Zde jsou lvi I. – Ve lví kůži (připravila Nerys Heliabel Ghostfieldová)

Napsal Kirsten Woodová (») 3. 9. 2011 v kategorii Psáno rudým inkoustem..., přečteno: 1396×
zoofari-poster-the-lion-hans-droog-mini.jpg

Možná jste se už někdy setkali s pojmy ze starých časů, jako jsou Hic sunt leones (Zde jsou lvi), Hic sunt dracones (Zde jsou draci) nebo Terra incognita (Neznámá země). Všechny tyto pojmy se užívaly na mapách k označení neznámých, nebezpečných nebo necivilizovaných zemí. Já si jeden z nich zvolila pro sérii článků, ve kterých se budeme seznamovat se světem lva a se souvisejícími tématy, aby pro nás kolejní zvíře nebylo takříkajíc zemí neznámou. Vzhledem k množství informací, které by se o lvu a jeho odkazu v mudlovském i kouzelnickém světě daly napsat, jsem nucena brát to opravdu jen povrchně, pokud vám nechci v každém článku předložit silnější brožuru informací. Věřím ovšem, že případní nadšenci si dokáží zjistit i více, než zde bude řečeno.

 

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak by asi náš hrad vypadal ve světě zvířat? Kdyby v Nebelvíru žila skutečná smečka lvů tak, jak je známe z přírody? Nebo jste přemýšleli nad tím, kolik ze skutečného lva ve vás dřímá, když vás Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru? Jaké by to vlastně bylo být lvem? Doufám, že s hledáním odpovědí vám dnešní článek trochu pomůže.

 

Kdybyste se narodili jako lvi, pravděpodobně by se to stalo buď ve volné přírodě Afriky (jižně od Sahary) nebo na drobných místech divočiny v Indii. Na ostatních místech planety jsou lvi považováni za vyhynulé. Výjimku tvoří rezervace, kde se lidé snaží lví populace udržet a chránit. Mohli byste se narodit také v některé ze zoologických zahrad, v cirkusu nebo někde jinde v přítomnosti lidí. První dva týdny vašeho života by vám to beztak bylo jedno, protože byste ještě neviděli ani neslyšeli. Přibližně v šesti až osmi týdnech byste poprvé spatřili jiné členy vaší smečky, protože tato doba je ta pravá, aby vás matka představila ostatním lvům ve smečce. A jako právoplatní členové byste okusili i masitou stravu, přibližně do jednoho roka života ji ale ještě nebudete umět úplně dokonale požvýkat. Po půl roce už budete mít k snědku převážně jen maso, protože matka vám už nebude poskytovat mléko. Samečkové v té době se už začnou honosit drobným náznakem budoucí hřívy. A všichni bez rozdílu si od narození ještě stále ponesete drobné skvrny na srsti, které vymizí přibližně ve věku pěti let, až vaše tělo kompletně dospěje do plných sil. Až vám bude asi tak devět měsíců, začnou vám vypadávat mléčné zuby a nahradí je zuby nové, trvalé, s kterými už vám půjde maso požvýkat lépe. Je to ovšem výměna bolestivá a mnohdy provázená horečkou. Od jednoho roku věku už můžete lovit se smečkou a učit se různé taktiky, jak ulovit kořist a zahnat hlad. V roce a půl samečkům z náznaku hřívy vyroste už hříva pravá, zatím však ne nijak mohutná nebo tmavá, takříkajíc spíš bradka místo plnovousu… Pokud se vám tedy podaří přežít první tři týdny života, kdy je úmrtnost lvíčat nejvyšší, pokud přežijete i výměnu zubů a nenadálé situace ve smečce, máte naději, že se ve dvou letech stanete dospělou lvicí nebo téměř dospělým lvem, který se vydá na zkušenou do světa v tzv. nomádské smečce mladých lvů. Vyhnání ze smečky se může stát ale i lvicím, nejen lvům. První mladé mohou lvice mít přibližně ve věku tří let. V pěti letech je už lví tělo dorostlé do plné dospělosti a samečci mají skutečně mohutnou hřívu, spíše světlejší, ztmavne jim až s věkem. Proto někteří staří lvi mají hřívu téměř černou nebo temně hnědou. Je ten správný čas, aby si sameček našel skupinu lvic a založil si tak svou vlastní smečku. Ve věku osmi let už mu začne sil ubývat a přibližně v deseti až čtrnácti letech života od smečky odchází a jako samotář se stává obětí stáří, hladovění, útoku jiného lva nebo hyen. Lvice se průměrně dožijí o něco déle, bývá to přibližně věk patnácti let, často tomu napomůže i soudržnost lvic ve smečce, kdy jsou schopné si pomoci navzájem. Není proto divu, že se samičky snaží zabřeznout v přibližně stejné době, aby se pak mohly starat ve stejné době o mladá lvíčata. Existují i případy, kdy se lvi dožijí mnohem vyššího věku, i nad dvacet let, většinou se jedná ale o lvice ve volné přírodě, popř. o lvy (celý druh) chované v zajetí. Při takovém stáří se ovšem naplno projeví jeho důsledky – vypadávání zubů, artritida, náchylnost k nemocem…

Vraťme se ale zpět do doby, kdy jsou lvi v plné síle. Řekněme, že nepatříte k osamělým nomádům a nomádským smečkám a jste členy nějaké řádné, čítající průměrně pět až třicet členů (z toho maximálně čtyři bývají samci, většinou narození ve smečce, zbytek jsou samice). Jako lvice vážíte asi tak 110 až 170 kg a dorůstáte do výšky 100 cm a délky 230 až 255 cm i s ocasem, jako sameček vážíte přibližně 150 až 280 kg. Do výšky měříte130 cm a do délky průměrně 260 až 285 cm. Není tedy divu, že po tygrovi jste jako sameček největší kočkovitou šelmou světa a že jako druh jste perfektně vybavený predátor – máte sílu, rychlost i mrštnost a umíte se i nenápadně plazit blíž ke kořisti. Díky tomu, že žijete společenským životem smečky, můžete tak lovit jak menší kořist jako ptáky a zajíce, tak i větší, například buvoly, dokonce si troufnete i na hrochy, sloní mláďata… Ono není divu, že potřebujete velkou kořist, když denně sníte jako lvice až 5 kg masa s kostí a jako lev až 7 kg masa. Protože však lvi neloví každý den, jsou schopni využít situace a roztažitelného žaludku a pořádně si nacpat břicho, dospělý lev dokáže na posezení spořádat až 45 kg potravy a pak se odbelhá trávit někam do pohodlného stínu. Někdy se stane, že se lev nacpe tolik, že ani nemůže jít nebo si lehnout, takže tráví pěkně vestoje, dokud mu žaludek trochu neslehne. S potravou a lovem úzce souvisí jakási dělba práce. Většinu lovu mají na starost lvice, jsou pro to lépe vybavené. Jsou menší, pružnější, méně nápadné a rychlejší. Přesto první u kořisti je vždycky samec, je to jeho královské právo na lví podíl, on přece brání lvice před jinými lvy a chrání teritorium smečky, stará se o růst smečky a drží ji pohromadě. Nemějme mu za zlé, že dost času stráví odpočinkem, vždyť s takovou hřívou ve vedru to nemůže být snadné. Lev obecně dokáže vyvinout rychlost až 80 km za hodinu, není to ale vytrvalostní běžec, takže se vždy snaží ke kořisti přiblížit alespoň na 30 metrů. Lovy se odehrávají převážně v noci nebo k ránu, lvi mají totiž výborný zrak, díky kterému vidí dobře ve tmě. Doba lovu ale není pravidlem, lvi se umí dobře přizpůsobit potřebám smečky i okolním podmínkám.

Uvažovali jste, proč právě červená barva je barvou naší koleje? Možná to má zcela jiný důvod, než jaký mě napadl při sběru informací o lvech, ale když si řekneme, že lví samečkové svou smečku chrání do poslední kapky krve, že jsou schopni bojovat v silně krvavých šarvátkách jak mezi sebou, tak s jinými šelmami, aby uchránily určité území a zajistili tak své rodině dostatek potravy i místa… jeví se červená vážně tak trochu vhodně, je-li kolejním zvířetem právě lev.

 

Závěrem si dovolím zmínit ještě pár zajímavostí o lvech. Věděli jste, že:

- lvi řvou, aby zastrašili a odehnali nevítaného návštěvníka, lvice řvou po úspěšně zakončeném lovu

- lvice jsou zuřivé, pokud jsou jejich mláďata v ohrožení; v takovém případě se dokážou stmelit do skupiny tří, čtyř i více lvic a společně vyženou nebezpečného samce ze svého území

- zvířata poznají, kdy jim od lva hrozí nebezpečí, to znamená, že pokud je v jejich okolí sytý lev (nebo skupina sytých lvů), neutíkají a neberou ho jako hrozbu

- lvice ve skupině často používají taktiku „nadhánění“, kdy se jedna část skupiny uloží proti směru větru před stádo kořisti, druhá skupina se plíží z opačné strany a poté rychle vyrazí, aby zděšené stádo nadehnala číhající a připravené první skupině lvic

- lev se do lovu zapojí, pokud se smečka chystá lovit větší zvířata, lovu menší zvěře se téměř nikdy aktivně neúčastní

- blízkými příbuznými lva jsou další z rodu panthera – jaguáři, tygři a leopardi

- pro lvy je důležitý fyzický kontakt, rádi se o sebe otírají a předávají si tak svůj pach

 

Tak co říkáte, chtěli byste být v kůži lva nebo jste rádi, že jste lvem pouze ve svém srdci? Kdyby někdo chtěl případné další informace o životě, potravě, společenské hierarchii lvů a tak dále, ráda zodpovím v komentáři nebo sovou, pokud budu sama znát odpověď.

 

Pro Lví tlapou

Nerys Heliabel Ghostfieldová

 

Poděkování:

Hansu Droogovi, autoru titulního obrázku, vypůjčeného ze stránky http://images.fineartamerica.com/images-medium/zoofari-poster-the-lion-hans-droog.jpg

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Nebelbrach z IP 78.45.195.*** | 3.9.2011 21:35
No vida, do 150 kg mám ještě daleko. Takže jsem vlastně podvyživený, nikoli obézní. smile
Niane z IP 178.72.208.*** | 9.9.2011 21:46
Jak daleko, Nebi? Metry nebo kilometry?

Jinak Ner, musím složit poklonu. Jen málo kdo dokáže napsat odborný článek tak záživně a poutavě! Moc jsem si početla a těším se na další díl. smile
Madame Maxime z IP 85.71.166.*** | 11.9.2011 21:23
Ršekla bych, še pršíliš ženerralizujete, mademoiselle. Tršeba ty mírry kašdého tvorra by se měly possuszofat scela indifiduálně...


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a čtyři