Sedmá magická recenze - Tajemství Temného dvorce (připravila Betelgeuse Orionis)

Napsal Kirsten Woodová (») 30. 10. 2010 v kategorii Magické světy, přečteno: 1606×
ttd.png

Autor: Anthony Horowitz

Další díly: Návrat do Temného dvorce


Příběh Davida Eliota, dvanáctiletého chlapce, který je po zcela nečekaném vyloučení ze své původní školy přijat do Temného dvorce, vypadá na první pohled jako zdařilá parodie na série knih o Harry Potterovi. Hned na úvod je nicméně třeba objasnit, že tomu tak není - první vydání Tajemství Temného dvorce spatřilo světlo světa již v roce 1988, případná podobnost s knihami HP tedy rozhodně není vinou Anthonyho Horowitze...


David vyrůstá jako nechtěné, poslední dítě pod jednou střechou s despotickým otcem a neurotickou matkou. Oba rodiče jsou po jeho ostudném vyloučení z Betonu, chlapecké prestižní školy, raději ochotni předstírat, že nikdy žádného syna neměli, než aby přiznali svou hanbu. Dopis s pozvánkou ke studiu v Temném dvorci tak dorazí jako na zavolanou a David je na druhý konec Británie vyslán (ke své úlevě a k nesmírné radosti svých rodičů) ještě téhož dne. Během několikahodinové cesty vlakem se seznámí s dalšími dvěma hrdiny příběhu - s energickou, nezávislou a inteligentní hnědovláskou Jill Greenovou a s obtloustlým, černovlasým, koktavým a obrýleným Jeffreyem Josephem. Všichni tři si na první pohled padnou do oka a okamžitě spolu utvoří nerozlučný trojlístek, v jehož pomyslném čele stane právě David.


Příjezd do jejich nové školy, nacházející se na podle Jeffreyho neexistujícím ostrově poblíž Norfolku, je ovšem poměrně depresivní. Hned na první pohled je totiž všem třem jasné, že na této škole cosi nehraje. Nejsou si sice zcela jistí, zda u nich tyto pocity vyvolává spíše hřbitov ležící hned za školními zdmi, profesorka dějepisu, chodící zabalená v obinadlech a občas lehce „prášící“, zástupce ředitele, jehož odraz nespatříte v žádném zrcadle, profesor francouzštiny, který se o každém úplňku ze školy kamsi ztrácí, či snad laskaví a podivně přátelští spolužáci, chodící po škole jako těla bez duše, kteří noc co noc kamsi záhadně mizí...Trojlístku je ponechán čas na aklimatizování a „na rozmyšlenou“, ovšem pouze do dne jejich třináctých narozenin, kdy budou muset učinit své životní rozhodnutí – stanou se „skutečnými studenty“ Temného dvorce, nebo raději zemřou?


Temný dvorec je samozřejmě školou čar a kouzel. Rozdíl v pojetí takovéto školy mezi Horowitzem a JKR není příliš velký: v Temném dvorci sice neexistují žádné koleje (ovšem dost možná proto, že celá škola čítá pětašedesát studentů), studenti jsou nicméně též drženi po celý školní rok na pozemcích školy, mimo dosah rodičů, zcela bez kontaktu s okolním světem. Výuka zde ovšem na rozdíl od Bradavic probíhá jak ve dne, tak i v noci. Přes den se studenti učí angličtinu, francouzštinu, latinu, dějepis, tělocvik, vaření a modelování rozličných figurek z vosku, v noci potom studují telepatii, ovládání počasí a oběti krve. Zaměření na černou magii je tu tedy zjevné, ještě tím spíše, že jsou oba ředitelé školy považováni za velice mocné černokněžníky. Studenti Temného dvorce nicméně nejsou přímo předurčeni k životu na straně zla: po absolvování školy se mohou sami svobodně rozhodnout, jakým cílům budou sloužit, zda přijmou za svou černou magii, nebo naopak magii bílou.


V pojetí magie ovšem již několik zásadních rozdílů se světem JKR nalezneme: schopnost ovládat magii zde není žádnou dědičnou záležitostí. Pouze sedmý syn sedmého syna či sedmá dcera sedmé dcery je magickými schopnostmi nadána. K čarování není potřeba hůlka – stačí pouze znalost správného zaklínadla, na které bude čaroděj správně koncentrován a následně ho správně vysloví. Stranou nejsou ponechány ani magické rituály, woo-doo, či výroba lektvarů a kouzelných mastí.Co je ovšem zajímavé, je fakt, že každý čarodějnický učeň musí své škole upsat své tělo a zaprodat jí svou duši. Tělo se získává ihned po nástupu žáků na školu – každý nový student je donucen zapsat své jméno vlastní krví do knihy studujících. Duši ovšem škola získá až v den třináctých narozenin dotyčného, během velkolepého rituálu, kdy učeň vědomě přijme svůj úděl čaroděje.


Z tohoto důvodu je svět Antonyho Horowitze lehce hororovou alternativou našeho světa: ve světě JKR o svou duši nepřijdete, zůstáváte stále stejným člověkem, kterým jste byli i při zahájení svého čarodějnického studia. Měnit nás mohou až následné zkušenosti, okolí, ve kterém žijeme, přesto ovšem nepřicházíme o svou „podstatu“. Osud Davida a jeho přátel ovšem není tak růžový: po zaprodání své duše se každý učeň změní k nepoznání. David, jako nejmladší člen celého trojlístku, si velice palčivě uvědomuje změnu, kterou Jill i Jeffrey po svém přijetí mezi řádné studenty Temného dvorce prošli. Ví, že ani on po vlastním vstupu nebude již sám sebou, že se stane úplně jiným člověkem – na druhou stranu ale též tuší, jakou alternativu bude muset v den svých třináctých narozenin zvolit, nechce-li skončit na hřbitově vedle školy...


Celý příběh je rozhodně příjemným a zajímavým čtením pro nudná odpoledne všech fanoušků Harryho Pottera - mohu ho pouze doporučit! Považuji ho za čtivý, dobrodružný, plný svérázného černého humoru, který ovšem nelze brát vážně a už vůbec ne doslova!

Pro Lví tlapou

Betelgeuse Orionis

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Bris z IP 81.90.161.*** | 30.10.2010 23:43
+připisuje se tuto knihu do seznamu knih, které si chce pořídit+ Těším se, že si počtu i o jiné škole smile
Nebelbrach z IP 94.113.184.*** | 31.10.2010 09:41
Ano, taky mě to zaujalo. Přečtu si. smile
Natalie D. z IP 82.150.166.*** | 31.10.2010 18:00
+taky si připisuje další knihu na seznam+ Kde mám ty galeony na to brát? smilesmile
Yasmin z IP 109.164.73.*** | 5.11.2010 14:26
Tohle musím sehnat! smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a dvě