Začátek nového roku úplně vybízí k ohlížení se za loňským rokem - a jelikož mám trochu času a hlavu plnou vzpomínek, rozhodla jsem se krátké ohlédnutí sepsat.
LEDEN
Loňský rok jsme zahájili přesunem na nové školní pozemky. Ačkoliv byl přesun ze starých míst poměrně nešetrný a prakticky všichni obyvatelé hradu po něm skončili na ošetřovně s otřesem mozku, museli jsme již po pár dnech uznat, že to všechno stálo za to: nové místo je stabilní a škrken prosté, škoda, že jsme ho nenašli dřív!
Možná ne všichni tuší, že bývalé území je již opravdu beznadějně ztraceno, jak nám v září potvrdil sám pan ředitel. Směrovka na Hogwarts zde sice stále ještě existuje, k našim branám však tato cesta nevede již ani omylem. Zvědavci se mohou podívat na www.hogwarts.czechzone.net.
Pro Nebelvír ovšem loňský leden dopadl nadmíru úspěšně. Ze Závěrečné slavnosti jsme si za celkový počet 64 175 bodů odnesli svůj čtvrtý školní pohár a za vítězství ve všech famfrpálových utkáních i pátý pohár famfrpálový. V počtu školních pohárů jsme se tak dostali na úroveň Havraspáru a v počtu vítězství ve Školním famfrpálovém mistrovství jsme předehnali Zmijozel a stali jsme se tak školní jedničkou.
Za odměnu jsme si potom na sebe všichni oblékli své nové Nebelvírské společenské hábity a hned po slavnosti jsme pořídili památeční foto. Školní pohár drží v rukou primuska Jane, naše novopečená držitelka Ceny Godrika Nebelvíra a Snaživec roku Zima 2011 k tomu!
Za povšimnutí též stojí dvě Nebelvírské čelenky s rubínem, které mají na čelech Jane a Nebelbrach. Uděleny jim byly na kolejním večírku za vítězství v celokolejní anketě o nejlepší dva studenty Nebelvíru za uplynulý rok.
(Pokud někoho zaráží počet studentů s ovázanými hlavami, vysvětlím, že se jedná o zmíněný důsledek stěhování školy. Jak je vidět, ne každý z nás našel v průběhu ledna cestu na Ošetřovnu; učiněnou raritou je potom otřes mozku našeho ducha Phosgena Crestfalla, stojícího v druhé řadě – kdo nevěřil, že nehmotné bytosti mohou utržit tělesné zranění, ten teď již s čistým svědomím věřit může, důkaz je zcela nevyvratitelný.)
ÚNOR
Po krátkých prázdninách jsme lehce vyčerpaní, leč odhodlaní, zahájili nový školní rok. Prefektský odznak si namísto zmražené Narcissy připnula Esperanza a doplnila tak tým s Briseis, na uvolněný post správce obrazárny byl nakonec dosazen Alex. Zbytek studentského vedení zůstal oproti předchozímu roku nezměněn. Po zařazování jsme v Nebelvíru přivítali 42 nováčků, z nichž aktivních nám do konce roku zůstalo pouze šest – Emily, Kirsten, Margit, Mia, Morwen a Nerys.
Nebelbrach a Angelica reprezentovali naši kolej v soutěži KouzlOscar. Oba si střihli dvojrole a jejich scénka o vztazích mezi nebelvírským a zmijozelským kapitánem famfrpálu vyhrála Cenu sympatie publika. Celkově se v soutěži umístili na pěkném třetím místě. Kdyby někoho zajímal záznam představení, může si ho stáhnout zde: www.zabicajovna.mysteria.cz/KouzlOscar2.zip
Další důležitou událostí bylo spuštění novo/starého kolejního webu, který vytvořila Jane Patricia. Jeho podobu již dnes nikde nenaleznete, takže kdyby si chtěl někdo zavzpomínat, přikládám památeční foto:
Největší událostí února se potom bezesporu stalo vykradení naší kolejní místnosti. Časně ráno 22.2. jsme zjistili, že je kolejní místnost poloprázdná – ztratil se nám erbovní nebelvírský štít, starodávná truhla s erbem Nebelvíru, prastarý gobelín Lvího srdce, jedno z křesel s lvími motivy, kruhový červený koberec a ještě ke všemu i nebelvírský jídelní stůl z Velké síně! Jíst se tedy muselo na klíně, pití se odkládalo na lavičky a vůbec to bylo celé takové sparťanské... Během následujícího pátrání se odhalilo, že se všechny naše věci nacházejí v jezeře v Godrikově Dole. Na mělčinu ovšem vyplouvaly pouze nahodile a na nepříliš dlouhé okamžiky, tahat je muselo vždy větší množství lidí najednou, protože byly těžké a objemné. Vzhledem k chladnému počasí nebyl nikdo z nás příliš nadšen a neznámé lupiče nakonec proklel každý schopnější student – mrkve jim raší z uší určitě ještě dnes. Po týdenním neúspěšném „lovení věcí“ jsme se nakonec rozhodli zorganizovat Tahací večírek na břehu jezera, během kterého jsme celý večer proseděli v trávě, zakrytí masivním ohřívacím kouzlem, a čekali na vyplavení postrádaného nábytku. Nakonec se ovšem nedalo říci, že by to bylo mnoho platné. Výlov nám ve výsledku trval několik dlouhých týdnů a po jeho završení nechtěl nikdo z nás větší vodní plochy už ani vidět.
to jako fakt vyházený majetek
cool 
2025 ©