Dostává se Vám do rukou další díl redakčního ping-pongu. Staré díly si můžete připomenout v této místnosti: http://lvitlapou.webnode.cz/redakcni-ping-pong/
Edgar povyskočil.
„Kdo je tam?! O co vám jde?!“ křičel Edgar s hůlkou v ruce. Postava na obraze se začala hlasitě smát, ovšem poté jakoby se něčeho zalekla a rychle z obrazu utekla. Klepání neustávalo, mělo stále silnější ráz, až skoro připomínalo hlasité bouchání. Edgar to však nyní nevnímal. Pohotově vyběhl za obrazem a bouchal na rám. „Kde jsi! Kde jsi ty babizno!“ V tom okamžiku klepání ustálo. Nastalo naprosté ticho. V Edgarovi to vyvolávalo pochybné emoce. Poté však padl vyčerpáním. Usnul…
Jakmile otevřel oči, rychlostí blesku vstal a rozhlížel se po místnosti. Nic se na ni nezměnilo. Až na onen tajemný obraz. Žena na obraze jako obvykle nedůvěřivě zírala na Edgara, obličej však měla samý šram a krvavou ránu. Edgar použil své oblíbené taktiky, kterou využíval ve své praxi často. Přistoupil k dámě na obrazu a řekl vlídným hlasem:
„Ou, to jsou ošklivé rány. Jak vidím, způsobilo to nějaké zlé kouzlo, co?“
Žena na obraze se zašklebila: „Css! Na nějaké babině ti přece nezáleží, ne?!“ a dál si jemně nahmatávala rány. Edgar však neváhal, a pokračoval ve své taktice. „Ani ne, ale kdybych si měl rozmyslet, jestli ublížím tobě nebo Marinell, tak ty zůstaneš bez šrámu. Ale to ty nemůžeš pochopit, jsi jen obraz. Však já to chápu, zkrátka nemůžeš pochopit vše, nemůžeme od obrazu čekat nějaké maximum, proto…“
„To bych tedy neřekla!“ řekla troufale žena na obraze a skočila Edgarovi do řeči. „To by mohl říct každý, tuhle techniku znám,“ řekl Edgar povrchně.
Potom se otočil zády a začal broukat jakousi melodii. Žena na to ihned reagovala. „Ale já to dokážu!“ vykřikla žena. „Co mě však nejvíce udivuje, je to, že bys dokázal ublížit člověku, který tě po celý život chránil, a dokonce který ti zachránil život. Je to věc charakteru, který zaručeně s krvezrádci souvisí, takže bych…“
Žena se zarazila při pohledu na Edgara, který zíral na obraz s otevřenou pusou. Uvědomila si, že řekla něco, co neměla a tak vyplázla jazyk a se slovy „Krvezrádče, nech si zajít chuť“ se otočila zády. Edgar na to měl hned přichystanou námitku, to by se však neměly ozvat ty podivné zvuky, vycházející z místnosti za dveřmi. Tentokrát nešlo o klepání, ale o prapodivné skřeky. Edgar úplně zapomněl střežit ženu na obraze, která, pochopitelně, zmizela.
Pro Lví tlapou
George McBrave
2024 ©