Jak bylo našim sedmibojařkám v Sedmiboji (připravil Nebelbrach Mechacha)

Napsal Kirsten Woodová (») 31. 7. 2012 v kategorii Právě teď a na hradě, přečteno: 936×
uvodni/nebelvir.jpg

Sedmiboj je za námi. Naše reprezentantky se v něm neztratily, podaly vynikající výkony a své koleji za něj přinesly nejvíce bodů ze všech.

V pořadí jednotlivců obsadily třetí (Niane z Libelusie), čtvrté (Esperanza Milagrosa) a šesté (Emily Smith) místo. Jak spočítal v Denním věštci p. p. Filius Orionis, v hodnocení kreativních částí je druhou nejlepší ze všech Niane, třetí Esperanza, v praktických částech obsadila celkově třetí místo Emily.

Cenu sympatie nakonec Niane nezískala, přestože k ní měla nakročeno. Na poslední chvíli ji předběhl James Watfar, který po ukončení sedmého úkolu Sedmiboje získal přes třináct set nových hlasů. Myslím, že tuto skutečnost nejlépe okomentoval sám James v Corvinovi Declaratio (link)

Končí i náš seriál článků. Zbývá už jen odpověď na jedinou otázku: Jak Sedmiboj s odstupem času naše reprezentační trojice hodnotí?

Niane z Libelusie

„Zdravím všechny fanoušky Sedmiboje!

Byla jsem vyzvána, abych nějakým způsobem slovně završila své působení v Sedmiboji. O svých pocitech z jednotlivých kol a úkolů psát nebudu, protože už jste to ode mne jednou slyšeli, ale snad bych mohla povědět něco o tom, co mi Sedmiboj přinesl, na co budu vzpomínat a tak dále…

Sedmiboj pro mne byl především možností, jak se znova realizovat jako ‚redaktor, spisovatel‘. Od svého odchodu z funkce šéfredaktorky LT jsem se nemohla dostat ke psaní, měla jsem v sobě nějaký blok, ale právě Sedmiboj byl výzvou, jak znova začít psát, ale hlavně – začít psát pro lidi. Mým největším přáním (a úspěchem v mých očích) nebylo umístění, ale napsání takových textů, které by vás těšily a ke kterými byste se třeba i rádi vraceli. To pro mne bylo velmi důležité. Zároveň jsem ale měla šanci reprezentovat kolej, což je už sedm let mou oblíbenou zábavou a mnohem větší ctí!

Ze Sedmiboje si odnáším mnohem více než galeony a body, odnáším si ponaučení, odnáším si zážitky, větší trpělivost a postřeh a rozšíření znalostí o lidském charakteru, který, jak jsem pochopila, je nekonečný a znova a znova překvapující. Merlinužel a Merlinudík v obou směrech. Na to vše budu vzpomínat.

Děkuji všem za podporu, které se mi v průběhu Sedmiboje dostalo, také za tu čest, že jsem mohla za Nebelvír hájit zlatorudou!“

Esperanza Milagrosa

„No, hodně věcí jsem říkala už v průběhu průzkumu, co Sedmiboj běžel, snad se nebudu příliš opakovat. Cítila jsem se v soutěži dobře, vyzkoušela jsem si, co mi jde a co nejde, jak dokážu pod tlakem zápolit s časem a co všechno jsem ještě schopna díky své fantazii vymyslet tak, aby to splnilo ona přísná zadání. Ze začátku jsem měla hodně strach z toho, že přijdu o hvězdičky kvůli nedodržení zadání nebo kvůli tomu, že udělám něco navíc, po čtyřech kolech jsem se ale poučila, že se nemám čeho bát, a začala jsem více experimentovat.

Jsem ráda, že jsem se takové soutěže mohla zúčastnit, teď už jen trošičku lituji své opatrnosti při kreativních a své nepozornosti při interaktivních úkolech, protože jsem mohla určitě dopadnout líp -řekne sebekriticky-. Ačkoliv vím, že už to není možné – kdyby se naskytla šance účastnit se něčeho takového znova, neváhala bych a chtěla bych si tím projít znovu, jsem takový od přírody soutěživý typ a takové výzvy mě vždy dostanou! -smích-

Se svým umístěním jsem více méně spokojená, protože jsem s tím plus mínus počítala, jelikož jsem takový statistický typ a vedla jsem si malou tabulku toho, jak se všem v Sedmiboji daří, takže jsem měla takový hrubý odhad, jak se vlastně všichni umístíme. Od mé představy se realita ani nelišila. I když přece jen, naděje umírá poslední, že? -mrkne-

Na Sedmiboj budu ještě hodně dlouho vzpomínat, a kdyby mě snad napadl Mozkomor, bylo by štěstí z toho, že jsem obstála v takové soutěži, jednou ze šťastných vzpomínek, které by s mým patronem určitě Mozkomora zahnaly.“

Emily Smith

„Jak mi teda bylo v sedmiboji?

Je strašně složité to popsat. Z prvotního šoku, že jsem byla vybrána, mě dostal takový stísněný pocit, jestli to zvládnu, jestli nezklamu kolej. Nechtěla jsem rozhodně dělat ostudu. To opravdu ne. Při prvním úkolu jsem byla strašně nervózní. Kdybych řekla, že jsem si to užívala a těšila se na něj, asi bych lhala. Bylo to poprvé, co jsem vstoupila do arény, a ruce se mi teda dost klepaly! A pak ten hrozný pocit, když jsem se zasekla hned u prvního úkolu. Takže ze začátku mi bylo v Sedmiboji nedobře. Zvykala jsem si, ale pak to pomalu začínalo být lepší. Zvykla jsem si na to napětí, když jsem vcházela do arény, na první čtení zadání kreativní části i na to pěkné fandění ostatních, když jsem se mořila mlhou až po Smrtijedy. Pak tady bylo ještě hodnocení. Asi deset minut jsem se vždycky psychicky připravovala a říkala si, je to jen soutěž, nic víc. Jenže to nějak nepomáhalo. Nicméně mě sem tam nějaké hodnocení potěšilo a vlilo mi zpátky energii do žil. Jakmile se Sedmiboj přehoupl přes čtvrtý úkol, začala jsem mít štěstí. Nevím, co mě popohánělo se víc snažit, možná to, že už bude konec a všechen stres ze mne opadne, ale taky jsem si to začala víc užívat. Brala jsem to víc s lehkostí a, i když jsem byla třeba nejhorší z koleje, pořád jsem byla veselá. Taková jsem rozhodně nebyla při prvních dvou úkolech. -zazubí se- Ke konci mi bylo v Sedmiboji skvěle. Uvědomila jsem si, že už ho nikdy zažít nemůžu, a tak jsem plnila úkoly s větší vervou, což se podepsalo na výsledku jak kreativní, tak i praktické části. Jednoduše bych řekla, že na začátku jsem nebyla moc nadšená, ale na konci to už bylo něco jiného. Nebudu litovat, že mě pohár vybral. Budu pouze v sobě nosit ten hrdý pocit z toho, že jsem měla vůbec kdy možnost být v Sedmiboji, který mi hodně dal.“

Pro Lví tlapou

Nebelbrach Mechacha

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a osm