KVĚTEN
V květnu jsme se dočkali další změny pokladníka – Helene se nechala zmrazit, takže její místo bylo přiděleno Jessice, oblíbené studentce třetího ročníku. Helenin odchod nicméně poměrně pěkně demonstroval všeobecnou hradní atmosféru: únavu, nestíhání mudlpovinností a přecenění svých časových a psychických možností.
Nutno podotknout, že se ovšem jedná o každoroční evergreen: v měsících před koncem mudlovských pololetí bývá naše škola celkově vždy dost „ospalá, prořídlá a zpomalená“. V Nebelvíru jsme možná ještě byli poměrně aktivní, ačkoliv jsme ve školním poháru drželi nepěkné poslední místo: začali jsme se totiž pomalu posunovat směrem ke třetímu Zmijozelu, který už naopak ve svém snažení hluboce polevil. Aktivnější z nás proto začali opět cítit naději na lepší než bramborové umístění a pustili se do dodělávání Zetek v předmětech, které si během dubna dobrali, ti s horšími časovými možnostmi je potom alespoň v kolejní místnosti povzbuzovali a drželi palce. Zejména jsme ale povzbuzovali Esperanzu, která si zapsala 51 předmětů, což byl rekord v historii školy – sváděla ovšem lítý souboj se zmijozelskou Cerridwen o Snaživce roku a byla odhodlaná dát do toho maximum.
Jediný, kdo tak v květnu opravdu nespal, byla hradní schodiště. Ta měla dokonce narozdíl od nás tolik elánu, že si začala dělat, co chtěla. Svévolně se přesouvala z místa na místo a měnila svá uspořádání, jako by unaveným studentům a profesorům chtěla vzít ještě i ty poslední zbytky energie a duševního klidu. Profesor Werewolf nakonec na konci měsíce vyjednal s majitelem krámku Kouzelnické nástroje vydání speciální Mapy hradu, která je očarovaná tak, aby v reálném čase ukazovala vždy správný směr hradních schodišť. Mapa ovšem stála (a stále stojí) celých 12 galeonů, takže si ji mohli dovolit pouze opravdu zámožní jedinci. Ti méně zámožní se ovšem nakonec k smrti též neuběhali, krátce po uvedení mapy na trh se totiž schodiště jako zázrakem uklidnila a jako na truc všem opatrným boháčům už od té doby vedou zase pouze tam, kam vést mají.
Během přesouvání schodišť ovšem došlo k ještě další důležité události – asi v polovině měsíce se jedno ze spodních schodišť vychýlilo ze svého obvyklého směru a zamířilo až ke staré nepoužívané chodbě, na jejímž konci byly objeveny ztracené dveře vedoucí do hradního sklepení! Pan ředitel byl zprávou nadšen a zajistil, aby dané schodiště vedlo k oné zapomenuté chodbě již nastálo. Zákaz vstupu sem ovšem mají studenti prvních dvou ročníků, neboť se sklepení a celá chodba k němu vedoucí nalézá v havarijním stavu: bez alespoň mírně pokročilých znalostí magie se tu člověk neobejde...
Hodí se dovysvětlit, že ony dveře do sklepení byly v tuto dobu neprodyšně uzavřené. Nepasoval k nim žádný klíč a nešly otevřít žádným kouzlem. Ačkoliv se zhruba v tuto dobu začalo některým návštěvníkům školní laboratoře stávat, že nacházeli pod kotlíky podivné staré rezavé klíče, které nepatřily k žádným známým dveřím (vedle dalších věcí jako jsou zapomenuté drobné přísady do lektvarů či učební svitky sobojových kouzel), po prvotním nadšení museli konstatovat, že nepasují ani do zámku k dveřím sklepení.
ČERVEN
Poslední měsíc roku Léto 2011 dopadl pro Nebelvír velice radostně. V první řadě jsme pokořili cíl, který jsme si vytyčili již v únoru a na který jsme stále nemohli dosáhnout: předehnali jsme Zmijozel ve školním poháru a dostali jsme se na třetí místo! Navíc jsme Zmijozel porazili i v klíčovém famfrpálovém zápasu (který tedy ovšem probíhal již na samém konci května, mám-li být přesná), takže jsme si opět zajistili další vítězství v ŠFM! Na Závěrečnou slavnost jsme šli proto hrdě a s radostí a musím uznat, že šestý famfrpálový pohár se nám na krbu vyjímá znamenitě!
Celkově jsme za celý školní rok nakonec nasbírali 76 421 bodů, čímž jsme sice překonali svůj výsledek z ledna o více jak 12 000 bodů, tentokrát nám to ovšem stačilo „pouze“ na těžce vydřené a jen tak tak uhájené třetí místo. První Havraspár nám utekl ještě o dalších více jak 7 000 bodů... Cenu Godrika Nebelvíra si na Závěrečné slavnosti převzal odcházející a všemi milovaný famfrpálový kapitán Nebelbrach, Snaživce roku nakonec o pouých 600 bodů vyhrála Cerridwen. Esperanza se ovšem i přesto stala naší nekorunovanou královnou, protože i tak nasbírala ještě o 2 100 bodů více než náš loňský Snaživec Jane. Nakonec jsme jí tedy alespoň předali odznáček Rubínové Lady, který byl sice nedostatečnou, ale aspoň snad milou náplastí.
A aby byl můj výčet kompletní, zmíním ještě, že úctyhodné Nebelvírské čelenky s rubínem kolej ve svém hlasování přidělila právě těmto dvěma studentům: Esperanze a Nebelbrachovi. Nebelbrach tak získal již druhou čelenku v řadě (respektive, abych byla přesná, druhou samozřejmě nedostal, ale ta první se mu aspoň přeleštila, aby vypadala zase jako nová), čímž se z něj stal nejoblíbenější student koleje za uplynulý mudlovský rok.
Správný měsíční přehled ovšem nemohu nezakončit informací, že jsme se na začátku června dočkali ještě i zvětšení svých pokojů o osobní galerie obrázků. Značně se nám tím usnadilo (tedy alespoň těm, kdo se je naučili rychle používat) odevzdávání kreslicích domácích úkolů a soutěží – obrázky navíc zůstávají zachovány i pro školní archiv, což by mělo podpořit jejich zveřejňování.
2025 ©