Bilkis Blight – dívka mnoha tváří
Ke svému prvnímu rozhovoru jsem si vybrala (myslím, že dostatečně významnou) červenou studentku a nebelvírskou prefektku Bilkis Blight. Povídání to bylo vskutku příjemné a zajímavé.
Jsi studentkou naší školy již několik let, přesně čtyři školní roky. A mě by zajímalo, jak jsi se tehdy, před těmi roky, o Hogu dozvěděla.
Ehm, nejspíš mi bude chvilku trvat, než si vzpomenu, jak to úplně přesně bylo. Zamyslela se a pokračovala. Samozřejmě jsem o tom, že bych měla jít někdy do kouzelnické školy, věděla už od malička. Maminka mi vždycky říkala, že až přijde správný čas, tak mě na nějakou přihlásí. Na Hog jsem se dostala díky madam Eillen McFir. Ona je maminčinou přítelkyní, a když mi bylo 11, tak mamce řekla, že bych měla jít na Hog, protože je to ta nejlepší škola a ona tam učí a mohla by na mě dávat pozor. Mamka se mě vždycky bála někam pouštět samotnou, takže byla ráda, že na mě dohlédne někdo, koho dobře zná. Napsali jsme přihlášku a pak jenom čekali, jestli mě do školy přijmou.
Měli bychom tedy madam Eillen poděkovat. To díky ní máme tak skvělou prefektku. To mě přivedlo na mou další otázku.
Jak všichni víme, jsi nebelvírskou prefektkou. Je prefektování náročné? Zabere hodně času? Jaké jsou výhody a nevýhody prefektování oproti obyčejnému studování?
Prefektování je občas hodně náročné. Hlavně časově. Prefekt dělá spoustu věcí, které třeba nejsou na první pohled vidět, ale jsou potřebné a zaberou dost času. Když si to ale člověk umí zorganizovat, což teda s mudlovskou prací nebo školou a koníčky mimo Hog není zrovna jednoduché, tak se to dá zvládnout. Výhody a nevýhody? Tak na to já moc nekoukám. Kdybych měla jmenovat výhody, tak je to samozřejmě zapojení do dění a možnost něco tvořit. Mno a nevýhody jsou zase ty, že když je potřeba něco udělat nebo rozhodnout, tak se člověk musí okrádat o možnost dělat něco jiného. Aspoň já to takhle mám. Někdy musím vynechat soutěže, semináře, jindy i osobní věci a záliby. Člověk se musí umět rozhodnout, jestli do toho chce jít naplno a jestli je ochoten něco obětovat, nebo jestli to chce šidit a stihnout jiné věci. Já jdu ráda do věcí naplno, ale občas prostě řeknu dost a věnuju se jiným věcem než Péčkování, nebo prostě odpočívám. Jsem ochotná pracovat ze všech sil, ale když dojdou, tak prostě polevím a odpočinu si.
A to dělá z Bilkis takovou prefektku, jaká je – úžasná. Jako uchazečka o studium Prefektování a primusování jsem byla na tuto odpověď velice zvědavá. Bilki mě neodradila.
Jsi členkou školního spolku Lumfluxo Pictus. Co nejraději fotografuješ?
Jsem dokonce zakládající členkou. Přiznám se, že to jsem nevěděla. Poslední dobou nemám na fotografování příliš času, což mě mrzí, ale nedá se nic dělat. Nevím, co fotím nejradši. Vlastně fotím ráda skoro všechno. Ale když se nad tím tak zamyslím, tak u mě asi nejvíc vede příroda. Květiny, krajiny, stromy, atmosférické jevy a podobně. Pak je to můj zvěřinec – pes, kočky, papoušek, gekončík. No a další oblíbené objekty jsou trošku techničtější – zajímavé stavby jako kostely, rozhledny, mosty, zámky a hrady; hasičské stříkačky a hasičské soutěže, vlaky, auta a jiné stroje. Jak říkám, fotím ráda skoro všechno, co je kolem nás.
Opravdu velmi často do školy odbíháš ze svého mudlovského zaměstnání. Prozradíš čtenářům, jaké je vlastně Tvé povolání u mudlů?
Ano, velmi často šidím svou mudlovskou práci a místo toho odbíhám do školy. Koneckonců, u mudlů není taková zábava a ani mě toho tolik nenaučí, takže se není moc čemu divit. V mudlovském světě se kryju jako geodet, nebo, chceš-li, zeměměřič. Jsem takový ten človíček s „tyčí“ nebo „bedýnkou“, kterého můžete vidět na polích, loukách i na ulicích a u domů. Zaměstnání je to docela zábavné a já ho mám ráda. Dokonce jsem to u mudlů i vystudovala. Občas je vtipné, když to někde řeknu, ale baví mě ty nevěřícné mudlovské a kouzelnické pohledy.
Neubránila jsem se a také nasadila onen nevěřícný pohled. Samozřejmě vím, o jaké povolání se jedná, ale ještě nikdy jsem se s žádným geodetem nepustila do řeči. Po chvilce klábosení o tomto zaměstnání jsem přešla na další otázku.
Ví se o Tobě, že ráda vyrábíš šperky z přírodních materiálů. Na jaký svůj výrobek jsi opravdu pyšná?
Vyrábím toho víc než jen šperky, ale šperky jsou moje priorita. Takže se tu radši nebudu rozepisovat o tom, co ostatního se dá ještě udělat. Jsem pyšná hned na několik svých výrobků. Předně je to motýl, kterého jsem vyráběla v rámci Kouzelnické šperkotvorby a jehož fotka je i ve školním archivu. Pak je to půlměsíc, který mi dal opravdu zabrat a byl vyroben loni v rámci soutěže na Hogu a měl se stát cenou do tomboly na Letňák. Jestli se někdy někam dál dostal, to vážně nevím.
Mno a pak je to jeden poměrně složitě dělený přívěsek, který má doma madam Eillen.
Miluju vyrábění takových věcí. Strašně ráda pracuji se dřevem a podobně, takže toho vyrábím hroznou spoustu, i když to pak nikdy nikdo nenosí.
Fotografie mi doslova vyrazily dech. Jedná se opravdu o skvostné kousky – nádhera!
Také jsem se dozvěděla, že jsi členkou Sboru Dobrovolných hasičů. V tom se moc neorientuji, ale to znamená, že bys klidně i mohla zasahovat při požáru, že? Už jsi byla přítomna nějakého zásahu?
Ano, jsem dobrovolný hasič. To je další moje velká láska. Je to pro mě zábava, i když je to občas poměrně dost časově i fyzicky náročné. A ano, mohu i zasahovat, i když to mívá na starost spíš mužské družstvo. Zásahy nejsou moc časté, i když sem tam se nějaký objeví. A nejsou to jen požáry, jsou to i povodně, spadlé stromy a podobné věci. Jednou jsem dohašovala les. U povodní jsem sice nebyla, ale byla jsem u úklidu po nich a musím říct, že doufám, že se dlouho žádné neobjeví a že nebudu muset zasahovat, protože kluci spali sotva pár hodin, neustále byli mokří jako myši a lítali z místa na místo jako splašení.
Nevycházela jsem z údivu, co všechno naše prefektka dokáže.
Následovaly „rychlootázky“. Bilkis má ráda kočky. Další otázka byla tudíž zapeklitá.
Kočka nebo lev?
Ale Bilki se nedala zaskočit.
Kočka nebo lev? Hm, myslím, že oboje. Kočka i lev…
Moře nebo hory?
Jednoznačně hory. U moře jsem nikdy nebyla a ani mě to moc neláká. Tedy, nějaké povalování u něj a koupání. Ráda bych se podívala k moři třeba do Norska. Ale hlavně kvůli fjordům… Takže ano, určitě hory.
Čtení knih nebo psaní povídek?
(Na tuto odpověď jsem byla velice zvědavá. Věděla jsem, že pro Bilkisku bude těžké si vybrat. A nemýlila jsem se.)
Tak tohle je podpásovka… Vážně nevím, co dělám radši, jestli radši čtu, nebo radši píšu. Asi oboje stejně, i když jsou období, kdy to či ono převládá. Teď zrovna mám období čtení a psaní je odsunuté, ale za týden to může být jinak. Ale myslím, že oboje ke mně neodmyslitelně patří.
Na konci našeho rozhovoru jsem Bilki poprosila o nějaký ten Vzkaz pro vás – čtenáře Lví Tlapy.
Já hrozně nerada někomu něco vzkazuju. Hlavně proto, že nikdy nevím, co bych měla vzkázat. Takže skončím asi u mého oblíbeného: Mějte se krásně, usmívejte se a užívejte života, co to dá.
Z našeho rozhovoru jsem byla opravdu nadšená. Tak tedy doufám, že vy jste si naše povídání užili alespoň tak dobře jako my dvě.
Pro Lví Tlapu
Elizabeth Anne Groats