Večírek ve znamení Pobertýnky (připravil Nebelbrach Mechacha)

Závěr školního roku se blíží, a Nebelvír proto uspořádal 23. 6. 2012 svůj tradiční večírek.

Sešli jsme se ve staré famfrpálové komnatě, kterou používával Nebelbrach Mechacha v době, kdy byl kapitánem. Komnata byla zcela prázdná, dokud ji pomocí kouzel trochu nezaplnila Angelica Arless. Většina přítomných netušila, proč se nacházíme právě zde, to se objasnilo až později.

Těsně před začátkem večírku se otevřela okna a do místnosti vlétla jeho důležitá postava, nebelvírská zákeřná škrkna Pobertýnka. Ihned za volání: „Škrkn, škrkn, škrkn,“ začala létat po komnatě, pronásledovaná kamarádkou Krvavou ňuňu, škrknou ve vlastnictví slečny Angelicy. Brzy se však s důležitým výrazem posadila k nohám moderátora večírku Nebelbracha.

Nejprve jsme všichni zatleskali našim sedmibojařkám Emily Smith, Esperanze Milagrosa a Niane z Libelusie, které dosáhly v jednotlivých kolech řady úspěchů. Pak převzala slovo kolejní ředitelka Betelgeuse Orionis. Připomněla letošní úspěšný školní rok, v němž Nebelvír získal školní i famfrpálový pohár: „A ačkoliv v našem „nebelvírském“ kontextu nezní pojem „dva poháry“ nijak neuvěřitelně, pravda je taková, že to neuvěřitelné je. Vy jste neuvěřitelní. Už zase jste dokázali něco, o čem si všechny ostatní koleje mohou nechat jen zdát.“ Poděkovala všem studentům a jmenovitě vyzdvihla členy vedení: prefektky Nerys Heliabel Ghostfieldovou, Emily Smith, kapitánku Rebeccu Shadowfang, pokladnici Jessicu Brownovou, správkyni obrazárny Lily Peterson, správkyni kumbálu Meredith Jade Hogan a šéftlapku Kirsten Woodovou.

Pokračovala: „Největší mé díky potom samozřejmě nepatří nikomu jinému než naší skvělé primusce, slečně Jane Mooren, která se o celou kolej starala neúnavně, se zápalem a láskou, za což jí jsme vděční my všichni.“ Pro Jane to byl poslední školní rok ve funkci primusky, neboť letos skládá OVCE a jako studentka rozšiřujícího studia již tuto funkci nebude moci vykonávat. Kolej jí proto tajně připravila dárek. Před užaslou Jane se objevil malý balíček. Chvíli váhala s otevřením, v legraci prohlásila, že by z něj mohlo vyběhnout něco, co ji sní. Nebyla tak daleko od pravdy, z balíčku se za zvuku hudby vyrojily obrázky jejích oblíbených zvířat, jednorožců a draků, doprovázené různými texty. Dojetí, které se Jane zmocnilo, jí nedovolilo navázat proslovem primusky, proto u slova ještě zůstala slečna kolejnice.

Přistoupila k udělování nebelvírských čelenek s rubínem, které získávají každoročně dva studenti na základě celokolejního hlasování. Nejvíce bodů získala prefektka Emily, druhé a třetí místo obsadily společně Esperanza a Jane. Protože obě již vlastní čelenku z minulých let, druhá čelenka zůstala zatím v kumbálu. Čtvrté a páté místo v kolejním hlasování získali Nerys a Oliver McCollin.

Během vyhlašování čelenek si Jane otřela slzy dojetí a přistoupila k proslovu primusky. Hned se ukázalo, že druhá čelenka v kumbálu nezůstane: „Čelenky jsou odměnou a oceněním pro ty nejnebelvírštější z nás. Za dobu, po kterou se již čelenky udělují, je získalo několik důležitých a skvělých lidí, kteří si je velice zasloužili. Je tu však mezi námi člověk, na kterého čelenková anketa jaksi zapomněla, i když si ji právě ‚on‘ zaslouží snad úplně nejvíc z nás všech. Mluvím o někom, kdo je už dlouhá léta srdcem i duší Nebelvíru, jeho laskavým ochráncem a vůdcem. O někom, bez koho už bych si snad kolej nedokázala představit, a jsem si jistá tím, že na tom tak nejsem sama. Vlastně se jedná o lvici, která by se takhle zcela jistě nazvat nenechala a která je až příliš skromná na to, aby se zahrnula do ankety, kterou sama pořádá. Chtěla bych tedy dnes předat vlastně čtvrtou čelenku dnešního večera. Její hrdou nositelkou může být od této chvíle madam Bete!“

Jane pak pronesla emotivní proslov, v němž všem poděkovala a vyznala se ze své lásky k Nebelvíru. V té chvíli nebylo už ani jedno oko v komnatě suché, možná leda škrkní.

Pobertýnka začínala být netrpělivá, Nebelbrach ji tedy uklidnil, že přichází její chvíle, a prozradil na ni, že se v jejím vlastnictví nachází důležitý magický předmět: nebelvírská odpočinková pochodeň. Bohužel při tom neopatrně poznamenal, že neví, kde ji Pobertýnka ukradla, načež se škrkna zamračila a vykopla ho z hradu. Záležitost kolem pochodně pak dovysvětlila Jane: „Tato pochodeň totiž svému držiteli zajišťuje kvalitní odpočinek, jaký si všichni po namáhavém školním roce zasloužíme. Naše milá zákeřná škrkna koleji slíbila, že nám ji na prázdniny zapůjčí.“ Nebelbrach se po osvěžující koupeli v Hanibalově jezeře vrátil do komnaty a všechny informoval o tom, co mu už dříve sdělila Pobertýnka. Pochodeň ukryla v KNP, heslo k ní jsme mohli objevit podle jejích indicií v zaheslované části nebelvírského webu. Vypravili jsme se na kolejní chat.

Pobertýnka nám tam na pergamenu předala dvě otázky a odletěla. Dospěli jsme ke slovu Vánoce. Chvíli to nedávalo smysl, pak nás však napadlo, že by pochodeň mohla být v komnatě, do které nám o vánocích připravila dárky Fleutýnka. Tehdy nás v ní čekal stromeček a plno klecí se sovami. Zapátrali jsme ve vzpomínkách, odhalili její heslo a vydali se tam.

Komnata vypadala značně zpustle. Všemu vévodil uschlý stromeček, pod nímž byly prázdné klece.

Našli jsme v ní však Pobertýnku, která po ní létala s pochodní postavenou vedle sebe a vykřikovala: „Škrkn, škrkn, škrkn!“ Pak přilétla k Jane a pochodeň jí dala do ruky.

Jane byla ještě trochu konsternovaná z toho, jak komnata vypadá, a tak prohlásila: „Když se ukradne v červnu komnata Fleutýnce, tak holt vypadá takto, vánoční skřítka tu přes rok neuklízí, že jo…“ Jak Pobertýnka uslyšela opět něco o krádeži, zamračila se a vykopla Jane do jezera. Ta po návratu Pobertýnce poděkovala za osvěžující koupel, ukázalo se však, že jezerní voda nesvědčí pochodním.

Zdálo se, že letos nebudou správné odpočinkové prázdniny. Vždyť co by mohlo zmáčenou pochodeň opět zapálit? Naštěstí nám Pobertýnka dala další hádanku a po jejím vyluštění jsme zjistili, že je to oheň z kolejního krbu.

Pochodeň opět hořela. Provolali jsme slávu Pobertýnce, Nebelvíru a prázdninám, pak jsme zařvali naši kolejní hymnu. Večírek však ještě nekončil.

Slova se opět chopila slečna kolejnice. Na řadě bylo vyhlášení nováčka roku: „Ačkoliv si všichni naši letošní nováčci zaslouží velkou pochvalu – alespoň tedy ti dosud nesmazaní – je tu jedna studentka, která vyniká nad ostatní. A to nejen v množství předmětů, které ve svém prvním ročníku vystudovala, ale i v množství soutěží, které pro Nebelvír vypracovala. K tomu všemu jde o studentku velice milou, veselou a nenápadnou – co více k ní dodat?“ Nováčkem roku se stala Alice Way. Jako odměnu si mohla vybrat jeden z kolejních předmětů, nejvíce ji zaujalo nebelvírské pyžamo dlouhých nocí.

Poslední vyhlášení si vzala na starost Jane, šlo o cenu pro nejlepšího kolejního bodaře, tedy o nebelvírský plášť: „V letošním roce byla naší jasnou bodovou hvězdou Espe, která se pustila do velkého počtu předmětů a soutěží, na kterých pracovala celý rok. Myslím, že jí za její velkou aktivitu a obětavost patří veliký potlesk! Jelikož už ale Espe jeden plášť má, souhlasila s tím, že ho získá druhý nejlepší bodař z naší koleje, tedy náš Oliver, který se pustil do velké spousty předmětů a po celý rok bojoval o nejvyšší příčky v bodování.“

Tím skončily slavnostní chvíle, ale čekal nás ještě kvíz s přesmyčkou, který připravili Oliver a Emily a kterým nás provedla Esperanza. Asi naše únava způsobila, že vůbec nebylo jednoduché se s ním vypořádat. Nakonec však se našli čtyři úspěšní řešitelé: slečna Angelica, Nebelbrach, Alissia Catherine Alterey a Olivie Windy.

Pak už jsme si jen tak povídali. Část účastníků večírku se v jeho průběhu stihla nechat vyfotit u Pastičky.

Pro Lví tlapou

Nebelbrach Mechacha

Poděkování:

Za obrázky děkujeme Niam i Tir-na-nog a Mii Scream.