Na sobotu 5. 3. 2011 se nebelvírští domluvili, že se pokusí vylovit nějakou tu kolejní věc z jezera v Godrikově dole. Uspořádali si večírek a předpokládali, že jakmile se na mělčině objeví nějaký ten červený předmět, zaberou jak myš, kočka, pejsek, vnučka, babka a dědek za řepu. Určitě budou muset mít úspěch.
Večírek se měl konat jako obvykle v KNP, jenže se ukázalo, že to nebude tak snadné. U Uršuly bylo zatopeno. Několik pokusů o proplavání v potápěčské výstroji ke vchodu do komnaty se nezdařilo. Bylo jasné, že dokud v jezeře jsou věci, KNP zůstane nedostupná.
Objevily se návrhy na náhradní místnost. Starý nebelvírský chat byl nakonec zavrhnut, neboť v něm nefunguje historie. Taktéž hostinec U Tří košťat neprošel, má totiž málo velké stoly na to, abychom se do něj vešli. Večírek se proto nakonec konal v kolejní místnosti.
Jane mávla hůlkou a nastala tma. Primusčin rozkaz: „Ztratila jsem hůlku, udržujte paniku!“ jsme dodrželi, panika byla velká. Pak ale Jane hůlku nalezla, mávla jí znovu a ocitli jsme se na paloučku blízko jezera. Obložen byl dekami k sezení a piknikovými koši. Jane se okamžitě jednoho chopila a zaujala místo na červené dece. Rád bych vám řekl, jaké dobrůtky koš obsahoval, bohužel mne z červené deky vystrnadila šéftlapka Niane. Jako její podřízený redaktor jsem musel ustoupit.
Šel jsem se podívat ke břehu a spatřil na mělčině starou almaru se znakem Helgy z Mrzimoru. Široko daleko nikdo nebyl, tak jsem ji tam nechal. Vrátil jsem se na palouk, kde mezitím začalo obžerství. K tahání věcí z jezera je potřeba energie, řekl jsem si a přidal se.
Náhle se ozval výkřik Espi. Oznamoval nám…
to be continued
Uplynul nějaký čas. U břehu se nacházel velký koberec ve třech tmavě zelených odstínech proktávaný jemnou stříbrnou nití. I když jsme nevěděli, co to znamená proktávaný, pokusili jsme se ho za pomoci několika studentů z jiných kolejí i profesorů vylovit. Byl ale tolik nasáklý vodou, že nás málem stáhl pod hladinu. Raději jsme se na něj vykašlali.
Padl návrh, abychom se přece jen odebrali Ke Třem košťatům a něco si tam zahráli. Obsadili jsme několik stolů a nevěděli, co si počít. Neslyšeli jsme se navzájem. Náhle vešla profesorka Aki san Marino a začala hulákat. Pochopili jsme, že je to možnost, jak se dorozumět, i když sedíme u různých stolů, a začali jsme hulákat taky. Madam Rosmertu to natolik zmátlo, že nám přinášela i alkoholické nápoje. Později se přiznala, že takový rachot od studentů neočekávala a myslela si tudíž, že je hospoda plná profesorů.
První soutěž připravila Cissa. Ještě než nás seznámila s pravidly, přispěchala Espi s informací, že podle skřítků je na mělčině starodávná truhla s erbem nebelvíru. Pochopili jsme, že jde o erb Nebelvíru, a rozběhli se k jezeru. Byla tam! Bohužel se ukázalo, že pro čtrnáct červených je příliš těžká. Zůstala, kde byla. Místo tahání jsme se vrátili do tepla hospody a soutěžili a soutěžili. První soutěž proběhla, začala druhá, kterou připravila Espi. Ještě jednou jsem si odskočil k jezeru, protože máslové ležáky se ukázaly být… prostě jsem si odskočil. Našel jsem tam Reb a Niane, jak se pokoušejí osamocené vytáhnout Hradní brnění. Dal jsem jim studený obklad na čelo a vykonav, proč jsem přišel, odebral jsem se zpět ke Třem košťatům. Tam jsme dosoutěžili a odešli jsme spát.
two hours ago
Náhle se ozval výkřik Espi. Oznamoval nám, že se na mělčině nachází hradní pilíř ze čtvrtého patra. Můžeme se rozcvičit! řekli jsme si. Ciss zaběhla ještě do Velké síně, aby přivedla další obyvatele hradu, a začali jsme tahat. Banda červených, doplněná o několik zelených, modrých, žlutých a fialových jedinců, to dokázala! Pilíř je venku! Ať žije Nebelvír, který svou akcí podepřel čtvrté hradní podlaží! Tahací akce byla úspěšná! Zachránili jsme hrad!