Pátek 18. 1. 2013 byl velkým dnem pro nebelvírskou studentku Narcissu Teacherovou. Završila své kouzelnické vzdělání. Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny složila z Kouzelnických počtů u pana profesora Filia Orionise. Její práce byla hodnocena jako vynikající a komise, v níž kromě vedoucího práce zasedali Betelgeuse Orionis, Mintaka Orionis a Meredith Jade Hogan, stejně ohodnotila i Narcissin výkon v propugnatio a cogito. Nebelvír má dalšího dospělého kouzelníka.
Narcissa se o své dojmy podělila se čtenáři Lví tlapou.
Nejprve tedy něco ke zkoušce. Jako předmět sis zvolila Kouzelnické počty. Co tě k tomu vedlo?
Měla jsem na výběr pouze ze tří předmětů, které jsem vystudovala i ve druhém ročníku, jeden byl od madam EJWy, která obvykle zkoušky nevede, a pak tu kromě Počtů bylo ještě Barvokouzlení. Rozhodla jsem se pro Počty hlavně proto, že v oblasti kreslení jsem na tom tak trochu katastrofálně. Občas v záchvatech zoufalosti jsem se za svůj výběr proklínala, ale nakonec jsem za něj ráda, byla to zajímavá zkušenost, která by se mohla dát uplatnit i u mudlů.
Překvapilo tě něčím zadání Pravděpodobnostní podivuhodnosti? Jak se ti zpracovávalo?
Překvapilo mě hlavně tím, jak rychle se plnil pergamen. Původně jsem se bála, že nebudu schopná dosáhnout ani na délku běžné eseje, ale v průběhu psaní jsem se nestačila divit, že mi vlastně už nezbývá místo (nu, možná spíš čas a energie) na ještě nějaké další paradoxy, a skončila jsem na třech… Pak taky zezačátku se mi všechny paradoxy zdály záhadné a nevysvětlitelné, ale čím déle jsem o nich hloubala, tím mi to připadalo jasnější. Jinak jsem klasický plašil, nebýt lidí, u kterých jsem si mohla postěžovat, nevím, jak by to dopadlo, tady mi hodně pomohla madam Aki.
A co tvé dojmy ze zkoušky?
Ústní část byla dost zmatená, třeba ta proklatá pluska! - rozesměje se - Naštěstí tam ale byla taky skvělá nebelvírská podpora a úsměvy madam Bete, a hlavně mi to uteklo dost svižně (ano, i když přihlížejícím a přísedícím se to tak možná nejevilo), a měla jsem to tak rychle za sebou. Dojmy mám hlavně z času po zkoušce, takhle dojatá jsem opravdu hodně dlouho nebyla, děkuji, Nebelvíre! - ještě teď zamačkává slzy pohnutí -
Na naši školu ses registrovala v roce 2009. Vzpomínáš si ještě na své začátky?
No, jak na co. Jelikož jsem byla dobře zabezpečena a zasponzorována (moje patronka Mari, kterou jsem znala již z dřívějška, se za mne tak trochu přimluvila, za což jí stále patří můj velký dík), nadšeně jsem se nahlásila na spoustu předmětů (na mne a na bytí nováčkem, osm jich bylo) bez důkladného rozvážení a pak skončila na polovině, za kterou jsem ještě byla ráda.
A jak tvé studium pokračovalo dál?
Škaredý zvyk přeceňování vlastních sil si s sebou nesu doteď, na začátku roku se akčně hlásím všude možně a skončím na číslech kolem jedné (čtyřikrát i s letoškem to byla jednička). A taky kvůli tomu postrádám akademickou čepku! Ale příští rok těch sedm dám a bude moje. - tváří se tvrdohlavě a moc doufá, že jí to vyjde - Jinak to se mnou bylo taky jako na houpačce, v začátcích druhého ročníku jsem se odebrala na odpočinek do Mrazákolandu, ale stihla jsem se vrátit, ročník dokončit a postoupit. Pak následoval vzestup ve třetím ročníku, kdy jsem se pod vedením madam Bete a Jane snažila, co to šlo. A pak zase pád, na začátku ročníku čtvrtého jsem opět vycestovala do chladných krajin, ale stejně jako ve druháku jsem se stihla vrátit… Nějak nemůžu uvěřit, že to tak rychle uteklo a vážně jsem už důchodce! - nostalgicky vzpomíná -
Poděl se s námi o svou vůbec nejlepší vzpomínku z Hogwarts.
Těžko vybrat něco jediného konkrétního. Byla to obrovská spousta věcí od zařazení do Nebelvíru přes zjišťování jeho úžasnosti až k připomenutí toho samého, což se stalo třeba právě v pátek. Ráda vzpomínám i na svůj první letňák a poznání některých lidí osobně.
A teď ještě o tu nejhorší.
Hezké vzpomínky nejsou na nejrůznější aféry, jak ty mulťácké, tak různé bodové, či na některé hádavé výstupy. Někdy to člověka naštve, jindy mu to pokazí iluze, ale prozatím jsem se se vším zvládla vyrovnat.
V koleji jsi dělala prefektku, získala jsi Cenu Godrika Nebelvíra, patříš k nejlepším a nejzapurtilejším famfrpálovým hráčům. Jsi taková nebelvírská legenda. Je něco, co tě na tvé dosavadní kolejní kariéře mrzí?
Páni, legenda, no takového silného slova bych asi neužila, ale děkuji, zrovna z tvých úst to potěší. - usměje se - Mrzí mě třeba právě to, že se pro něco nadchnu a pak mi činí potíže to dovést do konce. Jeden rok se mi to snad tak nějak povedlo, ale hned poté jsem se šla zchladit a pak má aktivita dost stagnovala, od čtvrtého ročníku jsem se už moc v hradním dění neorientovala, po výstupu z krajin ledu je těžké se zpět zaklimatizovat. Mám ale zájem na tom, abych do budoucna nebyla jen přítěž, snad se to trochu povede.
A na co jsi naopak hrdá?
Na Nebelvír! A pak neskromně musím říct, že na to, že do mne Jane a madam Bete vložily důvěru a vyvolily si mě na jeden rok na stříbrný post. Ne kvůli postu, ale právě kvůli důvěře dvou lidí, kterých si velice vážím. S čímž je pak taky spojena Cena Godrika Nebelvíra, která mě taktéž moc potěšila a taky pěkně překvapila.
OVCE znamenají zlom v životě každého kouzelníka. Víš už, jak bude tvůj život dále pokračovat? Chystáš se zfialovět?
Nebelvír opustit rozhodně nechci (jen tak se mě nezbavíte), vidím to na věčného studenta.
Ciss, moc děkuji za čas a odpovědi a ještě jednou: velká gratulace!
+ 
2024 ©