví hrdinové vypořádali, to můžete posoudit nyní sami…
SOVA HEDVIKA
Na okénko klepe Hedvika s 5 ks tabulek, do kterých ryla drápkem...
...a myslí si: Fleutýna přinese Hedvice velkou novou klec a hodně potkánků, Fleutýnu to vyčerpá a Fleutýna půjde do nebíčka, kde bude šťastná a spokojená a nebude muset tvrdě pracovat a nosit těžké balíky...
SIRIUS BLACK
Hej Týno,
Vánoce jsou tady, vstávat!
– mimoděk si přehodí vlasy z jedné nedbale elegantní vlny do druhé a začne se ležérně houpat na židli –
Nevim teda, kdo tě vymyslel, holka, protože já vždycky psával fotříkovi Christmasovi, jako zbytek Anglie, ale když už se tak stalo, proč ti nenapsat pár řádek, že jo? Zvlášť když je šance, že bys mi fakt přinesla to, o co si písnu! – zašklebí se, poškrábe se špičkou brku na čele a vyhodí jednu Bertíkovu fazolku vysoko do vzduchu –
K-A-Ň-K-A
– chytí fazolku do úst a spokojeně žvýká příchuť ochozené podrážky –
Kdybys teda čirou náhodou měla pocit, že si ten nejstarší Blackovic spratek (ano, JÁ) fakt nezaslouží ani promáčknutý vršek od máslovýho ležáku, tak věz, že to tak NENÍ! Jsem až na jednu výjimku jediný na hradě, kdo se stará o přežití nejohroženějšího tvora na světě: srandy. Za tudle merlinulibou činnost si doopravdy zasloužím celou horu dárků. Ale jakožto skromný mládenec se spokojím jenom s jedním…
– namíří hůlku na spícího Jamese, který se okamžitě vznese do vzduchu visící za kotník, což Siriuse rozesměje až k slzám –
Kde jsme to byli? Jasně, dárek. Dvanácterák by rozhodně potřeboval novou gumu do kalhot od pyžama... – smích –
Cítím povinnosti tě zlehounka nasměrovat k ideálnímu dárku pro svou maličkost.
– mávne hůlkou směrem k visícímu kamarádovi, který hned žuchne zpátky do peřin –
Šiklo by se mi něco nenápadnýho na komunikaci s Dvanácterákem. Někteří prevíti nám dávají oddělený školní tresty, sadisti, takže by bylo naprosto skvělý, kdybysme si mohli posílat zprávy. Ale nenápadně! Slyšel jsem, že existujou zrcátka, co to dovedou. Navíc kdo z učitelů by podezříval zrcátko? I kdyby nám prohledali kapsy (jako že to ti chytráci zkoušej!), nemohli by udělat ani ň.
Zabiješ tím dva šváby jednou ranou, páč to bude dárek i pro Jamese.
– mrkne na kamaráda, který se v rozespalosti nemůže vymotat z hromady přikrývek –
Ještě bys rozhodně neměla zapomenout na Remuse. Tomu zcela určitě udělá radost Spellmanův rozšířený lexikon nejkrkolomnějších přeměňovacích formulí, básní o tý bichli celý měsíce a mně z toho už vážně bzučí v hlavě.
Peťánek bude především potřebovat plíny, jestli nepřestane při každým Jamesově vystoupení se zlatkou pištět jako holky na koncertě Sudiček. Možná by se mu taky líbil pravopisný brk, on má problém při esejích děsnej problém s nervozitou a seká jednu hrubku za druhou.
No a na kohopak jsme zapomněli? Na Srabíka umaštěnýho! Tomu ode mě přines největší balení superblyštivé pomády na vlasy. S růžovou mašlí! A pod víčko schovej extravýbušný kýchací prášek.
– směje se, až má křeče v břiše –
Merline, kdybych tak moh vidět, jak tu krabku otevře!
Fajn, konec plýtvání časem nás obou, děvče, je úplněk a celý hrad zalez do postele, takže konečně přichází čas zábavy!
Veselý Vánoce a tak dále, dyť to znáš,
S. Black zvaný Tichošlápek
– složí pergamen, zakápne voskem, otiskne do něj svůj levý palec a po cestě do sovince dloubne do chrápajícího Jamese: „Konec snění o Evansové, úplněk volá!“ –
PROTIVA
(http://imageshack.us/f/195/boenkaropoukovprotivado.png/)
ALASTOR MOODY
JAMES POTTER
Milá vílo Fleutýnko,
Hele a opravdu si víla? Ještě sem žádnou vílu neviděl. Hele a víš, kdo já jsem? Fakt ten nejlepší chytač všech dob, víš? Takže bys mi mohla dát nějakou parádní zlatonku a koště, ale ten poslední typ. Jiný bych ani nechtěl. Jo a myslíš, že by sis mohla třeba i něco odnýst? Hele, to by byl dobrej fórek, odtáhnout Srabuse mezi trolly. Hele on by se tam úplně mezi nima ztratil. Jestli chceš, mohli bysme ti s ním se Siriusem a s Petrem pomoct. On se někdy dost cuká.
Hele a mohla bys zařídit, aby mi Lilly Evansová dala pusu? Sama od sebe? Já to zkoušel sám, ale chtěla mě praštit. Pořád se Srabuse zastává. Jo a mohla bys třeba přinýst Lilly belgický pralinky? Ona je má ráda a Siriusovi zařiď, aby nemusel o svátcích domů. Vezmu ho k nám.
Hele a neflákej se, jo, nerad čekám. Však víš, kdo já jsem.
Měj se
James Potter
HORACIO KŘIKLAN
Má milá Fleutýnko,
já, Horacio Křiklan, tvořím pro Tebe dopis, ve kterém bych Ti chtěl napsat, co bych si přál k Vánocům. Tedy prvně bych chtěl podotknout, že je doopravdy škoda, že jsem Tě nikdy neučil lektvarům, protože si myslím, že bys v nich doopravdy vynikala a já bych si Tě mohl dát do své sbírky +mrkne+. No tedy zpět k mému dárku. První mne napadly mé milé a drahé ananasové lupínky, ale ty mi neustále nosí nějací hodní studenti, ani nevím proč vlastně +zasní se nad studentny+. No tak tedy ty ne, ovšem, kdyby Ti nějaká ta krabice upadla, vůbec bych se nezlobil... +usměje se a utře si slinu+ Ale co bych doopravdy ocenil, by byla nějaký nový student, který se proslaví a kterého budu učit. +kouká do své sbírky, kde je dost volných míst+ Po tom, co jsem učil Harryho Pottera +zajiskří mu oči+ a slečnu Grangerovou, která byla nesmírně nadaná, jsem už dlouho... +náhle si vzpomene+ Já už vlastně neučím! Tak tento dárek beru zpět! +trochu se zahloubá+ A co nějaký omlazující lektvar? Začíná mi to učení chybět! Ale v tom případě chci i ten předchozí dárek! +náhle mu ztvrdne obličej+ Ne, ne, ne, beru zpět! +pořád trochu hloubá+ A co třeba nějakou pořádnou lahev kvalitní medoviny? A přidala bys, drahá, k tomu i nějaké ty lupínky? Co jiného si může dopřávat člověk mého věku! Ale vlastně ty pozorné a brzo slavné studenty byste mohla zařídit pro profesory na Bradavické škole +vezme si seznam profesorů+, ze kterých jsem bohužel asi také nikoho neučil... +kroutí hlavou+ To už jsem tak dlouho pryč?! Ach...
S přáním mnoha zdraví
Tvůj Horacio Křiklan
TONKSOVÁ
Nejdražší skřítko Fleutýnko,
my dvě se ještě asi neznáme. Jmenuji se Nymfadora Tonksová. Teda, pravda je, že si nechávám říkat jenom příjmením. Kdyby mi má bláznivá matka nedala tak strašné jméno, ani by mi to nevadilo, ale jmenovat se Nymfadora není žádná sláva. To mi věř. Takže, abych nezačala vyprávět historii mého pokřtění, budu pokračovat v příjemném seznámení. No, už odmalička jsem velice bláznivá a nešikovná. To ale nikomu neříkej, jsem si jistá, že se mi to velice daří ukrývat. Tím je ale velký zázrak, že se mi podařilo složit zkoušky a je ze mě plnohodnotný bystrozor. No, nejsem až tak obyčejný bystrozor, jak se může zdát. Byla jsem zvláštní a legrační dítko, které se narodilo s mocí metamorfomága. To znamená, že si můžu svůj vzhled měnit podle libosti. Vždycky jsem měla z maskování nejlepší známky. Byla to skvělé, ale abych to vysvětlila ještě lépe... Umím změnit barvu svých vlasů tak, aby vypadala jako vaše ale cítit se jako vy neumím. Složité viď? Stejně jako mudlové. Abych po pravdě řekla, nevím, jestli si zasloužím dárky. Nové dárky. Už jsem zmiňovala svou nemotornost? Předem tě tedy upozorňuji, že nové mi vyklouzne z rukou nebo s tím spadnu na zem. Stejně jako s tím trollim věšákem. Chudák paní Weasleyová. Přidala jsem jí práci s opravou. Ale abych neodbočila... pár věcí bys mi přinést mohla. Třeba nové zrcátko. Budu ho potřebovat na nacvičování nových obličejů pro zabávu. Mé staré zrcátko... ať odpočívá v pokoji. A nebo, víš co? Přišla jsem na lepší dárek než zrcátko! Tyto Vánoce bych si od tebe přála jenom jedinou malilinkatou věc pro dobro ducha Vánoc. Každoročně se mi stává, že omylem, ano omylem, podpálím náš vánoční stromek. Chudák Remus, na naše první Vánoce byl z toho velmi smutný a já nechci, aby se to opakovalo. Takže bych si přála nový stromek. Určitě se divíš a věříš, že to tento rok zvládnu, ale nebuď si tím tak jistá, jsem velmi překvapující v tomto směru. Pěkný zelený stromek... a já ti slibuju, že se budu od něj držet dost daleko, abych mu neuškodila, jako minulý rok, kdy jsem kolem jen procházel a zakopla o své vlastní nohy. Minulost se opakovala. Uff, právě jsem vylila celý inkoust kolem svého pergamenu ještě, že stekl jiným směrem. No, ale mám pro Tebe ještě jeden typ na dárek pro jistého skřítka. Slyšela jsem, že Dobby ztratil jednu ponožku. Možná by se mu líbila ponožka barvy duhy! Tu barvu mám moc ráda. Příjde mi strašně veselá a legrační. Můj dopis se blíží ke konci, mudlovký otec mě volá. Chce pomoc s vánočním úklidem. Hrozně čistotní tihle mudlové...
Předem děkuji a s vánočním pozdravem
Tonksová
PETR PETTIGREW
Neměl na úkol čas, byl příliš zaměstnán pokyny Pána zla.
VERNON DURSLEY
Milá Fleutýnko,
sice na tebe absolutně nevěřím, ale sichr je sichr. Jsem velectěným ředitelem jedinečné firmy Grunnigs a mou životní láskou jsou vrtačky. Pominu-li tu dokonalou harmonii jejich špičatosti a přerozkošnou symfonietu jejich bzukotu, neexistuje vskutku skvostnější nástroj. Proto tě, Fleutýno, prosím, abys mi pod stromeček nadělila nejdokonalejší vrtačku na světě společně s jejím know-how, abych se konečně mohl stát mistrem světa ve vrtání a prodeji vrtaček.
Pokus se laskavě při té příležitosti vypustit všechny magořiny jako létající dopravní prostředky, podezřelá zvířátka, čárymáry, zběsilé mávání klacíky a dostav se slušně oblečená a ve společensky přijatelném automobilu.
S pozdravem
Vernon "Šmudlík" Dursley
PERCY WEASLEY
Milá Fleutýnko,
bylo mi nakázáno v rámci jakési soutěže, že Ti mám napsat dopis. Jsem nyní v jisté časové nouzi, práce je před Vánoci vážně více než dost, a tak jsem dopis zařadil až dospodu své hromádky s úkolu. Kupodivu jsem se k němu právě nyní dostal. Bude ovšem velice krátký, za dvacet minut mám velice důležitou schůzku se samotným ministrem kouzel!
Měl bych se Ti představit. Jmenuji se Percy Weasley a na škole trávím čas kvůli jakési nesmírně důležité soutěži, pořádané současnou nebelvírskou generací. To ale není dostatečně důležité na to, abych Tě s tím zatěžoval. Mnohem důležitější jsou informace o mém zaměstnání. Ano, vážně pracuji pro samotného ministra kouzel a vyřizuji pro něj různé důležité věci, které moji tupí a zaostalí bratři, kteří tráví čas pouze samými neperspektivními hloupostmi, neustále shazují. To mi ale nevadí. Chápu, že mne nikdy nedokáží pochopit, a vzhledem k jejich omezené mozkové kapacitě, které jsem si velice dobře vědom, se je snažím sám pro sebe často omluvit.
Ano, bratři. Mám poměrně velkou rodinu. Čítá mne, mých pět bratrů a jednu malou sestru. Samozřejmě tedy také otce a matku. Mám je velice rád a i proto občas lituji i za ně toho, jak dopadly jejich životy a jakou cestou se všichni vydali. Myslím, že mrhají svým nadáním. Není ovšem taktní jim to neustále připomínat a tudíž se k něčemu takovému uchyluji jen občas ve chvílích, kdy jim potřebuji ukázat svůj nadhled a morální převahu v případě, že si něco zrovna kompenzují drobnými útoky na moji osobnost.
To jsem tedy já, Percy. Myslím, že Ti už informace snad budou stačit, ale kdybys měla zájem, mám za půl roku v diáři ještě volné dvě hodiny, mohu si to tedy poznamenat a vypracovat pro Tebe podrobnější životopis. Jistě by Tě velice zaujal.
A nyní k dárkům. Největším dárkem by pro mne bylo, kdybys Vánoce posunula na chvíli, kdy budu mít čas, ale chápu, že něco takového není možné, bohužel. Proto bych měl pouze skromná přání o dary, které, jak si myslím, si celkem zasloužím. Celý rok jsem se pilně věnoval své práci a odolával svým prostoduchým bratrům, což svědčí o velké míře snažení a dobré vůle.
Mým prvním přáním by tedy bylo, aby mi matka letos nepletla svetr. Je velice potupné každoročně nacházet u postele hnědý svetr se jménem nebo iniciály, který pak musím nějakou dobu nosit. Nemám z toho ani trochu dobrý pocit. K tomu bych si také přál nějaký kvalitní brk, který by se nezlomil už po popsání dvou set pergamenů, což ty obyčejné kupodivu dělávají. K němu také nějaký inkoust, který vydrží alespoň na týden psaní a jako poslední dárek bych si přál nějaký hábit, který by se dal nosit do dobré společnosti, ty mé současné začínají mít nějaká nevysvětlitelná prošoupaná místa v oblasti loktů.
Děkuji,
Tvůj Percy Weasley
DOBBY
Milá paní Fleuntýnko,
Dobby doufá, že Vás oslovil správně... Dobby si není jistý, jestli je Fleuntýnka paní nebo slečna, a nebo jestli je vůbec něco z toho. Dobby má trochu strach, aby se nespletl a všechno nepokazil.
Jak už Dobby říkal, když se otevřelo první okénko toho adventního kalendáře, Dobby je konečně svobodný skřítek a tak si myslel, že má taky právo napsat Fleuntýnce o dárek.
Dobby není sobec, Dobby by se, paní Fleuntýnko, pro ostatní rozdal, to Dobby dokazuje velmi často a tak pro sebe ani žádný dárek nechce. Dobby chce, aby paní Fleuntýnka donesla dárečky jeho přátelům a taky Dobbyho bývalým pánům.
Pro Harryho Pottera i jeho ostatní přátele, Rona Weasleyho, Hermionu Grangerovou a taky pro všechny z Fénixova řádu by Dobby chtěl ponožky. Ale tentokrát to Dobby vymyslel jinak než vždycky. Pravá ponožka bude s Dobbyho hlavou, ale ne s Dobbyho pravou hlavou, protože Dobby svou pravou hlavu bude určitě ještě potřebovat. Dobbymu by jeho hlava určitě chyběla. A ta ponožka bude červená. A Dobby by chtěl, aby druhá ponožka byla zelená a bylo na ní věnování. Dobby ale neví, jaké věnování tam napsat, tak by to rád nechal na paní Fleuntýnce.
Dobby ví, že tohle není skromný dárek, ale Dobby chce udělat radost všem a jedny ponožky by si paní Fleuntýnka mohla nechat i pro sebe. +váhavě se usměje+ Dobby by byl rád, kdyby paní Fleuntýnka jeho dárek přijala.
Pro svoje bývalé pány by Dobby chtěl lustr, ten co jim Dobby při poslední návštěvě zničil. Nechtěl to udělat, ale paní Bela, chtěla zabít jeho kamarádku a to Dobby nemohl dopustit a taky by Dobby chtěl, aby tam Fleuntýnka dala věnování a omluvu, že nechtěl paní Belu zabít, jen vystrašit nebo ublížit nebo trochu zmrzačit, ale ne zabít. To by Dobby neudělal, Dobby je hodný svobodný domácí skřítek.
A Dobby trochu přemýšlel, při psaní tohodle dopisu, že by pro sebe taky chtěl malinkatý dárek a taky Dobby zapomněl na svoje další přátele, na Dobbyho přátele bradavické skřítky z kuchyně a taky Kráturu. Na ty Dobby zapomenout nesmí!!! Dobby by pro ně taky chtěl nějaký dáreček, Dobby by pro ně chtěl botičky. Dobby ví, že skřítky bolí nohy a Dobbyho taky bolí nohy, když musí v kuchyni tolik běhat a paní Fleuntýnka není jejich paní, takže by jim botičky mohla dát a skřítci by pořád zůstali v Bradavicích.
Dobby doufá, že paní Fleuntýnka jeho dopis pochopí, Dobby si myslel, že když je teď svobodný domácí skřítek, může taky paní Fleuntýnce napsat. Dobby by moc chtěl, aby dárečky paní Fleuntýnka doručila, protože mu na jeho přátelích moc záleží. Dobby má svoje přátele moc rád a váží si jich.
Dobby paní Fleuntýnce děkuje a moc se těší na Vánoce... na Dobbyho svobodné Vánoce...
Na shledanou paní Fleuntýnko!
2024 © 