Pro ty, co již zapomněli, nebo pro ty, co ještě nezačali:
1. díl: Nebelvírské důchodkyně a Kámen mudrců - ČÁST PRVNÍ
2. díl: Nebelvírské důchodkyně a Kámen mudrců - ČÁST DRUHÁ
Po delší době se opět přesuneme do dob budoucích. Píše se rok 2092. Ve Velké síni bradavického hradu – bývalé školy – sedí čtyři ženy nad třemi odloženými prázdnými (a jedním plným) talíři a výtiskem kolejního plátku Lví tlapou. Mlčí. V jistém věku je po jídle lépe chvíli mlčet, než se dopustit faux pas. Vlastně v každém věku.
Abychom využili chvíle, než promluví, představíme si je. První z nich je bývalá bystrozorka a redaktorka Lví tlapou Mariana Kohoutová. Mariana podlehla stáří nejméně, přesto však není, jako bývala. Příliš často se jako náměsíčná vytrácí neznámo kam a ještě příliš častěji se noří do svých deníků…
Stále pružná a bystře myslící je i bývalá nebelvírská primuska Jane Mooren. Tato se zase nemůže přenést přes to, že sláva neexistujícího Nebelvíru už vybledla a nepomůže jí v tom ani leštění primusovského odznaku. Život jí znepříjemňuje alergie na zvířata. Přesto však dál chová svého krvelačného bobra a pšiká a smrká a …
Betelgeuse Orionis. Až do zkázy bradavické školy nebelvírská kolejní ředitelka. Říká se o ní, že dobu nefungování školy strávila jako členka vesmírné expedice. Zlé jazyky tvrdí, že si odtamtud přivezla zelený palec u nohy, jaká je pravda, to ví jen Merlin a Bete. Co však víme jistě, je fakt, že po smrti Filiuse a zbytku nebelvírské koleje přišla o svůj pověstný apetit a paměť. Jsou však chvilkové záblesky nadějí?
Belatris Nithelas Malrinová. Tvrdá a nekompromisní bystrozorka, famfrpálová milovnice a kapitánka a hrdá majitelka gregowulfa – nyní citlivá dáma s chybějící chrupavkou, ale stále nezdolným smyslem pro spravedlnost, bystrým úsudkem a ještě bystřejším okem. Projde se ještě někdy bez křupání a praskání?
Mariana (vzhlédne od deníku): To není možný. No fakt. Podívejte se na to! (rázně strčí jedné po druhé deník až pod nos) Všichni do jednoho až na nás čtyři zemřeli v jednom roce!
Jane (nakvašeně a trošku smutně): Nikdo mě nepozval na pohřeb.
Mariana (mávne rukou): Buď v klidu, mě taky ne.
Betelgeuse (rozverně): Já možná na nějakém byla. Ale asi si nevzpomenu. (zachichotá se)
(všechny tři se otočí k Bele)
Belatris (rozhodí rukama): No na mě nekoukejte! Já taky na žádném nebyla.
Jane (udiveně): Copak ty jsi nebyla ani na pohřbu Niane?!
Belatris: Žádný nebyl. Jen takové malé pohoštění s rituálem pálení posledního čísla elté.
Mariana: Já byla zásadně proti.
Belatris (přikývne): Já taky. Ale Jane Pat tvrdila, že pokud se poslední číslo nespálí, nebudou se redaktoři schopni smířit s novými podmínkami.
Betelgeuse: Sice nevím, co je elté, kdo je Jane Pat a Niane, ale smířili se ti redaktoři?
Jane: Asi ano, Bete, když vydávají dále.
Mariana (prohlíží si titulní stranu Lví tlapou): Tady ale pod editoriálem není vůbec nikdo podepsaný! Píše se tu jen ‚redakce‘. Co nějaký potomek?
Jane: To by se podepsali. A těžili by ze slavných jmen. MUSÍME TOMU PŘIJÍT NA KLOUB!!! (vykřikne a pak dodá o něco tišeji) Musíme přijít na kloub tomu, proč slavná nebelvírská éra až na nás čtyři vymřela…
Belatris: I kdybychom přišly na kloub tomu, co se stalo, do života je nevrátíme… Nebo máte snad některá v kapse něco jako svatý grál?! (schová hlavu do dlaní a přemýšlí)
Betelgeuse (překvapeně): Proč hned svatý grál? Něco tak nedostižného! (nechápavě třese hlavou) Stačí nám přeci kámen mudrců!
všechny: COŽE?! (nechápavé pohledy)
Betelgeuse: Nooo… pamatujete si, jak….
Jane: MY si zcela jistě pamatujeme, TY si už pár let nepamatuješ…
Betelgeuse: Já si pamatuju! (tváří se, že si opravdu vzpomněla) Tedy nevím jak, ani s kým a už vůbec nevím kdy! Ale jedno vím jistě – psal o tom Jinotaj! Prý existuje malý úlomek kamene mudrců. V tom časopise psali, že ten kámen, který zničil profesor Brumbál a Flammel, nebyl celý…
Belatris: Báchorky… (pronese tvrdě)
Mariana: (řekne, aniž by se podívala do deníků) Nene, já si na to taky pamatuji! Psali o tom! Ale taky mi to přijde jako snůška blábolů, které mají zajistit prodej.
Jane: A proč by to nemohlo být možné?! Najdeme ten kámen! A pak… pak… najdeme naše přátele a pomoci kamene je oživíme! (zaboří hlavu do huňaté srsti Arbese a kupodivu nekýchne)
Betelgeuse (nahlas se rozpláče)
všechny: CO JE?!
Betelgeuse: Asi mám hlad…
(konec třetí části)
I když v tomto článku už jsem evidentně mrtvá 
2024 ©