Možná si pamatujete na mou úplně první cestomagii (no, moc jich nebylo), na tu o Španělsku.
Španělsko je má oblíbená země. Obdivuju otevřenost a úsměvy na tvářích tamních lidí a hlavně jejich umění slavit.
Uvedu názorný příklad: Představte si, že Španělsko slaví třeba náš 28. říjen, který připadá na středu.
Ve středu se celý den vaří, zvou se přátelé, chodí se po známých… no, určitě to znáte.
Pak nastane večer a španělské ulice ožijí víc, než kdy jindy. Španělé oslavují celou noc, až skoro do rána.
A tím pádem ve čtvrtek vůbec nepřichází v úvahu chodit do práce! Kdy jindy se mají vyspat?
A pátek? Lidi, to nemá cenu chodit jeden den před víkendem do práce. Španělé tedy zůstanou doma i v pátek… a pak celý víkend.
A teď konečně k těm Vánocům. Španělsky se řeknou la Navidad.
-Jasmí vytáhne velký kalendář–
Tak, tohle, jak jistě tušíte, není obyčejný kalendář. Zde si názorně předvedeme, jak takové Vánoce ve Španělsku vypadají.
Tak abychom začali!
-Jasmí klepne na okénko 22.12. Všichni se přenesou do nějakého města, kde očividně vládne čilý ruch–
Takže, dámy a pánové, seznamte se s prvním vánočním zvykem. Jmenuje se lotería de navidad, vánoční los. Celé Španělsko (tedy ti, co chtějí) si koupí los a výhra v těchto dnech jsou pohádkových 2 miliony eur. Nevím, co ten zvyk znamená, je to prostě zvyk. Proč třeba my čekáme, že uvidíme zlaté prasátko?
(Vlastně, Španělé na něj čekají taky, jmenuje se serdito de oro)
Tak, tento den jsme už viděli, tohle je vlastně takový předzvyk, opravdové Vánoce začínají podobně jako u nás… i když, uvidíte.
-Jasmí vytáhne kalendář jakoby odnikud a klepne na 24.12. Jde vidět nějakou rodinu a hory, hory jídla–
Pro nás Štědrý den, pro ně Nochebuena, dobrá noc. My jíme kapra a pak nás navštěvuje Ježíšek. Španělé si dají večeři okolo jedenácté (i tady závisí na rodinách, někdo večeří i okolo deváté), jmenuje se to cena navideña, vánoční večeře. A když má být bohatá, je… bohatá.
Jako předkrm plody moře (mariscas), pak jehněčí maso, místo má i určité cukroví. Něco jako náš turecký med, cukroví, které má svůj název oprávněně, když do něj kousnete, zvedne se vám od úst oblak cukru. A los mazapanos, náš marcipán, jehož existují roztodivné tvary, posuďte sami:
Prapodivné je, že Španělé si nedávají dárky. Tedy dnes už, díky celosvětovému nátlaku, malé dárečky děti dostávají, ale ten dárkový den nastává jindy.
Když se Španělé dosyta nají, tak část z nich vyjde do kostela na missa de gallo, půlnoční mši. Ta překlene nochebuena a día de nacimiento, po našem Boží hod vánoční, slavnost Narození.
Tady jsem toho moc nenašla, tak jedeme dál.
-Jasmí poklepala na data 31.12 a 1.1.–
Tak, tyto dny určitě znáte. Tady se děje něco podobného jako u nás. Oslavy starého a nového roku všichni znáte, podobu španělských oslav jsem vám popsala na začátku. Tak šťastný nový rok a hurá na dárky!
-klepne na 6.1.–
Tak, státní svátek, día de Reyes, den, kdy přicházejí Tři králové, kteří kromě darů pro Ježíška nosí i dárky pro děti. Tři králové chodí po městě, rozhazují cukroví a v dětských botách se činí el papa noel, který nosí dárky a ony boty jim plní. I tady se pokoušel usadit Santa Claus, ale Španělé na svého vánočního tatínka nedají dopustit. Tak tedy, tímto velkým svátkem končí celé vánoční svátky, veškeré slavení. 7. ledna kupodivu všechno funguje normálně.
Tak tedy ¡Feliz Navidad y prospero año nuevo!