Bylo asi pět hodin pondělního odpoledne, když se ve Velké síni objevila šéfprůvodkyně Monny von Schatz. Sdělila polomrtvé síni, že barvení zájemci o výpravu mají být v šest hodin na místě.
Odbila šestá a zájemci o výpravu vyhlíželi madam Monnanzu. Mezi zájemci sídlil i ostře nabroušený brk Olivera McCollina, aby celou výpravu zdokumentoval. Na výpravu se vtěsnalo celkem osm studentů druhých a třetích ročníků. Zmijozel byl zastoupen pouze Megan Le Chat ze druháku. Mrzimor již měl zástupce dva a také druháky Abadaskara Revne a Veu Sophii Williams. Z Havraspáru to byly dvě třeťačky, co se promáčkly záplavou stěžujících si lososů, jmenovitě Evangelina McLardová a Missa Monema Lottová. Největší účast měl odvážný Nebelvír s druhákem Claudem Kleinem a třeťáky Aileen Brokenheart a nedůležitým redaktorem. Lososové se snažili prosadit svou, ale na madam Monny si nikdo nepřijde!
Výprava tedy mohla začít. Z prvního proslovu madam bylo pár účastníků (hlavně Ab s Veou) mírně rozlazeno. Dozvěděli jsme se, že hlavním záměrem průvodkyně je – uklízet, uklízet, uklízet. Trochu nuda, zdálo se, ale nikoli v Zapovězeném lese. Rozdělili jsme se do dvojic (žlutí, modří, Megan+Claude a Aileen s mou nictností), vzali uklízecí náčiní a vyrazili. Došli jsme k řece, kam jsme si měli dojít pro vodu do kýblů. Když tu náhle se objevilo chapadlo a stáhlo mne pod vodu. Ostatní správně zachovali paniku, jen madam Monny si v poklidu stála opodál. Když už jsem viděl jednorožce na konci tmy, byl jsem vyplivnut na břeh.
Někteří se starali o to, jak mi je (pěkně nechutně, když Vás tam ožužlaj!), madam byla však znepokojená přítomností Olihně tak daleko od jezera. Úklid šel stranou a začala záchranná akce. Došli jsme k jezeru, kde se neposedný Ab rozhodl koupat, zatímco madam Monny strčila hlavu pod vodu a zakřičela. Vea se rozhodla nenechat žlutého bratra samotného ve vodě a skočila k němu. V tu ránu oba zmizeli pod hladinou. Naštěstí šla kolem naposilovaná víla Laura a nešťastníky hodila na souš.
Ab se nám tehdy zamiloval, právě do své zachránkyně (chudinka Laura! -zasměje se-).
Úkol nyní zněl jasně, nesmí projít... ach pardon .. dostat Oliheň do jezera. Plán byl ještě jasnější, miláčka Olihně (chudáka skoro utopeného Aba) použít jako návnadu..
Vraceli jsme se stejnou cestou a ještě dál podél vody. Zahlédli jsme drahou Oliheň uvízlou. Dostali jsme žaberník a šli splnit úkol. Abík dělal oči na Oliheň, která si návnadu chytila a začala porhrabávat vlasy (ten sliz povolil až teď!). Ostatní tlačili a tlačili až vytlačili bob... Oliheň z místa, kde uvízla. Pak už ji jen odnavigovat zpátky do jezera – hračka! Všichni to stihli ven před koncem účinku žaberníku. Pouze Ab se chtěl topit, aby viděl svou lásku Lauru - a ona doopravdy přišla.
Cesta do hradu přinesla pár housek a myší, jinak nic zásadního. Jenom nemotorná Vea hodila tlamu a ublížila si.
Teď už jen doufat, že Oliheň neumře žalem a bude dlouho olihňovat!
2024 ©