Tak a je to za námi. Po dlouhých dvou měsících opustily desítky lososů útočiště ve Velké síni. Skřítci udatně roznesli jejich zavazadla do kolejních místností a my se už nemusíme bát, že při neopatrnosti zakopneme o unaveného nováčka podřimujícího na zemi. Nikdo z nich si už nemusí hryzat nehty v obavách, zda se dostane do vysněné koleje, mohou začít regenerovat svá bolavá záda a večer si s klidem v duši lehnout do měkké vyhřáté postele. Teď se však půjdeme podívat, jak to vlastně probíhalo.
Slavnostně vyzdobená Velká síň se okolo šesté hodiny večerní začala plnit studenty. Štěbetající lososi byli přerušeni nenadále brzkým příchodem našeho Slunce nejvyššího, pana ředitele. I přes jeho výzvu, aby bylo v síni ticho, se samozřejmě našli takoví, kteří měli stále co říct. Díky zásaze slečny Bri, která jim vysvětlila, že ticho znamená ticho (tedy nepsat do VS), mohl Moudrý klobouk konečně začít ladit hlas. A tady je jeho píseň:
Za časů, kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde leží Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli na živu,
každý si vedl svou:
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Až vyřešil to Nebelvír:
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž se nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš!
Jelikož spousta starších studentů očekávala tradiční bradavickou půhodinku, není se co divit, že ještě v průběhu písně Moudrého klobouku někteří z nich běhali po Příčné ulici, aby dokončili úpravy svých účesů. Vystrojení na slavnost nam letos vůbec dalo zabrat. Nejprve doplnění šatů v Salónu Stříbrná Nit a pár dní poté i přeplněné regály v znovuotevřeném Twilfitt&Tatting. Spikla se snad madam Niam s panem Erniem proti studentkám, které celé léto šetřily na své vzdělání, aby pak během několika dnů utratily většinu svých úspor za neodolatelné šaty?
Vraťme se však k průběhu slavnosti. Stojí za to zmínit, jak moc obsazené byly jednotlivé koleje před zařazováním. Nejvíce studentů měli v Havraspáru a Nebelvíru, a to v počtu 68. Mrzimor pak obývalo 62 studentů a ve Zmijozelu od loňska zůstalo jen 51. Dalo se tak očekávat, že do Zmijozelu půjde nejvíce nováčku. Nebylo proto překvapením, že hned první zařazená Elisabeth Madison zamířila právě do zelené koleje. Hned po ní se Neassa Eireann Borough přidala do řad Mrzimoru, a tak to pokračovalo dále.
Poslední kolej, která ještě očekávala svého nováčka, byl Nebelvír, naopak první, do jejichž řad zamířil chlapec, byl jak jinak než Zmijozel. Přišlo mi, že mezi letošními nováčky je docela hodně kluků, udělala jsem proto malý průzkum. Je jich cca 1/5, přičemž každá kolej dostala přibližně stejný příděl. Snad nám chlapci vydrží a neutečou za mudloděvčaty jako obvykle.
Rozřazování trvalo skoro 3 hodiny, zpočátku všichni tleskali z plných sil a vítali každého nového barevného. Také efektní příchod madam Monny, který se pro velký úspěch odehrál dvakrát (i s trojitým saltem), si zasloužil ovace publika. Neobešlo se to ani bez zásahu škrken. Nejvíce asi působily na zmatené lososy, kteří chodili ke klobouku bez zavolání a nebo pro změnu nebyli sto pochopit, že už to mají za sebou a stále zkoprněle seděli na židli. Zatímco nezařazení studenti, kteří se tlačili na prostranství u vchodu do VS, výskali a nervozně přešlapovali na místě, probíhaly mezi staršími studenty zajímavé diskuze. Peter Warhall vyhlížel, který z nováčků se bude nejlépe pohybovat na koštěti. Prohlásil, že jeho budoucí patronče se musí povinně účastnit všech famfrpálových tréninků a zápasů. Nevím, co ho k tomu přivedlo, ale očividně byl toho názoru, že kluci jsou ve famfrpálu lepší než holky. Myslím, že mu příště budeme muset na hřišti vysvětlit, jak se pletl. Nicméně nejúspěšnější nováček na letové ploše - Trip McFinn se dostal do Havraspáru. Že by nadějná posila pro modrý famfrpálový tým, když už teda letos hodlají útočit na ty naše poháry?
Postupem času nám z toho plácání rukou o sebe začlo ubývat energie, ne zřídka jsme si mohli všimnout jedinců, kteří si dopřáli malého zdřímnutí, jiní se raději odporoučeli do společenských místností, aby tam uvítali čerstvou krev své koleje. Nejlépe problém s tleskáním vyřešila madam Anna, která si přičarovala speciální pár rukou, aby tleskal za ní. Jak v síni ubývalo lososové barvy, která se měnila do jedné ze základních, přišla těžká chvilka Moudrého klobouku. To víte, už není nejmladší, tak si holt musel dát malou přestávku. Zajímavé bylo, když se v tu chvíli objevil nebelvírský duch Sir Nicholas. Pan Mattew konečně po letech dostal šanci, zeptat se ho na otázku, která mu neustále vrtala hlavou. "Když duchové levitují, musí se soustředit na to, aby nepropadli podlahou?"
Věrte tomu nebo ne, ale Sir Nicholas nám prozradil, že duchové nelevitují, že v prostoru prostě jsou! Díky Ise pak někdo pošťouchnul Moudrý klobouk a zařazování mohlo pokračovat. Povětšinou byli nováčci s volbou Moudrého klobouku spokojeni, ne-li přímo nadšeni, v jednom případě však došlo k rozdělení zamilované dvojice do odlišných kolejí. Bylo mi novopečeného Mrzimorčátka líto, když se s mučednickým pohledem díval na svou přítelkyni, kterak si sedá na lavičku plnou lvů a lvic. Nakonec, když se i madam Adrianet dočkala zařazení své nezbedné dcerky do Zmijozelu, objevily se poletující svíčky a slavnost byla u konce. Neptejte se mě, co bylo potom. Já byla z toho pobíhání mezi Velkou síni a kolejkou tak unavená, že jsem při první možné příležitosti padla do postele.