REDAKČNÍ PING-PONG II. (připravily Betelgeuse Orionis a Niane z Libelusie)

Zdar a sílu, milí čtenáři!

Slibovaný ping-pong v novém hávu je konečně tady! Můžete se těšit z prvního odtajnění sídla v LT!

(klikněte na obrázek, zvětší se!)

PING - ČÁST GRAFICKÁ

Toalety

Toalety jsou bezesporu nejdůležitější místnost většiny budov, možná právě proto se Vám je kolejní ředitelka Nebelvíru rozhodla odhalit jako první! Co je na našich redakčních toaletách tak zajímavého? Posuďte sami!

(klikněte na obrázek, zvětší se!)

Betelgeuse Orionis:

Jako první místnost vám exkluzivně odhalíme místo nejtajnější - tedy přesně to místo, kam prý i král chodívá sám... Jak si můžete povšimnout, i tuto místnost cele prostupuje duch slečny Niane, která svým redaktorkám nedopřeje odpočinku ani v „oné místnosti“. Čí podobizna visí na záchodku pro pány, bohužel netuším, pro získání této informace kontaktujte pana Mechachu, případně profesora McBravea! Jisté ovšem je, že i na pánských záchodcích visí (stejně jako na „dámách“) kromě rolí s toaletním papírem i několik tlustých rolí pergamenu, stejně tak jako že je i zde do zdi zabudován vyklápěcí stolek – jinými slovy, ať jim tam už visí kdo chce, rozhodně i on bude silně pedantského založení...

Jinak nejsou naše toalety ničím zajímavé. Otvory pro poštu byly do dveří vyhloubeny účinnými kouzly po té, kdy celá redakce bouřlivě oslavila druhé narozeniny Lví tlapou a následující týden pak strávila zavřená za dveřmi toalet. Některé sovy kvůli tomu tehdy nebyly schopny doručit expresní dopisy do rukou šéfredaktorky, následkem čehož redakce přišla o finanční dotace zasílané bývalou šéfredaktorkou Denního věštce. Vedení časopisu proto rozhodlo, že se tato situace již nesmí nikdy v budoucnu opakovat, a nechalo do dveří vyhloubit ony díry. Za zmínku potom už stojí snad pouze malý balkónek, který byl k toaletám přistavěn neznámým skřítkem na žádost neznámých redaktorek. Snad tam neprovozují žádné zakázané a nepatřičné činnosti!

PONG - ČÁST LITERÁRNÍ

Redaktoři Lví tlapou a výprava na Nashiru - 1. díl

Niane z Libelusie

/temný les kdesi v úpatí hory; stmívá se; na zasněženém paloučku mezi jehličnatými stromy se za svitu zatím ještě bledého měsíce a malého skomírajícího ohýnku pohybuje několik lidí/

„Čí to byl nápad?“ syknul skrze jeden koutek Nebelbrach, pokoušeje se zvednout ruku se sušeným masem a vložit onen kousek jídla do pusy. „Čí to byl nápad, nechat se dobrovolně zabít?“

„Niane!“ vyhrkne pět dalších nespokojených redaktorů najednou.

„Mně se tady líbí!“ brání šéfredaktorku zástupkyně Jane Pat.

„Hele, no a co? Chtěli jste, ať naplá… drrrrr… naplánuji vý… vý… pravu? Chtěli!“ Niane se zahalí do šály, kterou s sebou tahá všude. „Jste na výpravě? Jste! Tak co se vám nelí… líííí… líííbí?!“ drkotají jí zuby tak, že nemůže pořádně vyslovovat. „Je to jen o něco dobr… brrr… brrr… Brr! Merline, to je ale kosa!!!! Ale prostě je to jen o trochu dobrodružnější! A úplně zadarmo. Co na tom, že nevyšlo počasí? Já ho sice kontrolovala podle bradavických rosniček, ale ty se očividně spletly!!!“

„To je zvláštní, že ty tvé rosničky se spletou pokaždé, když máme někam jít…“ utrousí Bete a dál přepočítává zásoby v krosnách s jídlem. „CHYBÍ TŘI PAŠTIČKY!!!“ začne obcházet jednotlivé redaktory a po čichu hledat, kdo ukradl paštičky. „Že si nedáte říct!“

„Kde to vlastně je, ta Nashira?“ vzhlédne Jasmí od svazku starodávných map.

„Tam to nenajdeš, ono to není zakreslitelné. Navíc to není ani… no, není to u nás,“ odvětí Niane.

„Co… co tím myslíš, tím u nás?!“ vykvikne Mari a snaží se pomoci Jasmíně, které k rukám přimrznul starodávný svazek.

„A musím odpovídat?“ zeptá se Niane vyplašeně a raději stočí zrak k Thorovi a Georgovi, kteří zápasí se stanovou tyčí, ke které – každý z jedné strany – přimrzli.