"... Za všechno může čas, ten, co se skrývá v nás, a náhle si zrychlí ten svůj krok..." zní mi v uších, když se s brkem v ruce pouštím do těchto řádků. Vymýšlím, jaká další slova napsat, aby dávala aspoň trochu smysl a v hlavě mi krouží dlouhý seznam starostí a povinností. Co že jsem to měla za úkol do mudlškoly? Co si sbalit k příští mnou chystané Cestomagii? Jak budu dál pokračovat s Elaisií? a Jak se asi obléknu na dnešní setkání Španělské asociace kouzelníků zkoumajících mudly? Pak se ale zarazím. Co to zas vyvádím? To si ani na chvíli nedokážu od všeho odpočinout a prostě vypnout?
Opřu se ve svém pohodlém křesílku a uvažuju: Kdy jsem naposled dělala něco "jenom tak"? Kdy jsem z hlavy vytěsnila všechny své starosti a třeba jen na chvíli si užívala toho ticha, které zavládlo, když jsem přestala myslet na všechny problémy a překážky mého života? Nějak si na to nemůžu vzpomenout a uvědomuju si, že pokaždé, když se taková chvlika blížila, zaplašila jsem ji tím, že jsem si pustila písničky, sáhla po zprávách v El mago de noticias, takové španělské obměně DV.
A dávám si předsevzetí: Každý den, aspoň na chvíli, přestanu myslet na ten spěch a shon, který vládne dnešní době. Aspoň na chvíli se zastavím, odložím noviny, vypnu všechno, z čeho zní nějaká hudba a třeba se jenom budu dívat z okna na řady zelených palem nebo do dalekého horizontu, kde se tyčí vysoké a majestátné hory. Od těch se budu učit toho, co mi chybí nejvíc - uvážlivosti a trpělivosti.
A klidnější se zase chápu pera, abych dopsala svůj článek o uspěchanosti dneška. S čistým svědomím, že nebudu ta, která "káže vodu a pije máslový ležák", vám všem, milí čtenáři, doporučuji, abyste, stejně jako já, každý den na chvíli nechali učení, psaní soutěží a úkolů a uvolnili se. Tu chvíli vám nikdo neukradne. Ano, čas sice může zrychlit krok, ale jen když mu to dovolíme.
Možná namítnete, že pokud někdo nenafoukne den aspoň o hodinku, nemáte šanci to všechno stihnout, ještě navíc s nějakou chvílí uvolnění. Na to vám však já odpovím- ve spěchu se toho moc neudělá. Znám to. Nebojte se na chvíli si sednout a vyčistit si hlavu třeba pokecem s kamarády ve Velké síni nebo četbou nějaké nenáročné literatury. Uvidíte, jak budete po chvilce odpočatí a hlava vám bude sršet mnohem lepšími nápady než před tou půlhodinkou. Ne jenom tělo, ale i duše by si chtěla někdy odpočinout...
-Jasmí spokojeně odloží brk, usměje se; přestože má na stole ještě spoustu papírů, zvedne se a s šálkem čaje si jde užít svou chvilku klidu-