Včera jsem šla na procházku se svým psíkem. Procházeli jsme se po lese, když jsem si všimla skupinky pěti mudlů. Každý stál u jednoho stromu a objímal ho. Považuji se za mudlůznalého člověka, ale i tak mi toto jejich počínání připadalo nanejvýš podivné. Jala jsem se tedy své redaktorské povinnosti, vytáhla bonzblok, a brk (přesněji propisku – mudlovská obdoba brku) a vydala se získat nový článek pro Lví Tlapou.
Jane: Dobrý den, promiňte, ale mohu se vás zeptat, co to tu děláte?
Postarší muž: Ale jistě, mladá slečno. My tu objímáme stromy.
Jane: Ano, jistě, ale proč to děláte?
Mladá, tmavovlasá žena: Abychom z nich získali přírodní energii. Nebo naopak jim svou energii předali.
Jane: Promiňte, tomu nerozumím.
Postarší muž: To máte tak. Již od pradávna jsou lidé se stromy vzájemně provázáni. Stromy jsou pro nás lidi taková oáza plná klidu a harmonie. Proč myslíte, že jste si udělala vycházku právě do lesa? Intuitivně jste vycítila, že potřebuje načerpat harmonii a klid, který tu panuje. To, co tu provádíme my, je v podstatě takové zvýšení toho příjemného pocitu, který vám procházka dává. Dokážeme ze stromů čerpat energii a duševní sílu, která nám pák pomáhá překonat naše obtíže. Anebo naopak pokud máme vztek, dokážeme stromům předat naši přebytečnou energii, a tím nás vztek nebo rozčílení rychle přejde.
Jane: Nebude pak stromu sebraná energie chybět?
Mladá žena: Většina stromů je svými kořeny propletená s jinými. Navzájem se pod zemí a v korunách dotýkají… rozhodně jim chybět nebude.
Jane: Páni, to je úžasné. Myslíte, že každý může tuto energii čerpat?
Postarší žena: Ano. Chce to jen trochu praxe a pamatovat si několik základních pravidel.
Pohledný mladík, zhruba mého věku: A nechceš si to zkusit? Jestli chceš, ukážu, jak na to a vysvětlím pár základních kroků.
Tahle nabídka se nedala odmítnout. +rozesměje se+
Jane: To bych ti byla moc vděčná.
Mladík: Tak předně. Musíš vědět, zda chceš stromům darovat svou přebytečnou energii, nebo naopak zda ti síly spíš chybějí.
Jane: Myslím, že bych energii spíš potřebovala.
Mladík: Dobrá. Pokud chceš energii přijímat, vyhledej dub, jehličnany – především borovice, akát, javor, břízu nebo jeřabinu. Pokud bys někdy chtěla energii darovat, pak vyhledej osiku, kaštan, topol anebo jívu. Strom si musíš vybrat sama. Měl by tě nějakým způsobem přitahovat, zaujmout. Jen se rozhlídni kolem sebe.
Tak jsem se kolem sebe rozhlédla. Okamžitě mě upoutala nedaleká bříza. Připadalo mi, že se na mne směje. Hmm – trochu zvláštní já vím.
Došla jsem tedy až k té bříze a chtěla ji obejmout.
Mladík: Ne, ne. Takhle ne. Nejprve se ke stromu posaď. Prohlédni si ho, včetně jeho korun. Zavři oči, poslouchej šumění jeho listů, vnímej jeho vůni, snaž se uvolnit a na nic nemyslet. Prostě relaxuj.
Sedla jsem si tedy ke stromu a řídila se jeho pokyny.
Mladík si sedl vedle mne a po chviličce mi podal poslední instrukce: Až se budeš cítit naprosto uvolněná, vstaň a strom obejmi celým svým tělem. Měj zavřené oči a vnímej jeho teplo, jeho vůni, jeho strukturu. Po chvilce ucítíš, jak ti do těla proudí vlna životní energie. Ale nečekej silnou reakci. Napoprvé je to dost slabé. Chce to cvik, aby si člověk ze stromu vzal co nejvíc.
A tak jsem se po deseti minutách vstala, strom objala a opravdu se snažila zachytit nějakou vlnu energie. V jednu chvíli jsem měla pocit, že cítím teplo přicházející od konečků prstů, a dokonce se mi začal příjemně motat žaludek, ale to během chvilky pominulo a jinak nic.
Vzdala jsem to, mudlům poděkovala a slíbila, že to nevzdám a určitě to při další příležitosti vyzkouším znovu, zavolala na pejska a šli jsme domů.
Zdali je objímání stromů pouze mudlovská bláznovina nebo zda na tom možná může být ždibec skutečného, to ať posoudí čtenář sám. +usměje se a ukončí psaní inkoustovou tečkou+
Pro Lví tlapou
Jane Patricia Vamos
2024 ©