Osmá magická recenze - Faunův labyrint (připravil Nebelbrach Mechacha)

V labyrintu snů a reality

Faunův labyrint (Laberinto del Fauno); Mexiko / USA / Španělsko 2006; rež.: Guillermo del Toro
Hlavní role: Ivana Baquero, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gil, Maribel Verdú, Álex Angulo, Federico Luppi

Odkaz na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/221638-faunuv-labyrint/

„Brzo už vyrosteš a pochopíš, že život není takový jako v pohádkách. Je ve skutečnosti krutý. Jednou to pochopíš. I když to bolí. Ofélie! Žádná kouzla nejsou! Ani pro mne, ani pro tebe, ani pro nikoho jiného!“ Má Carmen, když říká tuto větu své dceři, pravdu? Ofélie ví, že nikoli.

Faunův labyrint, snímek na pomezí filmu válečného a fantasy, je krutý. Velmi krutý. Jeho sledování proto nedoporučuji lidem se slabšími nervy, některé scény by jim mohly způsobit špatné sny. Ale není zlý. Jde v něm o srážku dětského světa fantazie s válečnou realitou.

Roku 1944 je již několik let občanská válka ve Španělsku skončena, partyzáni však stále bojují proti fašistickému režimu. Matka dvanáctileté Ofélie se vdala za frankistického důstojníka, který má za úkol partyzánské hnutí potlačit. Je v poslední fázi těhotenství. Jede na venkov za svým manželem, kterého si vzala hlavně proto, že její první muž, Oféliin otec, padl ve válce a ona se tak dostala do velkých existenčních problémů. Sama o manželovi mluví pouze jako o kapitánovi, stejně jako jiní lidé. Jde o panovačného a nesmlouvavého člověka. Touží po narození syna, aby jeho rod měl pokračovatele, možná se oženil jenom proto.

Je tvrdý, ba krutý, hned v jedné z prvních scén ubije mladého muže a zastřelí jeho otce, aniž by se předem přesvědčil, zda jsou skutečně ve spojení s partyzány, jak se domnívá. Až po jejich smrti zjistí, že byli nevinní, ale vůbec mu to nevadí.

Ofélie, nadšená čtenářka, si cestou na venkov čte v autě mytický příběh o tom, že kdysi žila princezna v podzemním království, kde neznají lži ani bolest. Toužila však po světě lidí, slunci a modré obloze. Proto jednou utekla. Světlo ji pak oslnilo, takže zapomněla, kdo je. Ucítila zimu a bolest, nakonec umřela. Podzemní král ale věděl, že se jednou její duše vrátí, i když v jiném těle.

Po cestě musí auto na chvíli zastavit, neboť matce se udělá nevolno. Ofélie vystoupí a nalezne kámen v podobě oka. Vloží ho do blízké kamenné sochy a z ní vyleze něco, co vypadá jako hmyz, napůl strašilka, napůl kudlanka nábožná. Dívka ví, že je to víla.

Po příjezdu do vesnice objeví blízko ní starý labyrint. Služebná Mercedes ji varuje, aby do něj raději nechodila, mohla by zabloudit.

Hned první noc navštíví Ofélii víla, která změní svou podobu do lidské postavy s křídly.

Zavede ji do labyrintu, kde potkají fauna. Ten Ofélii ujišťuje, že je Moana, princezna podzemního království. Aby se do něj mohla vrátit, musí nejdříve splnit tři úkoly.

Divák se ocitá v podvojném světě. Na jedné straně se dívá na válečný film se vším, co k němu patří.

Na straně druhé sleduje Ofélii, tedy Moanu, která se snaží splnit faunovy úkoly a vrátit se ke svým královským rodičům.

Oba světy mají ale něco společného: dívka musí řešit složité situace, které by byly obtížně zvládnutelné i pro dospělého člověka. Musí projevit mnoho síly, odvahy a morálních kvalit. A poučit se může i ze svých vlastních chyb, které mají tragické následky.

Netuší, že zkouška nejtěžší ji teprve čeká a nikdo jí předem neřekne, o co půjde. Dokáže pak odolat své vlastní touze a rozhodnout se svobodně bez ohledu na to, co jí rozkazuje faun? A dokáže se postavit svému otčímovi?

A jakou cenu za to zaplatí?

Víc prozrazovat nebudu. Srovnávat magii ve světě Faunova labyrintu a Harryho Pottera by nemělo smysl, jsou to rozdílné žánry. V obou případech jde ale o totéž: schopnost přijmout zodpovědnost a podstoupit oběť.

Koho film zaujme, může shlédnout starší snímek stejného režiséra Ďáblova páteř (u nás běžel pod názvem Princ bez království: http://www.csfd.cz/film/9001-princ-bez-kralovstvi/), který je natočený podobným stylem a který je mnohými považován za kvalitnější.

Pro Lví tlapou
Nebelbrach Mechacha