Služeb Agentury FOFREM využíváme téměř všichni. Co ale víme o jejích ochotných zaměstnancích? Exkluzivní rozhovor s tamní prodavačkou pořídil Nebelbrach Mechacha.
Nebelbrach Mechacha: Dobrý den, slečno.
Prodavačka: Fofrem, fofrem.
Nebelbrach Mechacha: Ano, já vím, kde jsem, děkuji. Chtěl jsem…
Prodavačka: No tak fofrem, kde to je, mám moc práce.
Nebelbrach Mechacha: Víte, já bych chtěl…
Prodavačka: Jo tak, vy ještě nevíte, co chcete. Podívejte, projděte si obchody na Příčné ulici. Až si vyberete zboží, řekněte, že ho chcete poslat jako dárek. Oni vás s ním pošlou za mnou a tady to pak zařídíme.
Nebelbrach Mechacha: Obávám se, že si furt…
Prodavačka: Jo, jo, máme otevřeno furt. Jak jinak bychom to všechno stíhali? Nemusíte se bát, tak už běžte.
Nebelbrach Mechacha: Ale já nic kupovat nechci.
Prodavačka: Tak co zdržujete? Mám fofr.
Nebelbrach Mechacha: Já chci s vámi udělat rozhovor pro časopis Lví tlapou.
Prodavačka: Rozhovor? Moment, fofrem si skočím do Kadeřnictví.
- když se za tři hodiny prodavačka vrátila, pokračovali jsme v rozhovoru –
Nebelbrach Mechacha: Vidím, že máte vskutku hodně práce. Liší se zájem zákazníků o vaše služby nyní, když se blíží Vánoce, od jiných částí roku?
Prodavačka: A jak! Ty Vánoce vymyslel nějaký nepřítel prodavačů. Teda, já jsem slyšela, že se to slaví kvůli jednomu muži, který jednou vyhnal obchodníky z jeruzalémského chrámu, ale ty časy jsou dávno pryč, ne? Myslím, že dnes jsme na tom ještě hůř. Nikdo nás nevyhání, naopak nás zaplavují prací. Je až neuvěřitelné, kolik zakázek nyní musíme vyřídit. Někdy mám pocit, že se lidé nemají moc rádi. Přes rok si dávají málo dárků, tak si chtějí svědomí spravit o Vánocích, kdy jich naopak posílají strašně moc. Bolí mě ruce, nohy, nevím, kde mi hlava stojí. Budete mě fotografovat?
Nebelbrach Mechacha: Ano, jistě. Postavte se prosím za pult. Tak je to správné. Další otázky se budou týkat vašich služeb. Za příplatek je možné dárek zabalit. Využívá se toho?
Prodavačka: Velmi málo, kouzelníci jsou lakomí. Pěti srpců za hezkou krabici a stuhu je jim obvykle líto. Neuvědomují si, že zabalením mohou předmět chránit před poškozením. Víte, soví pošta je strašně nespolehlivá. Sovy s tím, co přenášejí, zacházejí strašně neopatrně, před adresáta to přímo hodí na stůl. Je jim úplně jedno, že třeba zrcátko se může rozbít. Ale možná, že i za to může ten člověk, co neměl rád obchodníky. Prý také hlásal, že nemáme dbát o majetek.
Nebelbrach Mechacha: Jinou vaší službou je poslat zásilku za dva srpce anonymně. Je v tom případě skutečně anonymita zaručena?
Prodavačka: V takovém případě na zásilku neumisťujeme zpáteční adresu, takže ano.
Nebelbrach Mechacha: To vlastně ušetříte za inkoust. Není pak zvláštní, že si za to ještě necháte platit?
Prodavačka: Kdo chce míň, ať za to zaplatí. Přece nebudeme snižovat kvalitu našich služeb zadarmo.
Nebelbrach Mechacha: Vaší nejnovější nabídkou je, že si odesílatel za tři srpce může vybrat den doručení. Co tato novinka znamená pro vás osobně?
Prodavačka: Víte, to je složité. Na jedné straně mám možnost takovou zásilku připravit k odeslání až ve chvíli, kdy na to mám trochu času, nemusím fofrovat. Ale zase se nám tu hromadí haldy zatím neposlaných věcí, není snadné se v nich vyznat. Když si ale vezmu, že by všichni zákazníci přišli až na Štědrý den a já jsem musela všechno fofrem balit, psát adresy a tak, raději ať se nám to tu hromadí.
Nebelbrach Mechacha: Vánoce jsou svátky klidu a míru. Vnímáte je tak také vy?
Prodavačka: Kdepak. Vánoce jsou svátky ruchu, práce a konzumu. Pro obchodníky jsou požehnáním, protože nikdy jindy nevydělají tolik. Pro nás ubohé zaměstnance ale představují nejnáročnější období roku.
Nebelbrach Mechacha: Ale dostáváte příplatek ke mzdě, ne?
Prodavačka: Dostávám padesátiprocentní příplatek.
Nebelbrach Mechacha: To se hodí, viďte?
Prodavačka: Ani ne, vzhledem k tomu, že nedostávám žádnou mzdu. Padesát procent z nuly je nula.
Nebelbrach Mechacha: Ach tak. A z čeho žijete?
Prodavačka: Kdo vám nakukal, že žiju? Copak jste si nevšiml, že jsem upír?
Nebelbrach Mechacha: Upír?
Prodavačka: A kdo jiný myslíte, že by tu mohl být furt a ještě stíhat udělat vše, co je potřeba?
Nebelbrach Mechacha: Ale pak potřebujete alespoň, chci říci…
Prodavačka: Občas si zajdu do obchodu Slug & Jiggers na trollí nebo dračí krev. Víte, já na Příčné ulici platit nemusím. My upíři a vlkodlaci musíme držet pospolu, kam bychom jinak přišli. Vlastně si nemám nač stěžovat, když tak o tom uvažuji. Jen mě mrzí, že mě nezajde občas navštívit Serge, ale asi by měl doma peklo.
Nebelbrach Mechacha: Vraťme se raději k Vánocům. Co si myslíte, že vám Fleutýnka letos přinese?
Prodavačka: Doufám, že to sem vezme přes transfuzní stanici, dlouho jsem už neměla nic dobrého.
Nebelbrach Mechacha: Co byste vzkázala na závěr našeho rozhovoru čtenářům?
Prodavačka: Ať mi nepijí krev, jinak jim ji budu pít já. Ať mě nezdržují ve své práci. Přijít, říci, co chci, a fofrem vypadnout, tak podle mne vypadá ideální zákazník.
Nebelbrach Mechacha: Děkuji za rozhovor a já fofrem padám.
2024 ©