BŘEZEN
Během března došlo ke změnám v kolejním vedení: zmraženou Briseis na postu prefekta nahradila Alissia, kterou na postu pokladníka zase vystřídala Helene. Svůj „budoucí odchod“ ohlásil též famfrpálový kapitán Nebelbrach, díky čemuž jarní famfrpálovou sezónu zahajovaly naše dvě nejnadějnější kandidátky na jeho místo: první trénink odehrála s kapitánskou páskou na ruce Rebecca, druhý Mariana. Pro oficiální zápasy ŠFM svému mužstvu ovšem už opět šéfoval Nebelbrach.
O „lovení“ ukradených věcí z jezera jsem se už rozepisovala, nicméně s „jezerními lupiči“, jak jsme neznámým zlodějům přezdívali, souvisela ještě další nepříjemná věc – postupné zatopování některých níže položených částí hradu. Ze všeho nejdříve byla zaplavena Dívčí umývárna a kuchyň, následně i Scriptorium v knihovně a pár dní bylo podivně čvachtavo dokonce i v komnatě Soutěží! Na první pohled by se tak sice mohlo zdát, že se nás těchto pár „záplavových nehod“ nemuselo nijak týkat, vždyť Nebelvír přece sídlí ve věži, ve které máme vlastní toaletu, ochotné skřítky nosící občerstvení kdy se nám jen zamane, a k tomu se většina z nás v době famfrpálu ani kloudně neučí. Potíž byla ovšem v tom, že se z těchto stojatých vod začala po hradě šířit vysoce nakažlivá úplavice. Stačilo jen projít kolem zamořené oblasti a do pár hodin člověk skončil na Ošetřovně – s ukrutnými průjmy, strhaný a kvílící bolestí. Nejhorší bylo, že na tento druh úplavice nezabíraly obvyklé lektvary a než byla v Godrikově Dole objevena bylinka, která měla moc průjem zastavit, potentilla palustris, ležela na Ošetřovně polovina koleje. Jediný (leč bohužel nepříliš účinný) způsob obrany, který jsme měli k dispozici, bylo nošení zdravotnických roušek, které speciálně pro nás umístila na své pulty lékárna na Příčné.
Aby ovšem vše nevyznívalo tak černě, potkalo nás v březnu i pár zábavných a dobrých věcí. Předně byl počátkem měsíce spuštěn první ročník Turnaje tří kouzelnických škol. Ačkoliv šampionka reprezentující naši školu, Larrie Larstonová, nebyla studentkou Nebelvíru, měli jsme i my své „želízko v ohni“ v podobě prefektky Esperanzy, kterou ohnivý pohár vybral jako zástupce asistenta šampiona. Navíc jako „poslední záchrana“ byla vybrána i Dors, další z našich studentek – která se ovšem, nutno podotknout, nakonec do Turnaje nijak nezapojila.
Za zmínku v souvislosti s Turnajem nicméně jistě stojí i to, že se z něj nakonec nestala až taková sláva, jakou jsme očekávali. Jelikož se jednalo o mezinárodní událost, odehrávalo se veškeré dění mimo hradní pozemky, na místě, kam nás sice mohlo během několika okamžiků přenést speciální turnajové přenášedlo (staré záplatované ponožky!), které však bylo pro naši mentalitu značně nepřehledné a hlavně se zde mluvilo výhradně mezinárodní angličtinou (kdyby se mimochodem chtěl někdo na místo turnaje podívat, stačí vyslovit formulku http://dragoony.bradavicarka.si/twt/index.php ). Většina z nás se tedy pouze spokojila s články, které o turnajovém dění publikoval Denní věštec, a s fanděním Esperanze, která občas v kolejní místnosti zamyšleně luštila podivné úlohy, jejichž smysl nám nesměla objasnit. Po závěru celého Turnaje ovšem byla tak laskavá a vložila všechny své vzpomínky do školní myslánky, takže případní fanoušci a zvědavci se zde mohou na vše podívat skrze vzpomínkovou ampulku se štítkem „HH – TriWizard Tournament“.
Březen byl nicméně také měsícem stávek. V první řadě nás všechny zasáhla stávka soutěžních šotků, kteří 13.3. vyběhli do světa s tvrzením, že ukradli zadání všech soutěží. Vyhrožovali, že se nic nevrátí do normálu až do chvíle, dokud neuvidí, že jejich stávka na hradě cosi změnila, zejména co se chování a uvažování celohradního studentstva týče. Po dvanácti dnech stávky studenti nakonec vyslali zástupce z každé koleje, kteří ve Velké síni šotkům slavnostně slíbili, že se studenti začnou chovat lépe a nebudou v soutěžích podvádět. Kdyby někoho zajímalo přesné znění slibu, zde je záznam celé chvíle:
Od tohoto dne soutěže zase fungovaly bez problémů – avšak dočkaly se drobných změn. V jeden den jich končilo méně a hlavně byly vyvážené: končila vždy maximálně jedna kreslicí, jedna veršovací, jedna spisovatelská, jedna fotografická a jedna vyhledávací soutěž. Navíc bylo omezeno množství jednotek, které bylo možno udělit za vyhledávací soutěže. Důvodem byl fakt, že právě v těchto soutěžích nelze rozpoznat, zda od sebe studenti neopisovali, toto opatření tedy mělo zajistit, aby výše odměny nikoho příliš nesváděla k nepravostem...
Nejspíš by se ještě hodilo dovysvětlit, jak jsme celou stávku vnímali v Nebelvíru. Její zahájení bylo pro nás překvapením, a to ne ve všech případech zcela příjemným, před jejím koncem jsme se nicméně v kolejní místnosti shodli, že nám vlastně vůbec nevadila. Celé první čtvrtletí školního roku bylo totiž právě kvůli soutěžím nesmírně vyhrocené. Pro ilustraci bych si zde dovolila citovat kousek vývěsky naší primusky Jane, kterou pro nás sepsala na konci února: „Ostatní nasadili bláznivé tempo a téměř to vypadá, že je jim jedno, jestli to některé z nich porazí. Přijde mi ale jako lepší možnost mít v koleji silné a v rámci možností i šťastné lidi, kteří nebudou unavení a vyšťavení jako citron. Radši budu truchlivě pohlížet na bodování, než aby mi na konci roku pak znavená polovina koleje odešla do mrazáku s tím, že se po tak náročném roce potřebuje zotavit. Třeba by se pak už někteří ani nevrátili. A to já nechci, na to vás mám všechny až moc ráda. Nechci, aby přepětí v soutěžích část téhle skvělé koleje zničilo. Nejradši bych vzala celý Nebelvír a na tenhle splašený rok ho zavřela do nějaké bubliny, kde klidně přežijeme. Bohužel, nejde to. A tak máte možnost, abyste si vybrali, kterou cestou jít.“ Ti aktivnější z nás ovšem bojovali s přívalem soutěží den za dnem dál, možná o to horlivěji, že některé jejich spolužáky už hradní bodová mánie omrzela. Stávka těmto oddaným tak dala příležitost konečně vydechnout a věnovat se pouze úkolům. Jak se tedy tito na konci března přiznali, nevadilo by jim, kdyby pokračovala ještě o chvíli déle...
V druhé řadě potom ještě proběhla stávka v agentuře Žlutá tlapa, kvůli čemuž jsme si polovinu doby, kdy stávkovali soutěžní šotci, nemohli vydělat žádné drobné ani v Prasinkách. Důvod této stávky nám ovšem objasněn nebyl a po nějaké době skončila stejně nečekaně, jako začala.
DUBEN
V měsíci dubnu jsme oslavovali jaro. Pan ředitel pobíhal po škole převlečený do podivného maskovacího úboru a všem na potkání strkal do rukou květiny, ve Velké síni poletovali motýli a na Příčné se začaly prodávat podivné barevné brýle a čelenky do vlasů – z nichž, nutno podotknout, čelenka „Make LOVE, not WAR!!!!“ vypadala sympaticky nebelvírsky a potřebných 14 srpců za ni z nás nakonec dal každý druhý. Navíc jsme zjistili, že všichni ovládáme kouzlo flower power (ač si nikdo nevzpomínal, že by se ho kdy učil, naprostá záhada), pomocí kterého jsme byli schopni vyčarovat květiny do rukou všech kolem sebe.
V rámci květinového oslavování jsme se těšili na Velikonoce, přičemž nám čekání zpříjemňovala ještě i naše Bilkis svým Velikonočním dárkobraním, Alex zase vymyslel soutěž, při které jsme kreslili naši kolejku (kterou mimochodem vyhrála Emily a odnesla si za svůj nádherný obrázek celé 4 galeony!) a vůbec byl celý duben po onom hektickém a událostmi nabitém březnu takovým příjemně klidným a radostným měsícem.
2025 ©