Toto je mé vypracování soutěže paní profesorky Janel Weil „Mé potterovské já“.
V zadání bylo:
„Která postava z knih o Harrym Potterovi je vám nejpodobnější? S kterou máte nejvíce společných vlastností, která je vám nejblíže? A proč tomu tak je?“
(pozn. autora: Vynechávám svou osobu a publikuji pouze rozbor osobnosti Horácia Křiklana.)
Nevíme, jaký byl Křiklan student, ale vzhledem k tomu, že se z něj stal profesor a ředitel koleje, pravděpodobně dobrý a snaživý. Jeho nadání převyšovalo jiné a podpořil je i svou pílí. Zřejmě je schopným učitelem. Harry k němu má však od počátku rozporný vztah, totéž platí i pro jiné lidi, například paní Weasleyovou.
Křiklan má rád své pohodlí. Rád dobře jí a dobře pije, což se projevuje na jeho obtloustlé postavě. Mluví o sobě jako o starém, unaveném muži, což je zřejmě jeho způsob, jak před druhými i sám před sebou zdůvodnit svůj způsob života. S oblibou zdůrazňuje, že je nemocný a potřebuje klid.
To se však netýká jeho snahy navázat co nejvíce kontaktů se zajímavými lidmi. Usilovně je vyhledává a chlubí se tím, že na něj nezapomínají a i po létech mu posílají dárky. Díky tomu je pořád v centru dění. Skrze své známosti ovlivňuje vše. Velká část ministerských zaměstnanců získala své místo díky jeho kontaktům a projevuje mu za to vděčnost. Zdá se tedy, že Křiklan stojí v pozadí, necpe se dopředu, ale o to větší je jeho moc. Mohli bychom ho nazvat šedou eminencí. Není na očích veřejnosti, ale stále rozšiřuje svůj vliv. Přitom se však vyhýbá přímé zodpovědnosti. Podobá se tak šachistovi, který si v klidu sedí v křesle, popíjí kávu a figurky posílá do boje, aniž by o tom ony věděly a aniž by něco hrozilo jemu samotnému.
Neznamená to ale, že by byl ryze vypočítavý a s lidmi se stýkal jen pro svůj prospěch. Naopak jde o citlivého člověka, který si umí členy svého klubu vskutku oblíbit. Jeho vztah k Lili Evansové byl velmi vřelý. Měl ji rád až otcovsky a hluboce želel její smrti. Podobně si citový vztah buduje i k dalším studentům. Hledá v nich to, čím jsou výjimeční a obdivuhodní, všemožně je podporuje a pomáhá jim.
Také Toma Riddlea vidí v prvé řadě jako schopného studenta a debatu s ním o viteálech nebere zprvu příliš vážně. Pravda ovšem také je, že se trochu chlubí svými znalostmi, Tom mu totiž dovedně zalichotí a Křiklan je samolibý. Řekne kvůli tomu více, než by sám chtěl. Když začíná být zřejmé, že se Tom ptá možná z jiných důvodů než ze zvědavosti, pokouší se Křiklan zbavit zodpovědnosti a ubezpečuje se, že vedou jen akademickou debatu. Zodpovědnosti se téměř děsí. Celou rozmluvu chce proto udržet v tajnosti a upraví i svou vzpomínku.
Nakonec ale Harrymu dá vzpomínku správnou a zvítězí tak sám nad sebou. Ukazuje se, že jeho dobrota a citovost, až sentimentálnost, jsou silnější než stud. Když si zpřítomní Lili Evansovou, nedokáže nepomoci jejímu synovi, jakkoli je to pro něj osobně obtížné. Pravda, poněkud mu v tom pomohl vypitý alkohol.
Křiklan ví, kde je pravda a právo. Dbá však o svou bezpečnost, bojí se přílišného rizika, a proto často jedná bázlivě. Když mluví o Fénixovu řádu, vyjadřuje se o něm velmi pochvalně, nicméně dodá, že se mu nelíbí jejich úmrtnost. Odmítá přidat se ke smrtijedům z morálních důvodů, váhá ale i s pomocí druhé straně z obavy o svou bezpečnost. Když se vrátí do Bradavic, nedělá to jen kvůli své zálibě v zajímavých studentech, ale také proto, že díky Brumbálovi jsou Bradavice bezpečným místem. Pravděpodobně má ještě jeden důvod. Lichotí mu Brumbálův zájem. Návrat zprvu odmítá a dokáže přitom být nepříjemně jízlivý, sarkastický a útočný, ale jako by to dělal částečně proto, aby ho Brumbál o to více mohl přemlouvat. Když ho Brumbál označí za ztracený případ a chce odejít, rychle otočí, i když neopomene připomenout, že to vlastně dělá proti svému přesvědčení. Řekne si ihned o vyšší plat, aby bylo jasné, že si může klást podmínky, neboť je to stále ředitel, kdo chce jeho.
Křiklan patří ke Zmijozelu, dost se mu však vymyká. Mezi jeho oblíbence patří i čarodějové z mudlovských rodin, ačkoli projevuje podiv nad tím, že jsou tak schopní navzdory svému původu. Možná přece jen trpí předsudky, ale překonává je, snad i proto, aby se mohl samolibě kochat tím, jak je tolerantní. Jeho postojem při závěrečné bitvě o Bradavice si nejsou jisti ani ostatní profesoři. Křiklan se zdráhá bránit Bradavice před Voldemortem, neboť pochybuje o účinnosti jakékoli obrany. Bezpečnější mu připadá vzdát se. McGonagallová ho dokonce podezřívá, že by se mohl přidat k nepříteli, a vyhrožuje mu smrtí, pokud to udělá. Křiklan Bradavice se zmijozelskými studenty opouští. Opět se ale zachová jinak, než by člověk čekal. Do hradu se vrátí, přidá se k jeho obráncům, dokonce osobně bojuje s Voldemortem. Zase v něm jeho cit pro spravedlnost přemohl touhu po klidu a bezpečí.
Křiklan je ambivalentní postava. Na jedné straně má řadu nepěkných vlastností a je dosti sebestředný, na straně druhé je schopen upřímného citu a má srdce na pravém místě.
Je prostě vnitřně rozporný. A tím zajímavý.
2024 ©