To mě takhle jednou v noci zase přepadla silná nespavost. Pořád se mi v hlavě honily obrazy všelijakých bubáků a oči ne a ne se zavřít. Po několika hodinách úmorného převalování na tvrdé posteli jsem to konečně vzdala. Hodila jsem na sebe župan, vklouzla do papučí a vydala se na noční obhlídku kolejky.
Po chvíli bezcílného bloumání po chodbách mě nohy zanesly do naší Nebelvírské koupelny. Napadlo mě, že bych se mohla třeba opláchnout, abych nevypadala jako strašák. Přistoupila jsem k umyvadlu a otočila kohoutkem.
Jak já se v tu ránu lekla! Odskočila jsem tak dva metry dozadu a praštila se o hranu zlaté vany do hlavy. Z kohoutku na mě nevybafl nikdo jiný, než Ufňukaná Uršula.
Z počátku jsem na ni chtěla být pekelně naštvaná za to, že mi málem přivodila infarkt. Pak mě ale napadlo, že když už jí tu takhle hezky mám, mohla bych s ní udělat nějaký ten rozhovor. Přepnula jsem tedy výraz v obličeji na přátelský a dala se s ní do řeči.
Já: (sbírám se ze země a mnu si čerstvou bouli na hlavě) Ahoj Uršulo!
Uršula: (vrhne po mně pohled á-la bazilišek) No nazdar!
Já: Což to, že nejsi v umývárně?
Uršula: V umývárně? Ach, umývárna.. (hlas se jí zlomí a začne fňukat)
Já: No tak, přestaň bulet a raději se vyžvejkni. Co děláš v naší kolejní koupelně?
Uršula: (vysmrká se do rukávu) Umývárna už není to, co bývala! Všichni tam chodí jenom čmárat po zdech srdíčka a co víc, dokonce i prasata! Spousty prasat! Žít mezi prasaty je hluboce pod mou úroveň! Víš, co takové prase nadělá nepořádku? A furt by jenom něco žralo! Já jsem duch a né pasáček vepřů! (rozčilí se) Tak jsem se přestěhovala sem!
Já: Ach tak, to je hrozné! (couvnu trochu dál od rozezlené Uršuly) A jak dlouho tu hodláš pobývat?
Uršula: Jak dlouho bude potřeba! (škodolibě se zachichotá)
Já: Ale no tak, vždyť na záchodcích je tvůj pravý domov. Určitě tam bude i něco dobrého.
Uršula: Nic dobrého! Už ani ty drby, co se čmárají po zdech, nejsou jako dřív! V Nebelvírské kolejce se toho dozvím daleko víc! Navíc všichni úplně zapomněli, že v těch kabinkách jsou záchodky, a na záchodcích se konají jiné potřeby než vyjadřování zhrzených emocí ničením hradních zdí! (křičí na mě, jako kdybych za to mohla)
Já: Aha, chápu. (odstoupím ještě o kousek dál) Určitě jsi ale měla v umývárně nějaké kamarády, ne?
Uršula: No.. (opět začíná popotahovat) Dřív jsem se kamarádila se skřítky z kuchyně, ale když zjistili, že mám na svědomí úplavici, začali se mě bát. Víš, oni jsou dost vysazení na hygienu. (teď už bulí z plných plic)
Já: (tím věčným střídáním nálad mě začíná trochu iritovat, nevrle jí vrazím do ruky kapesník a pokračuji v rozhovoru) Mezi chlapci jsi měla určitě spoustu obdivovatelů. Ani to tě neláká zpět do umývárny?
Uršula: Samozřejmě jsem měla spoustu obdivovatelů mezi chlapci. Mezi chlapci, kteří lezli do DÍVČÍ umývárny. (opět začne křičet jak na lesy) Umývárna není holubník, aby si tam mohl lézt každý, komu se zlíbí! Všichni bez ohledu na barvu a pohlaví tam lezou, ale aby udělali něco pořádného a třeba si poklábosili s Uršulou, to je ani nenapadne! Ta dnešní mládež by zasloužila pětadvacet a sklepení k tomu!
Já: Uršulo, nekřič tolik, vzbudíš celý hrad! Sama jsi říkala, že v umývárně už nikdo nes... ehm, nedělá nic, co by tě mohlo pohoršovat. Tak co ti na chlapcích tolik vadí?
Uršula: Právě že to nikdo nedělá! Kdyby studenti používali záchodky tak, jak je správné, možná bych to slovo DÍVČÍ na dveřích zaškrtala.
Poté Uršula propukla v ďábelský smích. Začala bez varování rajtovat po celé koupelně a nebyla k zadržení. Když zvrhla už druhou vázu a chystala se spláchnout do kanálu čísi zapomenutý zubní kartáček, pohrozila jsem jí, že na ni pošlu Jasse s Ponožkami. A merlinu dík – zabralo to. Uršula na mě chvíli civěla, jako kdybych mluvila z cesty, pak nabrala v obličeji nezdravou zelenou barvu, otočila se a beze slova zdrhla skrz zeď pryč.
Z toho plyne poučení: Buďte hodní na Uršulu, nezneužívejte prasata, a kdyby se vám náhodou nastěhovala do postele, pučte si od Jassema párek těch nejzatuchlejších Ponožek.
Obohacená o tyto zkušenosti jsem se mírně roztřeseně vracela do svého pokoje, kde jsem lehla na postel a po chvíli kňučení z tupé bolesti v bouli na hlavě upadla do hlubokého spánku.