Nejmilejší čtenáři,
Nastal pravý čas k tomu, aby truhlice z redakční půdy vypustila ze svých útrob mezi Vaše dychtivé oči další poklad. Tentokrát se jedná o poutavý příběh sepsaný, podle skutečných událostí, opět naším nezaměnitelným Nebelbrachem Mechachou. Níže si můžete přečíst upřesnění situace od samotného Neba.
Snad článek obohatí Vaši mysl v mnohých směrech. Příjemné počtení!
(KW)
______________________________________________
Nebelbrach Mechacha: "Tato akce proběhla v Severní věži ve školním roce Zima 2010. Bohužel paní profesorka Zirkon zanedlouho hrad opustila, takže jsme se nikdy nedozvěděli výsledek jejího průzkumu sneseného vejce. Nicméně doufám, že zpráva o této akci může být zajímavá i pro současné obyvatele hradu."
**
*
Zní to neuvěřitelně, ale madam Consí skutečně snesla vejce, a to po polibku, který jí dal student Aestas!
To je však až konec příběhu, vše začalo zcela jinak. S Cally, Jassemem a Narcissou jsme rozpoutali v kolejce bitvu bouchacími kuličkami, k níž Jassem nápaditě přidal, naveden jsa Nianou, házení bobky krysy Mlsky. Když pak všichni opustili zaneřáděnou místnost a odešli spat, zjistil jsem, že jsem příliš rozjařený na to, abych dokázal usnout. Vypravil jsem se proto do Velké síně absolvovat nějaký dlouhý nezáživný rozhovor, který by mě uspal. Situace se však vyvinula jinak. Místo usínání jsem zažil úžasné dobrodružství.
Krátce po mně dorazila p. p. Consuela Zirkon. Prohlédla si nás a zeptala se všech přítomných studentů, zda by s ní nešli do učebny v Severní věži a nepomohli jí vyzkoušet nějaké nové lektvary. Všichni jsme se tvářili značně nedůvěřivě, přece však tři z nás – já, Cerridwen a Aestas – madam Consi následovali.
V Severní věži již byly připraveny čtyři různobarevné lahvičky. Madam se zeptala, kdo vypije první z nich. Dodal jsem si odvahy a vybral si zelený lektvar. Musím říci, že Merlin stál při mně, neboť jsem dopadl nejlépe ze všech. Pravda, lektvar nesnesitelně páchl, pozřít ho však bylo možné. Pak jsem zezelenal a viděl jsem, jak se mé prsty rozplývají v zelený oblak, což následně potkalo i mé končetiny a celé tělo. Začal jsem se vznášet v plynném skupenství. Okolí jsem příliš nevnímal, cítil jsem se však skvěle: klidný, vyrovnaný, ba šťastný. Pak madam něco řekla a jeden ze zbývajících studentů se mě nějak dotkl. Stal jsem se opět sám sebou. Poprosil jsem madam o další dávku lektvaru, prohlásila však, že je návykový, a tudíž mi ho dát nemůže.
Druhá na řadě byla Cerridwen. Tedy nebyla, ale Aestas ji dovedně popostrčil k profesorskému stolku a ona se pak již styděla vycouvat. Bohužel si již přesně nepamatuji na barvu lektvaru, který vypila – tolik jsem byl ještě v rauši, že jsem to nevnímal –, na jeho účinky však ano. Cerridwen celá zvláčněla, kroutila se jako hadí žena, zdálo se, že nemá kosti. Její kůže začala vypadat jako gumová. Posléze se pomalu měnila její podoba, lidské tělo se ztrácelo a ona nabyla tvaru dokonalé koule. Pak začala skákat po místnosti jak medvídek Gumídek. Zprvu nekoordinovala dobře své pohyby, měli jsme co dělat, abychom před ní uhnuli, pak se stále více soustředila na to zasáhnout Aestase. Naštěstí se mi ji na radu madam Consí povedlo píchnout špendlíkem. Cerridwen se vyfoukla a stala se opět sebou. Křičela přitom, jako bych ji píchl nožem.
Madam se rozhlížela po dalším pokusném studentovi. Cerridwen ihned bonzla, že Aestas ještě žádný lektvar nevypil. Náš němý kolega – vskutku, on nemluví, dorozumívá se jen gesty a grimasami, možná loví krvelačného bobra mlčení – si nechtěl před dámou zadat a chopil se červené zářící lahvičky. Vypil ji. Náhle zčervenal ještě víc, než se na lvíčka sluší, a rozplynul se v podivné rudé záři. Ta se vznesla nad nás (nikoli nad Kladno, jak mají rudé záře ve zvyku). Madam Consí si nasadila sluneční brýle, aby byla schopná si průběh experimentu i nadále zapisovat, a natřela se opalovacím krémem. Svlékl jsem svou uniformu a chytal jsem bronz. Otázkou ovšem bylo, jak vrátit Aestasovi lidskou podobu; to vyřešila Cerridwen, když ho ochladila na přijatelných 36 stupňů pomocí Aguamenti.
Zbývala čtvrtá, oranžová lahvička. V té chvíli jsem pronesl neuváženou větu, že jediný v místnosti, kdo ještě nic nevypil, je madam Consí. Ta sice zaprotestovala, že nemůže, protože musí pořizovat zápis, Cerridwen se však ochotně chopila bonzbločku a rychlopišky. Madam uchopila lahvičku a lektvar vypila. Nastala nejdramatičtější část večera.
Paní profesorka se zatvářila velmi divně. Otevřela ústa, v nich jsme spatřili fialový jazyk. Mou snaživě optimistickou poznámku, že je to snad u profesorů normální, Cerridwen odbyla a vrátila mě do reality. Jazyk se vysoukal až na vestu a rozdvojil se. Zpod sukně madam Consí se náhle objevil ocas. Pak madam padla na všechny čtyři žabí (!) nohy. Změnila se v monstrum a začala se blížit k nám. Nevěděli jsme, co si počít. Pokusil jsem se o Finite, účinek lektvaru to však nezrušilo. Cerridwen na monstrum vyslala Petrificus totalus, také neúspěšně. Zachránil nás Aestas. Vzpomněl si na starou pohádku o princezně zakleté v žábu, vrhl se k monstru a vášnivě je políbil. Pak něco uchopil a odnesl stranou. Monstrum se změnilo zpět v p. p. Zirkon. Ta se ihned sháněla po vejci! Ano, to, co Aestas odnesl, bylo její vejce. Chtěl jsem ho z bezpečnostních důvodů rozbít, tomu však madam zabránila se zdůvodněním, že ho musí prozkoumat. Ukázalo se záhy, že vejce může být užitečné. Aestas totiž zapomněl, kam ho dal, a tak ve snaze ho přivolat pronesl: „Accio vejce.“ Ano, vejce mu vrátilo řeč.
Následující rozhovor je autentický:
Jak je vidět, od nechuti k sympatiím není daleko.
Jaké další lektvary bude paní profesorka zkoušet? Co to bylo za tvora? Jaké výsledky přinese zkoumání vejce, jejž madam Consí, byvši proměněna, snesla? Doufám, že vám budu moci brzy přinést další informace.
Veľmi ma pobavil
2025 ©