Už je to opět tady. Nebo spíše bylo. Dne 28. srpna dva vynikající studenti a jedna kuchařka od Tří košťat prošli zfialověním. Lví tlapa byla u toho!
Ve Velké síni bylo rušno. Psalo se něco málo po osmé hodině, když vznešeně vešla inspektorka výuky, madam Elle Sutherland. První spatřila naši milovanou bývalou spolužačku Aki san Marino, která před jedním hogrokem opustila Nebelvír a dala se na dráhu kuchařky. V tento den se opět její budoucnost měla změnit. Paní profesorka vyzvala slečnu Aki, aby k ní přistoupila. Lidé ve Velké síni nevěděli, co se to děje. Až na profesory. Slečna, mírně nervózní, přistoupila. Všichni věděli, že se bude dít něco významného, a proto skoro nikdo nemukl. Madam Elle vytáhla hůlku, začala obcházet nervózní kuchařku a hůlkou opisovat složité lomené čáry kolem ní. Najednou všichni užasli. Kolem slečny Aki san Marino zářila fialová záře. Bylo po všem. Všichni gratulovali a na slečně, nyní mladé profesorce, bylo vidět jistou úlevu a šťastný smích.
Jako druhá na řadě byla žlutá studentka Selena Enail Smithová. Předtím, než uposlechla vyzvání profesorky Elle Sutherland, ji mrzimorská děvčata objala a popřála mnoho štěstí. Někteří nováčci se domnívali, že tento proces je bolestný. Vtipálek pan Kris Glowr je při tom nechal a vyndal svůj pohotovostní záchranný kufřík. Samozřejmě nebyl potřeba. Vše dopadlo dobře. Madam Elle pobídla slečnu, aby zavzpomínala na studentská léta, ponechala je minulosti a plně se soustředila na fialovou budoucnost. Žlutá Selena tak učinila. Po další složité formuli se ve Velké síni rozzářila fialová barva. Žlutá Selena už nebyla žlutá, ale fialová. Opět přišly na řadu gratulace a šťastný úsměv.
Jako poslední přišla na řadu modrá Janel Weil. Nutno říci, že u této slečny to bylo nejsložitější i nejdojemnější. Slečna Swanová ji z Havraspáru nechtěla pustit. A nejen ona. Zde musel zasahovat náš pan Glowr, který ji zachránil od udušení. Madam Elle opět poprosila studentku, aby zavzpomínala na svou minulost a plně se soustředila na budoucnost. Všichni v síni čekali na to, co přišlo u předchozích dvou slečen. Ale ouha! Po složité formuli slečna Janel otevřela oči.
„Modrá! Vždyť ona je furt modrá!“ ozývalo se po místnosti. Třebas takoví modří to říkali vyloženě s potěšením. Školní inspektorka uvažovala, čím to bude. Že by tak velkým poutem k Havraspáru? Dá se říci, že ano. Slečna Janel na sobě totiž měla havraspárské havraní bačkůrky. Poté, co je sundala, proběhlo vše nanovo, tentokráte s fialovým koncem. Samozřejmě se k mladé profesorce hrnuli studenti s gratulacemi. Modří plakali dojetím i smutkem. A jistá slečna Lextrová zakřičela: „Fůůůj, ona je fialová!“
Hned jsem se k novým profesorkám vetřela do kabinetu, vyfotila si je a také jsem jim položila nějakou tu otázku. Bohužel slečna Aki san Marino už měla sjednaný rozhovor pro Denního věštce s panem Filem, tak mi musely stačit zbývající dvě slečny.
Dobrý den!
Gratuluji k novému postu. Ráda bych se zeptala, co vás vedlo k tomuto rozhodnutí a zda byste nám trochu nepředstavila předmět/předměty, které zde budete vyučovat?
Janel Weil:
Zdravím a děkuju za gratulaci. +usměje se+
Tak k žádosti o post profesora mě vedl především můj vysoký věk a složení zkoušek OVCE. +rozesměje se+ Být profesorkou, byť někdy v budoucnu, jsem chtěla už od nějakého třetího ročníku. I když se mi chtělo čím dál tím méně, čím více se ten okamžik blížil, vlastně to bylo nevyhnutelné, protože jsem pochopila, že Havraspáru jsem dala to, co jsem mohla, a je na čase se posunout dál… i když Havraspár je stále Havraspár! Tedy po složení zkoušek jsem se jen modlila, abych byla přijata… a vyšlo to.
Co se týká předmětů – madame Ansí byla tak laskavá, že se uvolila mi půjčit jeden z ročníků jejího Literárního semináře – poezie, tedy tento předmět netřeba představovat. Kromě něj budu otevírat první ročník svého vlastního předmětu Kouzelnické instituce. Měl by poradit všem, kteří v budoucnu uvažují o jiné kariéře, než je ta profesorská. Během prvního ročníku se podrobně zaměříme na Ministerstvo kouzel, v dalších ročnících pak na Nemocnici sv. Munga, Gringottovu banku a další a další kouzelnické instituce, který by měl znát každý vytuněný magič. A jestli přibude něco dalšího, to už je ve hvězdách.
Selena Enail Smithová:
Již dlouho jsem se chtěla stát profesorkou, ale nejdříve jsem samozřejmě chtěla složit všechny náležité zkoušky, abych nedělala rodině ostudu, a tedy i koleji. Jakmile jsem tedy udělala zkoušky OVCE, hned jsem se přihlásila do konkurzu, který tedy naštěstí vyšel. Mé hlavní důvody zfialovět byly jednoduché – chtěla jsem, tedy chci rozvíjet znalosti místních studentů, a také jsem si myslela, že už nemám koleji co dát, a proto jsem se rozhodla jít tímto směrem. Říkala jsem si, že bych to mohla třeba o rok odložit, ale kdo ví, co by bylo za rok.
Jistě, ráda vám něco o svém předmětu řeknu. Pro studenty mám připravený předmět Nauka o fobiích. V tomto předmětu budu studentům popisovat různé kouzelnické fobie, kterými mohou kouzelníci trpět. Ale také se tam objeví pár fobií, které se mohou projevit jak u kouzelníků, tak i u mudlů. Samozřejmě se probere i nějaká ta teorie, aby studenti znali alespoň ty nejdůležitější informace. První stupeň bude hodně teoretický. Pokud to vyjde, chtěla bych udělat i druhý stupeň, ve kterém by se spíše jezdilo do různých institutů a podobně.
Pro Lví tlapou
Briseis Kouzelná
2024 ©