Zprávařka za všechna géčka se opět hlásí o slovo…
Jdu vám takhle po ránu rozespale na sobotní zápas a najednou vidím: „Jejda, ono nad hradem sněží!“ Protřu zrak a je mi to jasné. „Aha, pan Kilahim asi zase honí svého psa, kterej mu nejspíš rozkousal polštáře…“ Chytnu jedno peříčko do dlaně a vyslovím přání. „Prosím, ať přežiju zápas bez újmy na zdraví!“ A fouknu…
Přisobila jsem si to na hřiště a tribuny se už pomalu ale jistě zaplňovaly. Nádherný den, zima klepe na dveře, možná bylo i mínus – kdo se má v takovém počasí udržet na koštěti? Nálada a přicházející Vánoce postihly i nás obyčejné hráče a už od božího studeného rána jsme sypali jeden rým za druhým. (Teda vlastně za to může sobí královna Angelica – všechny nás nakazila!)
Dokonce se nakazili i žlutí a za letu zežloutli do takových veršů, že jsme úplně zapomněli na žlutou zlatonku!
Hrálo se naprosto pohodově, v klidu, s mírnými výkyvy jsme si získali solidní náskok a naši odrážeči, hlavně Neb s Niou, rasili jednoho mrzimorského chudáka za druhým. Naštěstí se rychle uzdravovali. (Divím se, že se na tu ošetřovnu všichni vešli.) No samozřejmě se to neobešlo bez menších komplikací! Náš kápo, Rebecca, chudák, škrknila o sto šest, Oliver v jednu chvíli málem přimrznul k camrálu, Marla střílela do vlastní brány, komentátor asi zase na něčem ujížděl atd., ale jasně, že si dělám srandu, nebo možná ne… zkrátka a dobře, prostě to stálo za to!
Největší jabko na stromě (rozumějte, jako třešnička na dortu) bylo, když jsme si odsouhlasili vypuštění bomb hnojůvek. Ještě teď mi po nich smrdí celý dres! Takže koncept byl následující: každý tým hodí deset bomb. Nám, kteří jsme u sebe zrovna bombu neměli, nám ji ochotně poskytla Jane Mooren – díky za ni! No a čekali jsme na signál. 3… 2… bum! No, kdo myslíte, že to schytal ještě před startem? Ano! Já! Přímo mezi oči a od Ellky! Takže jsem si samozřejmě ani nevystřelila… no mrzimorský tým byl zase celý dole spolu se mnou a Angelicou… a možná k nám ještě někdo spad… to už nevím, pač jsem měla plné ruce práce se svou zlomeninou. Ještěže existuje kouzelná apatyka a v ní lektvary, jinak bych si už neškrtla, leda tak škrkla. No, a když jsem se dala dohromady, tak díky Nebovi jsem si konečně hodila bombu. Samozřejmě jsem mířila na Ellku, že jí to vrátím, ale co čert nechtěl… trefila jsem Ywu. Ale zase, sejmout kapitánku proti-týmu taky není špatný pocit…
No zápas jsme teda vyhráli! Reb se vymanila ze škrkního napadení a čapla zlatonku po čtyřech hodinách, a kdo si na Mrzimor vsadil, ten svá géčka zradil… a svý konto zranil, Merlin aby to hradil!
2024 ©