Vážení čtenáři,
nastal ten správný čas pro pokračování našeho druhého Ping-pongu! Na co se dneska můžete těšit? Jasmí Archeryová Vás seznámí s tím, co se dělo od doby, kdy jsme posledně opustili redaktory pod horou Nashira. Janie Pat Vám pak vyfotila náš krásný redakční sovinec, místo tichého šelestu křídel, vůně provětraných křídel a jediné místo, kde nejdou cítit Jassemovy ponožky. Ano, právě tam před nimi prcháme. Nechcete se stavit? -rozesměje se-
NASHIRA - 2. díl od Jasmí Archeryové
Po nekonečném úsilí korunovaném krutou zimou se kdesi v divočině tísní několik neuměle postavených stanů. Poslední redaktoři, prokřehlí, vzdali udržování už dávno vyhaslých uhlíků a zalezli do stanů. Ještě se pokusili zimu vytěsnit tak, že na sebe navlékli všechno, co měli (jen pár odborníků na mudly tušilo, že do spacáku nemá cenu lézt úplně oblečení – ti si nechali „pouze“ oteplováky a dva svetry s pořádným kulichem), a všechno usnulo.
A byl večer, a bylo jitro den druhý.
„Kdo nechal ten oheň vyhasnout?!“ nadával George.
„Aspoň jsme se snažili, na rozdíl od někoho,“ ucedila Diane Anne, jedna z odvážlivců, pokoušejíc se minulý večer oheň aspoň částečně udržet.
„A co snídaně?“ začal řešit praktickou stránku věci Nebe. „Nemůžeme si pomocí hůlek to hnusné maso aspoň trochu přihřát?“
„Zkusit to můžeš. Nepovede se ti to,“ odpověděla Jane Pat, zatímco se snažila pomocí vlhkých třísek a krabičky zápalek vzkřísit blahodárný teplý oheň. „Jako by tu působilo něco, kde nefunguje nic kouzelnického. Hůlky, předměty, nic.“
„Jo, je to skoro, jako když vylezeš s kompasem na severní pól…“ prohodila nepřítomně Jasmína, zatímco stále zkoumala všechny možné a nemožné svitky, které zabíraly poměrně velkou část stanu, který sdílela se Stevie.
Od hloučku u ohniště se náhle ozval jásot. „Hoří!! Už hoří!!“ křičel jako pominutý Horacio. Tomu, že malé plamínky sotva skomíraly, nevěnoval pražádnou pozornost.
„Mimochodem, kam se nám vytratila Nia?“ zeptala se najednou Bris. (-šéfredaktorka si připíše plusový puntík k Bris, protože té jediné chyběla-)
„Ta bude ještě chrnět ve stanu,“ prohodil bezstarostně Neb, zatímco se snažil plameny silou vůle přinutit, aby vydávaly aspoň to teplo, když světlo stálo za houby.
„Ne, tam není… už když jsem se ráno vzbudila, bylo její místo prázdné. Myslela jsem si, že si odskočila…“
Všichni se na Mari okamžitě podívali. Potom se, naprosto zmateni, otočili jeden na druhého.
.... pokračování příště ....
PING - Sovinec od Janie Pat Vamos
Externí sovinec redakce Lví tlapou se nachází v půdních prostorách budovy. Na fotografii lze spatřit osm soviček z celkového počtu 15 sov. Čistotu sovince a péči o zvířecí pošťáky zajišťují dva domácí skřítkové a dvě samozametací košťata. Potravu mají sovy uschovanou v pěti dřevěných budkách (tři nejsou na fotografii). Nad vším pak dohlíží naše úžasná šéfredaktorka Niane z Libelusie. (-šéfredaktorka si po přečtení slova "úžasná" se spokojeným úsměvem připíše k Janie plus-)
(po kliknutí se obrázek zvětší)
Pro Lví tlapou
Jasmína Archeryová a Jane Patricia Vamos
(pár žbleptů Niane z Libelusie)
2024 ©