Tak a máme za sebou další úspěšný školní rok. Včera ve večerních hodinách jsme se sešli ve Velké síni, abychom to všechno oficiálně shrnuli a uzavřeli. Takové ty nepodstatné věci jako kdo převzal cenu zakladatele kolejí, kdo byl vyhlášen za největšího snaživce a které koleje si odnesly famfrpálový a školní pohár, ty si s dovolením nechám až na konec. Ostatně většina z Vás to stejně již četla na vstupní bráně do hradu. Já jsem tady především od toho, abych Vám povyprávěla o tom, kdo měl nejhezčí šaty a kdo naopak udělal módní faux pax.
Celé to začlo už v době, kdy pan ředitel vyhlásil datum konání závěrečné slavnosti. Půlka hradu se zbláznila a začla rešit v čem na slavnost půjde. Do toho se otevřel Twifitt & Tatting s několika neokoukanými kousky. Pořád jsem čekala s čím příjde konkurenční obchod v Godrikově dole, ale ono nic. Ani ne hodinu před slavností jsem naposled strčila hlavu do salónu Stříbrná NiT. Nestačila jsem zírat. Police s punčochami a kalhoty byly prázdné a na věšáku visely čtyři nové modely. Smutně jsem v kapse obrátila své dva galeony a šla si nové šaty aspoň vyzkoušet do kabinek. Když jsem s těžkým srdcem opustila kabinku, spadla mi čelist. Větší polovina zboží totiž byla pryč. A to jsem si myslela, že už mají všichni své modely na závěrečnou slavnost pečlivě vybrány.
(zvěčte poklepáním na obrázek)
Počkala jsem až poslední zákaznice zaplatí za svůj nový Paví háv a poprosila majitelku Niam i Tir-na-nog, zda by mi v rychlosti mohla odpovědět na pár otázek.
Čekala jste takový úspěch? Nebála jste se, že tak krátce před slavností bude mít většina již své slavnostní šaty připraveny nebo to bylo v plánu?
To, že je slavnost, jsem se popravdě dozvěděla až necelý den předem, takže to vzniklo spontánně. Přicházely mi sovy s dotazy, zdali se něco chystá nebo ne. Tak jsem si řekla, že bych něco málo mohla udělat i v tom krátkém čase. A on se vždy najde někdo, koho to potěší.
Kolik kousků jste vlastně vyrobila?
Ne mnoho. Jsou to dva typy šatů ve dvou různých barevných kombinacích. Plus tedy ještě ozdobná spona. jak říkám, byla to taková akce hula hop.
Plánujete dodat další kusy pro slavnost na zahájení nového školního roku?
Popravdě, když do mě někdo klepne předem, možná se trochu pochlapím a něco ještě dodělám. Ale v poslední době vůbec nesleduji co a jak.
Na který model jste osobně nejvíce hrdá?
Ani nevím, oba dva měly svoje otíže. pravdou je, že ti krajkoví ptáci byli o trochu náročnější. Ale jak jsme zjistili, všechno jde, když se chce...a někdy i když se nechce.
________
Takže dámy, pokud jste nebyly mezi těmi šťastnými, co stihly ukořistit nový model, nevěšte hlavu, jak se říká, naděje umírá poslední a určitá šance tady určitě ještě je. Tímto děkuji madam Niam i Tir-na-nog, že si na mě udělala v tak pernou chvíli čas.
Abychom se však vrátili ke slavnosti. Většina vzala oblékáni velmi vážně. Měli jsme zde přehlídku starších i nových modelů ze salonu Stříbrná NiT, spoustů nádherných šatů z režie Příčné Ulice, pak se zde našli takoví, kteří slavnost pojali více v ležérním stylu a pochopitelně i pár jedinců, kteří kvůli finanční nouzi přišli ve školní uniformě. To samozřejmě chápu a respektuji. Nestačila jsem však zírat, když jsem spatřila dívku oblečenou do pytle od brambor! Bylo mi jí chuděrky líto, než jsem si všimla, že krom toho má na sobě žluté punčochy s ornamentem, luční kanzaší a sněhovou šálu. Kombinace za všechny prachy, no posuďte sami.
Dalším takovým skvostem byla slečna v ohnivých řasených šatech, která se zřejmě chtěla zviditelnit netradičním použitím doplňků. Rozhodně se jí to povedlo, až na to že růžový oleandr na hlavě, barevná šála kolem krku a stoh výtisku Žlutého Trimela se k sobě vůbec nehodily. Jako jediné roztomilé plus bych brala plyšovou opičku, která se ji úzkostlivě držela za sukně.
Ale dost už toho posmívání, vím, že to není hezké. Aby jste si tedy nemysleli, tak Vám ještě ukážu šaty, které byly dle mého naprostým vítězem večera.
Poznáváte profesorku Anseiolu Jasmis Rawenclav? Její model Eternity se Skrytou tváří mi naprosto vyrazily dech. Všichni studenti na ni mohli oči nechat, když nás v celé své kráse provázela slavnostním programem.
Na začátku jsem Vám slíbila zrekapitulovat události celého večera. Jako tradičně se začalo s udílením cen zakladatelů koleje. Letos svůj velký den prožil Andrew Uroboros z Mrzimoru, Nerys Heliabel Ghostfieldová z Nebelvíru, Marguerieta Laux ze Zmijozelu a Evelina van Eyck z Havraspáru.
Snaživcem roku se stala nebelvírská důchodkyně Jane Mooren. Zdá se, že poté co předala post primusky služebně mladší Nerys, nemá zřejmě do čeho píchnout a svou energii směruje na úkoly. Svým výkonem tak uzavřela tři roky nebelvírských snaživců, kteří v Síni slávy vytvoří nápis NEJ (pozn. Nerys, Esperanza, Jane).
Na podiu se objevila také mrzimorská primuska Samantha Ulvenová. Jakožto mluvčí Studentské rady pochválila profesory za jejich příkladnou práci, poděkovala madam Monny a Meredith za jejich aktivitu v oblasti soutěží a nakonec vzpomněla na organizátory Osovnosti, kteří se letos jako jediní pokoušeli probudit spící hrad.
Další ceny pak putovaly do rodiny Orionisů. Madam Mintaka byla jako každý rok překvapena, že opět obdržela Picatrixův řád čarodějů za vzorný přístup k výuce, tentokrát však její řadu doplnil ještě bratr Filius, který svůj řád obdržel především za obrovský přínos v oblasti jazyků.
No a nakonec se pochopitelně udílely poháry. Ten famfrpálový si odnesl zmijozel v čele s KVApitánkou Barb. Byla tak natěšená, že se nemohla dočkat až s pohárem odKVAačí zpátky k zelenému stolu. Třpytivý had jí s radosti zasyčel nad hlavou a rozpadnul se ve spršku konfet, jenž dopadla na radující se zmijozelské.
Pak se objevil starý známy červený panáček a s pohárem v ruce vyhlásil třetí nebelvírský školní pohár v pořadí. Červení řvali jak urvaní z řetězu, zatímco primuska Nerys šla převzít nejnovější ozdobu kolejního krbu. Lev, který do té doby nad jejich hlavami jen líně pozoroval dění, se hrdě vztyčil a s máváním ocasu se u stropu procházel, dokud samou pýchou neprasknul, aby se jeho třpytky snesly na jásající nebelvírské.
A pak už se jen jedlo, pilo a slavilo, dokud to šlo.
2024 ©