Zdravím všechno širé čtenářstvo!
Je pravda, že za plodné období se považuje jaro, ale co se otázek pro naše redaktory týká, byl plodný i leden a únor. Někdy valíme oči nad tím, co všechno Vás zajímá! Jen posuďte sami!
NzL
„Zdravím redakci LT, mám malý dotaz. Když se redakce přestěhovala do Libelusie a vy redaktoři do ní pravidelně docházíte, dostali jste se i mimo redakci, měli jste možnost poznat zemi, ze které pochází šéfredaktorka našeho plátku? Hrozně toužím po nějakých informacích o této zemi a taky nějakých místních drbech… -mrkne- (členka týmu Užolvi)“
Betelgeuse Orionis: Ano, je to sice proti redakčním pravidlům (máme totiž samozřejmě povoleno pouze sedět za stolem a psát články, procházky jsou výslovně zakázány), ale jistěže občas někdo ostřížímu zraku slečny Niane unikne a na vzduch v Libelusii se dostane. Je to tam ale poměrně nudně normální, nečekejte zázraky. Já třeba čekala, že tam budou rozdávat zadarmo zmrzlinu, potokem že poteče čokoláda, že lidé k sobě budou milí a laskaví a nebudou tam žít žádní psi. Bohužel. Jistěže za zmrzlinu chtějí tolik, že by se i Florian Fortescue červenal, v potoce je jen voda a pouze voda, čokoláda není dokonce ani v kašně nebo v rybníčku. Lidé jsou úplně stejní jako u nás a psů tam je jak... much. S lítostí tedy musím veřejně oznámit, že závidět nám nemusíte, není totiž co.
Niane z Libelusie: Slečna Orionisová samozřejmě prostě jen nechtěla vzbudit pozdvižení. Pravda je taková, že v Libelusii krom podzemních chodeb a příbytků není zhola nic. Nicméně kvůli slečně Orionis už budujeme potrubí, kterým bude protékat pouze pravá čokoláda…
Jassem Rinal: Představil jssem si řeku s tekoucí čokoládou. Pohled přímo pro bohy! Ale pak jssem si uvědomil, že mi to něco připomíná. Jednou jssem měl tak krutou náladu, že jssem vypral pár svých Ponožek. Barva vody i její hustota vypadala stejně jako řeka s čokoládou. Po tédle asociaci jssem vděčný za čistou libeluskou přírodu. A svět bez psů? No to jssem bulvil o sto devět! Kdo mrknul do mýho čarostavidla, ví proč. Ale ouplně nejkůůlovnější věc na Libelusii je modrej sníh. No jo! Sněhová bitka dostává docela novej rozměr. Taky jssem ho zkusil trochu sníst.
(Pozn. redakce: dalších 8 palců Rinalových zážitků z debužírování na sněhu a popisu potíží z něho plynoucích bylo vymazáno pro dobro všech, kterým by se to pak mohlo dostat do ruky)
"Vážení redaktoři, v minulých otázkách se dotazoval Jassem a jeho ponožkové komando. Chtěla bych Vám důvěrně sdělit, že na tohoto chlapce „beru“ a chtěla bych ho pozvat na kakao do svého pokoje. Nepředpokládám, že by přišel sám, když se bez těch fuseklí nehne ani na krok. Proto bych se chtěla zeptat, jak velká je redakční místnost, kolik má oken a jak dlouho jste větrali po jeho návštěvě. Můj pokoj ve škole má standardní rozměr a dvě poměrně malá okna. Jistě chápete, že si chci ověřit, že během prvních minut jeho návštěvy potupně nezemřu na udušení… (anonymka)"
Betelgeuse Orionis: Inu, redakční místnost je rozlehlá, oken, poměrně velkých, v ní je šest. Ještě do nich máme zabudovaný magický alarm, který je vždy automaticky rozevře dokořán, jakmile práh zděšeně nahlásí, že byl překročen Rinalovic ponožkou. Stejně ale po každé návštěvě pana Jassema všichni v redakci slzíme - a ne, dojetím to není - takže lze usuzovat, že šest oken není dostatečný počet. Vzhledem k tomuto faktu bych vám tedy místnost o dvou malých oknech zásadně nedoporučovala. Zkuste raději Komnatu nejvyšší potřeby, tam budete mít oken, kolik si budete přát, možná vám přikouzlí i příjemnou vůni linoucí se od podlahy...
Jassem Rinal: Dámy, dámy, přeceňujete možnosti Komnaty nejvyšší potřeby. Klidně si troufnu říct, že na magii KNP můj dlouho šlechtěný smrádek stačí. Jdu to vyzkoušet!
- utíká z redakce a řve: „KNP – pojď na bitku!“ –
"Slyšela jsem, že pro to, aby byly vaše články lákavější a oku milejší, používáte kouzlo *RAPIS IMIGES*, které čtenáře přitáhne natolik, že chtě nechtě se musí do vašeho časopisu začíst. Přijde mi to nefér. Co když váš časopis číst vůbec nechci? Šmoulinka Myšková"
Jassem Rinal: VŠICHNI chtějí náš časopis číst, takže nou problem, Šmoulinko.
Koho jsste to potkali? Co vám to nalhali? Konkurenční boj mezi časopisy je fakt ostrej mač! Jassně, že to jssou kecy, Myškule. My máme v Tlapě jiná lákadla, lepší 
- nakrucuje se, vystavuje biceps, čepýří si vlasy, olízne hrot brku....a rozřízne si o něj ret –
My dva s Nebem jssme ta pravá lákadla. O naše podepsané fotky si můžeš napsat do redakce, ale nezapomeň na obálku připsat heslo „Žhavá pošta pro žhavé celebrity“.
"Už dlouho si marně lámeme hlavu nad tím, jak správně skloňovat Lví tlapou. Bez Lví tlapou, bez Lví tlapy... Pomozte nám, redaktoři! (tým Zlaté tlapky)"
Jassem Rinal: Proč skloňovat? Za chvílu tě z toho rozbolí klouby. Leností ke zdraví, tě picte, zlaté tlapky.
Jo a mimochodem, jak můžete vůbec udržet brk, když jsste zlaté? Ty kokso, záhada!
"Zdravím,
docela by mě zajímalo, kdo dělal Vašemu lvovi to krásné tetování na tlapě a jak to celé probíhalo. Zatím s pozdravem za Zlaté tlapky, Mere!"
Nebelbrach Mechacha: Můžeme, doufám, prozradit, že autorkou je Jane Pat. Bylo samozřejmě obtížné přijít na to, jak přimět lva, aby podržel v klidu tlapku a nechal se tetovat. Kupodivu i tento problém má jednoduché řešení. Stačilo mu předložit výtisk našeho časopisu a začetl se tak, že by si i hřívu nechal ostříhat. Pat toho ihned využila a udělala tetování. Problém teď ovšem je, že lev požaduje vysokou částku coby naše chodící reklama, neboť - jak říká - propaguje Lví tlapou, kam jenom šlápne.
"Už jste někdy přemýšleli o uspořádání pikniku LT? Kde by se mohli shledat čtenáři se svými oblíbenými redaktory a konečně i sami redaktoři by se mohli pořádně nadlábnout?:) Něco jako skupinové rande! A jídla není nikdy dost..."
Innela Craenová: Říkáš pořádání pikniku? Pokud vím, ještě se nic takového neřešilo. Ale musím uznat, že to je dobrý nápad. Lépe se poznat mezi redakcí a čtenáři. Samozřejmě jídlo je důležité! 
O tomto dobrém nápadu bychom ještě rádi popřemýšleli a poradili. Možná se v budoucnu některé pikniky pořádat budou. 
Jassem Rinal: To je ale děsně nebezpečný nápad. Páč jssme všichni v redakci k sežrání, tak by takovej piknik mohl skončit hromadnou kanibalskou aférou a redukcí počtu lvítlapáků na nulu. Masakr! Tak kdy na to vlítnem?
"Neplánujete do budoucna k časopisu přikládat třeba drobný dárek? Určitě by to ještě zvedlo zájem odběratelů a čtenáře by to potěšilo!"
Cathrine Lokwood: Milý čtenáři, ale my už k časopisu drobný dárek přidáváme a to ve formě soutěží, kde můžete vyhrát, když se zapojíte. Takže je jen na vás, zda dárek chcete nebo nikoliv.
Jassem Rinal: Ale my přidáváme dárky! V každém výtisku je jedno místo, které když třikrát přejedete prstem sem a tam, tak vám vyplivne překvapení!
- těší se, až bude procházet školou plnou lidí s šarlatovým inkoustem na prstech -
"Slyšely jsme, že náš kolejní lev je příbuzný kouzelného lva Aslana z Narnie. Je na tomto tvrzení něco pravda? Nebo jsou to jen povídačky? A protože je prý někdo v redakci skvělý detektiv, obracíme se právě na vás, abyste to vypátrali. Děkujeme! Cissa a Bree"
Niane z Libelusie:
Vážené milé nebelvírské slečny!
Tím skvělým detektivem jsem já. -naznačí mírnou úklonu hlavou- Ne snad že bych byla nějak nadána pátracími schopnostmi, celé to souvisí jen s velikostí mých uší. Jsou tak velké, že slyší i to, co nemají… Navíc mám neutuchající potřebu ve všem šťourat. Jistěže i to nejspíš souvisí s ušima.
Kvůli Vaší otázce však nemusím špiclovat – odpovím Vám asi takto:
Nejsou snad všichni lvi příbuzní bájného Aslana?
2024 ©