Úkol z latiny je ten, který obvykle vypracovávám jako první. Nejinak tomu bylo po začátku třetího termínu.
V zadání bylo přeložit několik vazeb z češtiny do latiny. Jedna z nich zněla: „pro jednu ženu a pro dva muže“. To je přece lehké! Neváhal jsem ani chvíli a napsal: „pro una femina et pro duobus viribus“. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se v hodnocení dočetl: „Muž – vir, í, m. – se skloňuje jako puer, je to druhá deklinace, takže správně by bylo ‚pro duobus viris‘, ale jinak dobře.“ Jak se mi to jenom mohlo stát?
Koncovka „-ibus“ se v latině v některých případech skutečně používá jako koncovka ablativu plurálu (latinský 6. pád v množném čísle). Existuje však i slovo „viribus“. Jde skutečně o ablativ plurálu, ale slova „vis“, „síla“, které se v množném čísle skloňuje podle třetí deklinace. Když jsem viděl „vir“, ihned mi naskočilo „viribus“.
Ale pročpak? A náhle mi to došlo! Rakouský císař František Josef I. měl heslo „Viribus unitis“, tedy „Spojenými silami“. Velmi často ho používá ve svém kvazihistorickém románu Cesta do pekel Václav Vokolek. Tam se mi vedralo do paměti. Když jsem pak uviděl „vir“, vybavilo se mi „viribus“! Oni za to můžou, Franc Józef a Vašek!
PS: Aby toho nebylo málo, v latině existuje ještě slovo „virus“, „jed“. Jeho ablativ plurálu je „viris“, na rozdíl od „vir“ se ale první, kmenové „i“ vyslovuje dlouze. Že se ti Římané mezi sebou vůbec dokázali domluvit!
2024 ©