Krb opět hoří! (připravil Nebelbrach Mechacha)

Napsal Kirsten Woodová (») 14. 11. 2012 v kategorii Koutek kolejní ředitelky, přečteno: 954×

Bez-nazvun

Krb nám vesele plápolal celé léto a ohříval nám bazén v kolejní místnosti do podoby termálních lázní. Když se však ochladilo, vyhasl. Tušili jsme, že abychom ho zapálili, budeme potřebovat slzu ledu a pak se vypravit do Zakázaného lesa za Ohnivcem.

Slzu jsme hledali, kde se jen dalo. Existovaly totiž indicie, že bychom ji nemuseli vařit. Procházeli jsme proto různá místa na hradě a pátrali po ní, pokoušeli jsme se ji získat od příšerek v Soubojovém klubu, vyzkoušeli jsme řadu možností. Nakonec se ukázalo, že si ji můžeme koupit na Příčné ulici.

Zda zvolit vaření slzy ve školní laboratoři, nebo ji koupit, nebylo těžké rozhodnout. Recept na ni jsme znali už z loňska. Bylo jasné, že koupě by nás přišla dráže, navíc není moc zábavná.

V pátek 2. 11. 2012 jsme se proto pod vedením Olivera McCollina sešli při kolejním dýchánku místo na kolejním chatu v komnatě nejvyšší potřeby, abychom to do laboratoře neměli daleko. Ingredience jsme měli vcelku shromážděné. Nezbytnou žíni z jednorožce jsme sice vlastnili jen jednu, ale naštěstí další dvě potřebné dodaly Lily Peterson a Kate Resea. Oliver rozdělil úkoly a šli jsme na to. Vaření slzy se kromě již zmíněných zúčastnili: Bilkis Blight, Emily Smith, Esperanza Milagrosa, Hekatea Centaurix, Jane Mooren, Lily Peterson, Meggie Ufíková, Michael Jones, Narcissa Teacherová, Nebelbrach Mechacha, Nerys Heliabel Ghostfieldová, Oliver McCollin a Olivie Windy (snad jsem na nikoho nezapomněl). Dílčí ingredience se nám povedly bez větších problémů, jen několik málo pokusů bylo neúspěšných. Chvíle napjetí provázela závěrečné vytváření slzy, naštěstí vše dopadlo dobře. Slza byla v kumbálu a čekali jsme na výpravu do lesa.

Domluvená byla na pondělí 5. 11. 2012, na sedm hodin večer. Bohužel hlavní lesnice Monny von Schatz chytla mudlovskou zácpu, kvůli níž jsme na ni museli necelou hodinu čekat. Nakonec dorazila a ani nevypadala moc zmoženě, stále měla svá rozkošná ouška a lachtaní úsměv, ani se z ní nestala souška. V plné formě nás zavedla do lesa. Na výpravu vyrazili Hekatea Centaurix, John Braen Caring, Emily Smith, Aileen Brokenheart, Lucy Sarah Williams, Nebelbrach Mechacha, Oliver McCollin a Allisia Catherine Alterey.

Hned na začátku nás trochu vyděsila slova slečny Monny: „Troll na nás již čeká, celý netrpělivý.“ Troll? Absolventi kryptozoologie si ihned vzpomněli, co o trollech stojí v knize Mloka Scamandera Fantastická zvířata a kde je najít: „Trollové se živí syrovým masem a ve volbě své kořisti nejsou vybíraví – spokojí se jak s divou zvěří, tak s lidmi.“ Ministerstvem jsou řazeni mezi nebezpečné tvory. Nicméně si s nimi prý zkušený kouzelník poradí. Allisia to zjevně nebyla, neboť jako vzorná studentka s trolly zkušenosti nemá. Museli jsme doufat, že slečna lesnice bývala jako studentka méně vzorná.

Došli jsme k dlouhému provazovému mostu, který se povážlivě kymácel ze strany na stranu, přestože bylo bezvětří. Dva metry pod ním tekl potok. Most nevypadal bezpečně. Johnovi se při pohledu na něj udělalo poněkud nevolno, v důsledku čehož si slečna Monny musela vyčistit boty. Použila provinilcův plášť. Aileen navrhla, že by bylo lepší potok přeplavat, ale prefektka Emily to nedovolila. Co když je ve vodě něco nebezpečného a mohlo by nás to sežrat? Slečna lesnice nás uklidňovala slovy, že sežrat nás může něco i mimo vodu, načež Oliver ukázal své bříško a poznamenal, že on má velmi chutné masíčko.

Došli jsme do poloviny mostu, když vtom se zpod něj ozvalo zakručení hladového břicha. Poněkud nás to znervóznilo. Pak se najednou vedle Olivera objevil troll a udělal: „Baf!“ Lekli jsme se tak, že se most rozkýval, naštěstí jsme se pevně drželi provazů. Troll padl zadkem do potoka a začal se nám smát. Ukázalo se, že to slečna Monny s trolly umí, nebo alespoň s tímto. Jmenoval se Horác a přišel nám na pomoc s hledáním Ohnivce. Nebyl spokojený, že jsme přišli pozdě, protože jeho trollice Máňa připravila na večeři jehňata a on už měl hlad. Poznamenal, že pokud mu jehně nezbude, bude muset sníst někoho z nás. Hekatea ho ujistila, že jehňata chutnají určitě lépe než my.

Slečna Monny vylezla na trollí rameno, začala šplhat dolů a vyzvala nás, abychom ji následovali. Slezli jsme po Horácovi na břeh potoka, jen John se při šplhu neudržel a spadl do vody. Naštěstí se mu nic nestalo, Horác ho vytáhl ven. Aileen se nad dvoumetrovou hloubku moc nechtělo. Ukázalo se, že troll umí být gentleman. Vzal ji do dlaně a postavil vedle nás. Náhle se Oliver sehnul a zvedl ze země děravou ponožku. To však s naší výpravou tolik nesouvisí.

Pod mostem jsme objevili vchod to tunelu. Než jsme vlezli dovnitř, sebrala Lucy ze země tučnou housenku. Hlavní lesnice ji varovala, ať ji schová, protože krtci ve svých norách všechno cítí. Došlo nám, kam lezeme.

Došli jsme na rozcestí. Monny von Schatz si půjčila housenku a s její pomocí určila správný směr. Vydali jsme se vlevo. Cítili jsme, jak se půda zachvěla. Co to? Náhle jsme byli na další křižovatce, chodba se roztrojovala. Šli jsme dál rovně. Lucy začala uvažovat, že si zařídí housenčí farmu. Po chvilce zjistila a my s ní, že právě na takové místo jdeme. Po kotníky jsme byli v housenkách a žížalách. Aileen a Oliver spadli a měli je všude, v každém záhybu svého oblečení. Půda se chvěla stále více. Slečna lesnice vytušila nebezpečí a ponoukala nás, ať se vrátíme na rozcestí a zahneme do pravé chodby, pokud nechceme skončit v krtčím žaludku. Tak tak jsme to stihli, když se z levé chodby přiřítil krtek a zahnul k housenkám a žížalám. Oliver se bohužel trochu opozdil, byl zasažen krtčím ocasem a přivodil si tak pálivé odřeniny.

Nebyl čas na otálení. Hlavní lesnice nás rychle vedla do chodby, z níž se přiřítil krtek. John v běhu popadl bílou myšku, které mu hned vlezla do rukávu.

Cítili jsme, že se začíná oteplovat. Zřejmě jsme se blížili k cíli. Vešli jsme do velké jeskyně. Uprostřed spal malý tvoreček. Aileen ještě stihla zdvihnout ze země děravou ponožku a pak už jsme se zabývali Ohnivcem. Emily na něj zavolala, Ohnivec se probudil a z jeho zad a ocasu šlehaly plameny. Když nás uviděl, začal se chovat jak malý pejsek. Vyplazoval jazyk, běhal kolem a dokonce laškovně Olivera kousl do boty. Na chvíli se schoval za jeden kámen, kde se asi… to. Pak zase usnul. Zpoza kamene, za který Ohnivec na chvíli zalezl, vycházelo světlo. Někteří členové výpravy se tam vrhli. John zvedl tlustou housenku, Emily bílou myšku. Pak John a Aileen zavadili o ohnivcovu jiskru a popálili si ruce. Nakonec však Emily jiskru zmrazila a sebrala. Nyní již víme, co to ta jiskra z Ohnivce vlastně je.

Cesta zpět probíhala vcelku pokojně, až na to, že na mostě se Johnovi noha zaklínila mezi prkna, když jedno shnilé prasklo. Naštěstí z toho byl jen výron, který se vyléčil sám.

Vrátili jsme se na hrad, kde Emily okamžitě zapálila krb. Hezky jsme se začali hřát a Michael Jones ohně ihned využil k opékání buřtů.

 

Pro Lví tlapou

Nebelbrach Mechacha

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Jiřka z IP 194.228.11.*** | 8.10.2014 10:02
Konečně jsem si koupila vysněný krb, umožnilo nám to bydlení, které je prostorné a také s potřebnou klimatizací www.realspektrum.cz/


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a jedna