Toto je mé vypracování soutěže bibi střeštěnky Jak to vlastně bylo? – 1. V zadání bylo napsat příběh o tom, jak probíhala návštěva u Grangerových, při níž se Hermionini rodiče dozvěděli, že je jejich dcera čarodějka.
„To byl zase den,“ povzdechla si unaveně paní Grangerová. „Hned pět vytržených zubů a plomby ani nepočítám. Proč si ti lidé nečistí zuby? Připomínáme jim to pořád, ale oni ne a ne.“
„Miláčku, já jsem docela spokojený. Kdyby se o zuby starali, neměli bychom my dva co dělat.“
„I ty můj cyniku!“ zasmála se a políbila svého muže. Pomalu uklízeli své ordinace. Neměli mezi nimi ani dveře, proč taky. Tuto práci obvykle vykonávala zdravotní sestra, dnes ráno ale telefonovala… vlastně telefonoval její bratr, že je nemocná. Nemůže prý vůbec mluvit.
Náhle se ozvalo zaklepání. „Dále!“ zavolal pan Granger. Dveře se otevřely a vešel malý, hubený muž. Postavou se podobal spíše dítěti, ale podle tváře bylo poznat, že jde již o kmeta. Oblečený měl prazvláštní hábit.
„Promiňte, že ruším, přišel jsem…“
„Jen pojďte dál,“ zahlaholil pan Granger, „pojďte dál, posaďte se, prosím,“ ukázal rukou na zubařské křeslo.
„Tam? Vypadá to spíše jako lehátko než židle,“ podivil se muž.
„Tam to bude nejlepší. Tak, trochu si vás zvednu, abych dobře viděl. Otevřete ústa, prosím. Áha, už to vidím. Máte tu kaz. Ten zub vás musí pobolívat, že ano?“
„To nic není. Jen co se vrátím do Bradavic, paní Pomfreyová se mi na to podívá a dá mi nějaký lektvar.“
„Ale prosím vás, lektvar. Ten určitě pomůže od bolesti, ale my vám ten zub spravíme, že už ho vůbec neucítíte, pane… pane…“
„Promiňte, ještě jsem se nepředstavil. Filius Kratiknot. Přišel jsem…“
„Samozřejmě, pane Kratiknote, otevřete prosím ústa. Vy zatím nejste náš pacient, že? Nevadí, potom si vás zapíšu. Dám vám teď injekci, aby to nebolelo. Tak, vidíte. A jdeme na to. Miláčku, připrav mi amalgám.“
Pan Granger uchopil vrtačku a dal se do práce. Malý muž jen seděl a měl překvapeně otevřené oči dokořán, možná ještě víc než ústa. Po pěti minutách bylo vše hotovo.
„Vypláchněte si. Ale ne, to jste neměl polykat, stačilo vypláchnout. No, nevadí.“
„Já totiž, přišel jsem vám vlastně říci, že vaše dcera, Hermiona, byla přijata ke studiu na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Měl bych vám vysvětlit, o co jde, protože jako mudlové naši školu asi neznáte.“
„Prosím tě, co jsi mu píchl? Nespletl ses a nedal jsi mu…“
„Miláčku, už jsem se někdy spletl? To bude asi šok, nejspíš se zákroku moc bál. Pane Kratiknote, teď se hezky uklidníme, vše je v pořádku. Zub je spravený, jen teď několik hodin nesmíte jíst.“
Tu se stalo cosi podivného. Muž sáhl do hábitu a vytáhl krátkou hůlku. „Aguamenti,“ řekl a z hůlky vytryskla voda, která naplnila vypitý pohárek.
„Ach, vy jste iluzionista. To je vynikající trik, jak ho děláte?“ zatleskala paní Grangerová.
„Milá paní, to nebyl trik. Podívejte,“ ukázal hůlkou na mističku zašpiněnou amalgamem a pronesl: „Pulírexo.“ Miska byla náhle čistá. Pak prohlásil: „Engorgio,“ a z misky byla mísa. „Vidíte? To nejsou triky, to jsou skutečná kouzla. A vaše dcera má magické schopnosti. Proto by měla jít studovat k nám. Kouzelnickým dětem obvykle nosí rozhodnutí o přijetí sova, sovy u nás kouzelníků obstarávají poštu, ale když se narodí kouzelník nekouzelníkům, jak říkáme mudlům, jdeme za nimi osobně. Nejprve vše vysvětlíme rodičům, a když vše chápou, dáme vědět dítěti. Děti obvykle nejsou moc překvapené, spíše mají radost. Nikdy jste si nevšimli nadání své dcery? Nikdy neudělala nic neobvyklého?“
„Jednou se šla místo učení dívat na televizi,“ prohlásil pan Granger, „a to nedávali nic naučného, ale obyčejnou komedii.“
„Tak jsem to nemyslel, spíše něco nepřirozeného.“
„Minulý týden jsem jí omylem založila učebnici dějepisu do knihovny. Nemohla ji najít. Strašně ji to rozčílilo. A potom ta knížka z knihovny sama vylétla přímo k ní.“
„Vidíte,“ usmál se Filius Kratiknot, „konečně si rozumíme. A teď se prosím posaďte vy a poslouchejte.“
A oni poslouchali s otevřenou pusou.
To je krásné! Chudák pan Kratiknot 
2024 ©