(kancelář šéfredaktorky, neděle ráno – ano, šéfredaktoři nespí, nemají volno ve dnech pracovního klidu, a dokonce ani nárok na dovolenou)
Niane si čte v konkurenčním plátku Jinotaj. Vypadá zahloubaně. Lustruje článek s názvem: „Holubi z nosu – přirozené antibiotikum!“
„No to je fór! Jakože se mám rýpat v nose?! Moment…,“ vrátí se pohledem k časopisu a předčítá nahlas: „Výzkumný tým od svatého Munga přišel na to, že ‚suché‘ z nosu je přirozeným antibiotikem! Nebraňme tedy našim dětem dloubat se v nose! Nebraňme se tomu ani my!“
Niane výdechem zpřístupní třetí chodbu do svého nosu, kterou jí vyklovla sova Malrinové a která se jí zatím nezacelila, vrazí si prst do nosu a… nic. Zase prst vytáhne.
„Hnus!“ sáhne po kabelce, vytáhne dezinfekční přípravek na ruce a pro jistotu si tím napatle obě dvě. „Taková snůška keců!!!“
Pak si přitáhne přihrádku s poštou od redaktorů a dá se do čtení pergamenů s nápisem ‚Perle‘. Sáhne po prvním, který má nebelvírskou oficiální originální pečeť s vyobrazením nějakého souhvězdí („Kterého asi, ty bambusko!“ ozve se Nianino protivné Já).
„Milá kolegyně,“ předčítá Niane nahlas, „hmmm, tak my už jsme i kolegyně?! No nic, dále… Je dost možné – ale nepřikládám tomu valný význam, že jsem se prostě jen přejedla fazolek a mám halucinace. Pokud ne, tak se ve VS objevila kočička. Tak opravdu nevím, byl to další student, který pokročil ve zvěromagických studiích, či snad se konečně dočkáme obchodu s domácími mazlíčky na Příčné ulici? Podepsána vlastní rukou Betelgeuse Orionis… Hmmm…“
Niane se zamyslí, sáhne po brku a dá se do odpovědi: „Normálně bych tipla,“ vepíše do pergamenu, „že jste se přejedla těch fazolí, ale vzhledem k pořízenému záznamu, se přikláním k dalším dvěma možnostem a upřímně doufám v plný zvěřinec, protože chci: dva psy, dvě kočky, želvu, psouna, tři morčata, dva králíky, bobra, rybičky, papouška a OPICI!!“ A už letí sova do okna v nejvyšší věži… Niane mezitím sáhne po druhém pergamenu, který je tentokrát bez pečeti.
„Vážená redakce,
pořád se všude mluví o dodržování pravidel a zvlášť naše škola se na všech propagačních letácích chlubí tím, jak mají její studenti vytříbenou morálku. Pravda je však úplně jiná! Nejenže chodí studenti po Hradu v plavkách, dokonce zaměstnanci přilehlé vesnice nalévají studentům alkohol, a to na jejich vlastní (!!!) přání, ba co hůř na žádost profesorů!!! Styďte se, redakce, za ty, které máte ve svém středu!“
Niane vytáhne pásku se záznamem, projde ji, lehce zrudne, pak ale sáhne po brku a zuřivě škrábe odpověď: „Vážený či vážená, co se bojíte podepsat! Víte, co bych Vám doporučila? Zkuste jako já trávit v dny, které mají dvacet čtyři hodin, v práci dvacet šest a možná ještě budete rád či ráda, když si budete moc líznout něčeho ostřejšího, než je ten Rosmertin rozpuštěnej nanuk, který má v sobě asi tolik alkoholu, jako Příčná ulice nových kolekcí!“
Vysuší zlověstnou kaňku, která jí ukápla na pergamen a vepíše do bločku dvě poznámky: „Zjistit, kdo nás napráskal. Zavolat Šééérlokovi.“ Sáhne po dalším pergamenu.
„Nazdar šéftlapko, tak jsem opět prošla Hradem a směřovala své oči do míst, kde bych mohla zahlédnout milostné trylkování, protože prostě víš, že todle já můžu! A narazila jsem na dvě věci, a to dost fajn skutečnosti! Tak předně jsem konečně pochopila, jak se vyjadřuje láska po zmijozelsku!!! No řekni, není to dojemné?!“
„No a jako já nevím, ale nepřijde Vám divné, že ač nemá narozeniny, žádné významné výročí, ani jmeniny, prochází se naše kolejní po hradě s pugétem? Mně to teda divné přijde! Copak mohou duchové kupovat kytky?!“
Niane si prohlédne obrázek a pošle sovu k madame Okvětné:
„Dobrý den, madam! Píši článek o úrovni služeb poskytovaných krámky na PU. Můžete mi, prosím, sdělit, jakou péči poskytujete jiným kouzelnickým bytostem? Nakupují u Vás třeba kentauři, skřítkové či duchové? Niane z Libelusie, šéfredaktorka LT“
O dvě hodiny později klepe na okno odpověď:
„Vážená slečno Libeluská, rádi bychom poskytli správnou péči všem výše jmenovaným, bohužel kentauři u nás nikdy nebyli, skřítkové jakbysmet, dokonce se dá říct, že jednoho trpaslíka jsme se po několika letech konečně zbavili účetním odpisem, no a duchové? Ano, jeden k nám chodí. Nebelvírský kolejní duch. Kupuje žabinec studentce ze Zmijozelu. Ale to je samozřejmě tajné!!! Okvětná“
„Hmmmm… Severus tedy ne.“ Vytáhne opět bonzbloček a vepíše: „Betelgeuse-pugét-vyřešit či neřešit?!“
Ozve se šíleně dutá rána. Sklem okna proletí sova a přistane v Nianině účesu.
„Á… áááá… ááááááááááááá!“ vříská Niane, „slepice! Všude samá slepice!“ Sundá si sovu z hlavy a zjišťuje, zda není poraněná. Sova naštěstí nevykazuje známky krvácení ani otřesu, dokonce se zdá, že dokáže Niane zaměřit.
„Tak co mi neseš? Ahááá… Nebelbrach. Copak asi píše, superrychlý posle?“
Rozbalí pergamen: „Jestli zlé jazyky tvrdily, že Elle Sutherland díru do světa neudělá, teď mají po ptákách! Nejenže se proslýchá, že tvrdě zasahuje u nepoužitelných, někdy dokonce i téměř použitelných výkladů, ona přinutila Komenského, aby vstal z mrtvých a přišel sem k nám na Hrad, odkud se brzy jistě velmi rád zase vrátí ‚domů‘.“
Niane odpoví: „Milý Nebelbrachu, pana Komenského jsem letmo potkala a musím ti říct, kopřivku mám ještě teď! Já si totiž vzpomněla, že jsem zapomněla všechno, co jsem ze školy zapomenout neměla! Ptala jsem se na to i ostatních redaktorů a vzpomněli si, že zapomněli taky! Dobře, že se vrátil! Akorát nevím, jak snesete, že jste oba bratři! Já jen aby to nedělalo zmatky!“
Niane zaklapne bonzbloček, odešle pergameny a vydá se sondovat další zbytečné informace. Třeba k madam Okvětné.
Pro Lví tlapou zpracovala
Niane z Libelusie