Vše o hře, jejích pravidlech, úkolech atp. najdete ZDE
Obrázkové album ke hře si můžete prohlédnout TADY
V sérii přibližně sedmi článků bychom vám, milí čtenáři Lví tlapou, chtěli přiblížit, čím vším si museli projít odvážní cestovatelé a dobrodruzi z řad následovníků Godrika Nebelvíra a s jakými překážkami se na té dobrodružné výpravě musely potýkat.
Vše začalo jednoho překrásného letního dne, kdy jsme s Oliverem cestovali doslova od Ďábla k čertu (jistě, k tomu tasmánskému!), abychom našim kamarádům a červenofialovým profesorům zajistili všemožná povolení a víza. Zatímco jsme s Oliverem pendlovali kdesi mezi světadíly, všichni nadšenci do Velkého letního dobrodružství byli vyzváni, aby si připravili svá zavazadla. Zdá se vám to jako snadný úkol? Možná, ale nevěřili byste, co všechno si kouzelníci dokáží sbalit do kufru! Dokonce se najdou i tací, kteří si chtějí kouzlem sbalit vše potřebné do vlastní mysli. Není divu, že pak mají nad soutěží těžkou hlavu. – usměje se při vzpomínce na prapodivné a unikátní postupy balení zavazadel a nečekaný obsah uvnitř –
Pojďme si ale ukázat balení kufrů v praxi. Většina lvů si zvolila jako prostředek popisu verše nebo obraz, a proto začneme ukázkou balení kufru, jak nám jej zaznamenala Melissia Hale, neboť se od většiny liší – nikdo jiný nepoužil vysvětlení v závorkách tak mistrně jako právě Melissia.
„Sebou si vezu oblečení (jak na zimu, tak na teplo), vhodnou obuv, pokrývku hlavy se síťkou proti hmyzu, nějaké kouzelnické a mudlovské repelenty (nenechám se přece sežrat nějakou havětí), brýle sluneční i ty na famfrpál (vše se může hodit), hůlku (důvody jsou jasné), láhve s vodou, suchary (ale ne ty psí), kompas a mapu světa (co když zabloudím), opalovací krémy, dalekohled, kouzelnický foťák, hodinky, pláštěnku. To by bylo asi vše.“
Soudím, že i ty psí suchary by vyhládlému dobrodruhovi nakonec mohly přijít vhod, co myslíte? Další, příkladně sbalené zavazadlo nám předvede madam Betelgeuse Orionis. Její ranec obsahuje zajímavé věci a je přizpůsoben komfortnímu přežití za jakýchkoliv podmínek.
Další cestovní kufr nám ve verších představí Olivie Windy.
„Co vzít si s sebou na cesty,
na dobrodružství neznámé,
když nevíš, co se poštěstí,
když nevíš, co se namane?
A co tedy zabalit? Hůlku!
Ne, tu budu mít po ruce,
avšak myslím i pod kůrku,
v noci teplo najdu v dece.
Na deku hodím svršků pár,
taky papír, tužek dost,
snad kdyby někde nastal svár,
já popsala bych jejich zlost!
Pár lahviček s lektvary,
jen léčivých, jak říká babička,
napadená nezmary,
budu hned jako rybička.
Snad i sirky vzít bych měla,
jenom takhle pro jistotu,
kdyby ze mě byla mudla,
před veřejností výskytu.
Vzala bych si taky sovu,
nejspíš tu F, tu moji první,
když bych v noci byla na lovu,
její oči mi jistě napoví.
Dále uschovat se musí,
asi v kapse u srdce,
fotky, z nichž mám kůži husí,
fotky moje nebelvírské. :)
A pak už jen drobnosti,
pár bylinek, do lektvarů přísady,
fazolky se poštěstí,
a samozřejmě – doklady!
A v poslední řadě
balím váček s penězi.
Zapomenout na ně,
nedostala bych se k vítězi. :)
Zabaleno tedy máme,
na sebe se podíváme,
čelenku na hlavu,
předejdeme jistě pádu.
A co potom na ruce?
Z dračí kůže rukavice!
Vybaveni tedy jsme,
na dobrodružství se vypravme!“
Olivie pamatovala na mnohé a její zavazadlo tomu svou vahou jistě odpovídalo. Přesto s ním směle procestovala všechny možné kouty světa. Pan profesor Filius Orionis prozměnu zvolil nenáročný obsah:
Takto obsah zavazadla sám okomentoval:
„Žádné speciální vybavení s sebou netáhnu, došel jsem k závěru, že pokud budou místní lidé vědět, kdo jsem (proto ty řády v kufru) a zároveň se s nimi dokážu domluvit (proto ona řada jazykových příruček), půjde mé cestování jako po másle.“
Zdá se, že si pan Filius vskutku spíš než na hmotných statcích zakládá na svých dovednostech a renomé. Jen tak dál, pane profesore! Dále tu máme „malý“ kufříček od Nebelbracha Mechachy. Sám sice tvrdí, že je kufřík malý, ale podívejte se sami, kolik věcí si do něj Nebelbrach naskládal. Je vidět, že je to zkušený cestovatel, neboť s takovou výbavou by přežil jistě víc než dva prázdninové měsíce.
„Až zavřu na klíček
svůj malý kufříček,
vydám se na cesty
světovými místy.
Co si však do něj dám?
Čarovný jistě stan.
Mudlovské hotely
všechny už omšely,
pohodlný je stan,
tak rád v něm přebývám.
Co ještě přibalím?
Dva chloupky mývalí,
které samy čistí zuby,
jenom si je dám do huby.
A pak také dračí kůži,
ta promoklého vysuší.
Slavnostní též vezmu hábit.
Nechci nechat se překvapit,
kdyby někdo mě chtěl pozvat
na trachtaci do svých komnat.
Bleskobrk se vždycky hodí,
mít ho s sebou neuškodí,
mohu si jím poznamenat
jakékoli z možných témat.
K němu dvacet pergamenů,
na cestě je neseženu.
Kouzelnické šachy vezmu.
Bude nuda? K nim si sednu,
sám se sebou zahraji si,
ukrátím čas na své misi.
Lucernu si taky sbalím,
neboť zcela jistě to vím,
když budu mít dlouhou cestu,
tak si ji zas jednou přečtu.
Abych zjistil, v čem je háček,
hodí se pamatováček,
díky němu stihnu vlaky,
přenášedla, oběd, draky.
Po památkách budu chodit.
Jistě se mi bude hodit
kukátko, co všude slídí,
spatřím to, kam nesmí lidi.
Abych mohl zhasit čímsi,
zatemňovač přibalím si.
Svůj malý kufříček
zavřu teď na klíček,
vydám se na cesty
světovými místy.“
Další statečná cestovatelka, Jessica Brownová, vzala balení s důvtipem sobě vlastním. Nezapře v sobě nebelvírskou šlechetnost a rozvahu připravit se na možnost nejrůznějších překážek a bojů.
„Co asi potřebovat budu?
Na balení bych si vzala sluhu!
Já k smrti nerada hrabu se v hadrech,
raději nahatá, leč s důvtipem v zádech.
Však dvě trička, kraťasy to jistí,
pojedu na lehko, snad nebudu v tísni...
Bez čeho nejedu, to hůlka je!
Nejsem padlá na hlavu, co když potkám čaroděje??!
Dále si vezmeme kapuci,
ať jsem skrytá dnem i nocí.
Pak baterku a baterie,
co když se founek vybije!
Z nouze balím kompas nový,
doufám, že s ním někdo umí.
Taky sušenky a chipsy!
Energie sbalená na cesty,
můj žaludek si nezaslouží tresty!
Přidám ještě stříbro a broky,
když natrefím na vlkodlaky.
A česnek na upíry,
když vylezou ze svý díry.
No asi taky deku,
abych přežila tu štreku!
Zabalíme, oštítkujem,
na letiště vykračujem.
Géčka ještě v kapse,
pro domorodce plátce.
Doufám, že se neztratím,
co nemám, někde dokoupím
a ležák pak všem zaplatím.
Aloha!“
Krásně sbalený kufřík nám předvedla také šikovná Alice Way, no uznejte, její kufřík je připraven na jakoukoliv kolizi, aniž by se věci uvnitř při nárazu poškodily a rozsypaly.
Aváček de Hilson se rozhodla místo kufru vzít jiný druh zavazadla, nicméně veze si v něm také mnoho potřebných věcí. Každému, co je mu nejpohodlnější! Doufejme, že na svém putování nepotkala žádné kouzlochmatáky, kteří by ji připravili takřka o celý dům sbalený do kapsy.
„Na cestu kufr nepatří,
cestovatel i dobrodruh radši s bagáží,
jsem však ňáká čarodějka,
nemusím tahat obrovská a těžká megazavazadla.
Kouzlem si batohy zmenším
a do kapsy potom strčím.
Vezmu si vše co najdu po domě,
nikdy nevím co budu potřebovat při sobě!
Začnu nejdřív klasikou
a to oblečením a hygienou.
Přidám spoustu bylinek a lektvarů,
co kdybych chytla třeba zuběnu?
Pak nabalím chytré knihy,
ty mě vždycky táhnou z bryndy.
Aby toho nebylo málo,
přidám kotlíky, aby to za to stálo!
Přemýšlím co vzít si dál,
co třeba rovnou celý sál?
A už mě to napadlo,
potřebuji provizorní šlapadlo!
Přeci celou cestu po světě,
nebudu šlapat jen tak koketně.
Potřebuju taky někde spát,
na to stačí třípokojový stan!
Vezmu pro jistotu nářadí,
hůlka na vše nestačí!
Nádobí a příbory,
přeci nebudu jíst jako pakoni.
Povolení a doklady,
to je s penězi to důkladný.
Bezednou lahev na pití
a taky spoustu čokolády k přežití!
To by mohlo být to nejmenší,
možná zabalit celý byt bude snadnější! :)
Aváčku, doufáme, že jsi o svůj byt nepřišla! :) Dále tu máme kufr Kouheie Hasangekiho.
Zdá se, že Kouhei vsadil na osvědčený styl cestování, jak jej známe z pohádky Obušku z pytle ven, kde si muzikant pozpěvuje: „Já s písničkou jdu jako ptáček, někdy spadnu na nos - to se ví, jen si začnu zpívat jako ptáček, hned mě všechno přebolí.“ Velmi originální zavazadlo!
Poněkud uvážlivě a filosoficky k balení věcí přistoupila Esperanza Milagrosa. Nelze jí upřít snahu o co nejuniverzálněji využitelný kufr, zdá se, že s cestováním má už své zkušenosti.
„Co cestovatel musí mít,
chce-li do světa vyrazit?
Když je to navíc kouzelník,
a ne žádný poustevník?
Kufr kouzlem zakleje,
ať váha jeho netěžká je,
a zvětšovací kouzlo přidá,
nemusí místo v kufru hlídat.
A co vzít si vlastně má?
Co když bude vedro i zima zlá?
Stačí vzít si jen boty dvoje,
sandály do tepla a sněhule do nepokoje.
Pak komplet letní jistí teplé kraje,
a zimní výbava zase sněhové ráje.
Hlavně i plavky vzít se sebou,
třeba k moři cesty povedou.
A také pokrývku hlavy,
vhod přijde hned záhy.
A taky průvodce a mapy vzít,
ať ví, kudy vlastně má jít.
Sbalit si sebou i fotící krabičku,
ať vzpomínky jsou v balíčku.
A jestli jazyk neovládá,
slovník bude mu krýt záda,
vzít se sebou i KáPéZetku,
aby zdraví měl v celku.
A nakonec jen hodně síly
dobrou náladu a mnoho víry,
že zdárně procestuje svět,
naučí novým věcem svou paměť.“
Jako poslední ukázku přinášíme osobitý červený kufřík Jane Mooren, která na cestu vyrazila, jak sama píše, o pár chvil za hlavní skupinou.
„Když na cesty vyrážím,
je praktické kufr mít,
do kterého vše si zabalím,
co chci i co musím vzít.
Mám doma jeden pod postelí,
je červený s červenými pruhy,
během roku je neveselý,
na Hogwarts vozím si druhý.
Ten červený na prázdniny čeká,
až přijedu domů, zavelím,
toho se on jen tak nevyleká,
vždyť těší se, až ho zabalím.
Na dno přijdou páry bot,
žabky na pláž, na sluníčko,
gumáky do louží přijdou vhod,
tenisky jen pro potěchu, viď, Janičko!
Nad botky pak patří směle,
oblečení všech barev, tvarů,
však na vrchu vyjímají se skvěle,
mé přehlídky ponožkových párů.
Důležité bych prý už měla,
bez knížky však výlet není,
mezi ponožky tak přijde skvělá
a poučná kniha o lenošení.
Co pod ruku přijde mi,
to radostně už balím dál!
Proč nepřidat pouzdro s brýlemi?
Domorodec by na ně frontu stál!
Možná taky velký pytel,
na odpadky je po ruce,
dle madam EJWy je to přítel,
a navíc ještě v záruce.
Použít se dá na mnoho věcí,
spát v něm jde, i se odívat,
a je skladný, jak ježek v kleci,
no kdopak by ho neměl rád?
Ještě mám v kufru trochu místa,
bere ho tedy kartáček,
pasta je snad s ním už jistá,
vždyť nechytím rybu jen na háček!
Skládací prut tam ještě vecpu,
náhradní párátko možná taky,
doklady do kapsy, přes ni vestu,
věcí už mám celé mraky.
Snad mám všechno, a co třeba ne,
to půjčím si, či nějak jinak seženu,
snad nebude to moc nákladné...
S řečmi pryč a rychle, ať ostatní doženu!“
Kufry jsou připravené, příště se podíváme, co vše naše cestovatele potkalo na území Ameriky.
Pro Lví tlapou
Nerys Heliabel Ghostfieldová
Poděkování:
Děkujeme všem autorům ukázek za souhlas s uveřejněním.
A také děkujeme těm čtenářům, kteří byli natolik stateční, že dočetli až sem. Věříme, že to stálo za to!
2025 ©